Zjitřená atmosféra kolem představení knihy Miloše Zemana v Arcibiskupském paláci nekončí. Distancovala se od něj Česká biskupská konference a dala tím políček kardinálovi Dominiku Dukovi, jenž se octl ve společnosti militantních odpůrců narovnání komunistických křivd na církvích.
Za normálních okolností by křest brožury „Spiknutí“ pro milovníky konspiračních teorií, kde si bývalý prezident vyřizuje účty nejen s politiky, kteří se ho údajně snažili zbavit mandátu, ale i s lékaři, kteří mu zachránili život, nestál za pozornost.
Zrod pamfletu jen dokresluje charakter mstivého muže, který za sebou zanechal stopu zkrachovalého propagátora ruských a čínských zájmů, legitimizujícího komunisty na vládní úrovni, a usilujícího o mimoústavní vybočení k prezidentskému systému.
Zemanovo spiknutí
Jestli by se opravdu něco dalo označit za „spiknutí“, tak Zemanův veřejně přiznaný záměr dvakrát pověřit po volbách v roce 2021 sestavením vlády svého spojence Andreje Babiše, jenž by mohl bez důvěry vládnout neomezenou dobu, ačkoli neměl většinu.
Protiústavní puč znemožnilo jen prudké zhoršení Zemanova zdravotního stavu. Jistěže má bývalý prezident právo sepsat i paranoidní snůšku nesmyslů, ale zarážející je aranžmá jejího uvedení na světlo světa.
Zemanův výtvor byl představen v Arcibiskupském paláci. Požehnal mu kardinál Dominik Duka, přičemž pozváni byli i předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, Jiří Paroubek, Jaroslav Foldyna a Jana Bobošíková.
Co mají společného? Neskrývaný odpor proti církvím, což zanechává trpkou pachuť už jen vzhledem ke konání této akce v sále pojmenovaném po kardinálu Josefu Beranovi, politickém vězni komunistického režimu. Tento nevkus a necitlivost překvapují zvláště u Duky, jenž si v dobách totality prošel podobnou zkušeností.
Politováníhodná událost
Zemanův spektákl vyvolal smršť negativních reakcí mezi věřícími. „Za skandální považuji spojení prezentace této knihy, na jejíž osobní morální podporu má samozřejmě kardinál Duka právo, s Arcibiskupstvím pražským, a tím pádem s katolickou církví,“ prohlásil Lukáš Fošum, provinciál českých dominikánů, jejichž členem je i Duka.
Arcibiskupství akci zpočátku hájilo. „Kardinál Dominik Duka je člověkem, který zůstává svým přátelům věrný bez ohledu na jejich momentální popularitu. Od počátku patří k tradici církve být otevřený každému,“ uvedlo v nepodepsaném prohlášení.
Jenže tím nespokojenost věřících se zatahováním katolické církve do Zemanových pletich za asistence představitelů s kryptokomunistickými názory neskončila. Projevila se v jednomyslném prohlášení České biskupské konference.
„Setkání v Arcibiskupském paláci v souvislosti s knihou Spiknutí považujeme za politováníhodnou událost a jsme si vědomi pohoršení, které mezi lidmi vyvolalo, o čemž svědčí nemalé množství reakcí, především z řad katolíků. Těmto reakcím rozumíme, slyšíme je a bereme je vážně,“ píšou biskupové.
Přijali vysvětlení pražského arcibiskupa Jana Graubnera, že k pronájmu došlo bez toho, že by měl k dispozici potřebné informace, a že se od akce distancuje. Usnesli se, že při pronájmech církevních prostor se bude do budoucna důsledně oddělovat církevní a světský rozměr takových akcí „včetně vhodnosti přítomnosti církevního představitele“. To je jasné vymezení vůči aktivitě Graubnerova předchůdce Duky.
Dukovi přátelé
Podívejme se na názorovou vybavenost Dukových „přátel“, kteří s vírou, křesťanstvím a demokratickými hodnotami, o jejichž obraně kardinál často hovoří, nemají nic společného. Jeho pozice byla vůči těmto proudům ještě v nedávné minulosti velmi ostrá.
V této souvislosti je nutné předeslat Dukovy zásluhy, jelikož dokázal s vládou Petra Nečase dovést do konce dvacet let zamrzlá jednání o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a jejich odluce od státu. Církevní restituce vyvolávaly tuhý odpor nejen komunistů, ale prakticky celé levicové scény.
Jana Bobošíková vyzvala v listopadu 2012 tehdejšího prezidenta Václava Klause, aby křehce vyjednanou dohodu mezi státem a církvemi nepodepisoval. To se také stalo, jelikož Klaus měl vlažný vztah ke všem restitučním zákonům. Zároveň ho nevetoval.
K přívržencům církevních restitucí nepatřil ani Zeman. V září 2018 oznámil, že podporuje návrh komunistů na zdanění majetkových peněžních náhrad církvím. „Mě poněkud dožralo, jestliže se svatá církev domáhala žalobami různého pofiderního majetku i po uzavření restitučních zákonů jak na obcích, tak na krajích.“
Byl to jen zástupný důvod. Útok KSČM na uzavřený proces majetkového narovnání státu a církví byl jednou z podmínek její tolerance vlády Andreje Babiše, jíž byl Zeman patronem, a která na jejich skandální požadavek přistoupila.
„Nevidím jediný důvod, proč by se sociální demokracie nevyslovila pro zdanění církevních restitucí,“ prohlásil tehdejší místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna, dnes poslanec za SPD.
Vlastnický převrat
V této časové souvislosti vydal bývalý šéf komunistů Miroslav Grebeníček knihu „Ve znamení kříže“, kterou pokřtil Zemanův oblíbený ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD). Později kvůli jeho odvolání málem padla vláda.
„Jsme téměř bezmocnými svědky toho, jak se církev stává součástí rozsáhlého vlastnického převratu, který v České republice stále ještě probíhá,“ píše předchůdce Konečné. „Ne náhodou největší náboženské revolty byly v historii spojeny právě s odporem proti církevnímu kupčení,“ dodává Grebeníček.
Při projednávání zákona zaskvěl i místopředseda KSČM Stanislav Grospič. „Hovořit o tom, že byl tento majetek po roce 1948 ukraden, je velice mylné,“ hlásal.
Kardinál Duka označil tehdejší komunistickou iniciativu za skandální. „Byl bych nerad, kdybychom měli za 29 let svobody, na které se naši předchůdci podíleli, trpět pomstu těch, kteří založili diktaturu komunistické strany, a kteří mají doposud rozhodující slovo jako jakýsi tichý společník vlády, přivlastňující si právo diktovat.“
Zdanění církevních restitucí, které tehdejší demokratická opozice označovala za legitimizaci komunistického bezpráví a loupeží, ve sněmovně prošlo díky hlasům široké koalice ANO, ČSSD, KSČM a SPD i po vrácení Senátem.
Protiústavní aktivita
Opoziční strany, tvořící současnou vládní koalici, podaly stížnost k Ústavnímu soudu. Zákon shodil jako protiústavní, jelikož šlo „o faktické a v právním státě nepřípustné snížení finanční restituční náhrady, která má sloužit ke zmírnění křivd spáchaných v době totality“.
Ani porážka u Ústavního soudu neznamená, že komunisté všech odstínů slevují ze své nenávisti vůči „nenažraným prelátům“. Nedávno se k nim přidal další účastník Dukova setkání Jiří Paroubek. V březnu 2023 vyzval arcibiskupa Graubnera k razantnímu snížení valorizací restitučních náhrad a zpochybnil zákonnost církevních restitucí.
Duka jistě může podporovat každého, koho uzná za vhodné, a nevyhýbat se ani „pochybným“ lidem, což prohlašují jeho zastánci v médích. Složení jeho přátel v sále Josefa Berana ovšem vyvolává otázku, proč se přimyká k těm, kdo nemají s právním státem nic společného a bez mrknutí oka by okradli církve i dnes.
Reakce České biskupské konference je znamením uvědomění, že Dukovo chování může poškodit kredit celé katolické církve. Že si to neuvědomuje kardinál s úctyhodnou minulostí a zásluhami o narovnání historických křivd na církvích, stojící dnes po boku těch, kdo v nich chtějí pokračovat, je jen těžko pochopitelné osobní selhání.
