Šestidílný seriál Velká voda vypadá tak, jak by člověk od kombinace polského prostředí s produkčním zázemím Netflixu čekal: spojuje polské reálie s velkofilmovým stylem. Vyprávění o ničivých povodních z roku 1997 do značné míry připomíná seriálový hit Černobyl.
V létě 1997 v Polsku proběhly devastující povodně – ty samé, které na Moravě srovnaly se zemí Troubky a další vesnice. Nejvíce zasaženou oblastí v Polsku bylo Dolnoslezsko s tamním hlavním městem Wroclaví, kam je seriál Velká voda také zasazený. Řeka Odra stoupá a schází se krizový štáb, v němž jsou zástupci hasičů, policie a armády, experti přes hydrologii a úřadující hejtman Jakub Marczak. Ten nechá přizvat i hydroložku Jasmínu Tremer, která jako jediná chápe vážnost situace.
Velká voda do značné míry působí jako seriál HBO Černobyl, jen tu nejde o havárii v jaderné elektrárně, která se stala, ale o vodní katastrofu, která se teprve hrozí stát. Podobností je tu hodně – třeba (post)socialistické kulisy, bagatelizování skutečného stavu věcí, narážení na tlaky shora, všudypřítomný šlendrián a oči přilepené k měřidlům – tentokrát ne hladiny radiace, nýbrž rychlosti a objemu průtoku vody.
Velkou vodu táhne hlavně sošná Agnieszka Zulewska v hlavní roli Jasmíny. Není těžké s ní sympatizovat a držet jí palce, protože bojuje nejen s živlem, ale i s olezlými stárnoucími muži všude okolo. První díl seriálu je solidním rozehráním, v těch dalších se budou osobní problémy hlavních aktérů řešit na pozadí události velkého měřítka jako dilema, jakou část zástavby obětovat.
