V minulém díle našeho seriálu, který se věnuje pražskému metru jsme se podívali na jeho nejstarší linku C, která byla slavnostně otevřena před padesáti lety. V tomto pokračování jsme projeli a podrobně zmapovali nejdelší linku B.
Béčko má 24 stanic na více než 25 kilometrech trati. Z konečné na konečnou se dostanete za 42 minut a ve špičce tato linka přepraví 21 tisíc cestujících za hodinu. Projet celou trasu a detailně prozkoumat každou její stanici nám zabralo celý den, kdy jsme se snažili zjistit, jak hluboko se do metra zakousl zub času.
Pokračování 2 / 25
Zličín
Na Zličíně to už od časného rána žije, protože sem přijíždí řada autobusů z vesnic okolo Prahy. Stanice je to poměrně mladá, otevřena byla v roce 1994. Je tu bohatá gastronomická nadílka. Můžete si dát čevapčiči nebo jiné pochoutky z grilu ve zdejším stánku, ovšem pivo je tu na nabídkové tabuli vehementně přeškrtáno. Pak je tu masna, pekárna a dva stánky s pizzou. Tady narážíme na první zradu tohoto dne. Byli jsme zmlsaní céčkem, kde je pizza za 25, tady je ovšem cenová politika příkřejší a kousek stojí o čtyři koruny víc. Ale dost zdržování úvahami o jídle, máme před sebou dalších 23 stanic, a kromě dosud zmíněného tu nic moc dalšího nestojí za řeč.
Pokračování 3 / 25
Stodůlky
Další z mladších stanic. To je poznat nejen na stavu vestibulu, ale i na službách. Můžete si tu totiž dát kebab, což je pokrm v metru poměrně výjimečný. Abychom byli spravedliví, relativně dobrý stav vestibulu se týká jenom jeho západní části. Pamětníci si možná vybaví, že ta byla dlouhou dobu provizorně zastřešena a ležela ladem, takže tu sledujeme výsledky revitalizace z roku 2010. Podobně jako na jiných stanicích jsou tu jako memento komunikační prehistorie patrné koutky pro telefonní budky. Ty dnes zejí prázdnotou, protože evidentně nikdo netuší, co s nimi.
Pokračování 4 / 25
Luka
A máme tu možná nejhnusnější stanici celého béčka. Nástupiště sice nepůsobí tolik stísněně, je to povrchová stanice, a tak sem padá hodně denního světla. Ale ten vestibul… Zkrachovalé krámky zejí prázdnotou, všude špína a roky nemytá slepá zákoutí. Stanice navíc slouží coby průchoďák mezi dvěma nákupními domy.
Pokračování 5 / 25
Lužiny
Jestliže předchozí Luka byly nejhnusnější stanicí možná v celém metru, tak o Lužinách bych se nezdráhal říci opak. Opět je to povrchová stanice, takže sem dopadá hodně denního světla. I když byly Lužiny otevřeny až po revoluci, jejich design chce tvrdit něco jiného. Promyšlené chromované prvky mobiliáře tvoří ucelený dojem. Ale.. a to je možná moje osobní vychýlenost, protože se mi to v koutku duše líbí… ten dojem je dosti bizarní. Tady bych skoro býval vzal mého „oblíbence“ architekta Patrika Kotase na milost. Máme tu předimenzované lustry nad schodišti, zábradlíčka v ornamentu kosočtverců a zasklené umělé palmy. Trapného vtipálka napadne, že jsme asi na Palmovce. Co se týče služeb, není to žádná sláva a okolí vestibulu je taky v hrozném stavu. Původně se to tu mohlo jmenovat Budovatelů, ale tento název už si zabral dnešní Chodov, pak se taky uvažovalo o názvu Barikádníků. Co by kdyby… a podobné je to i s dojmem z této stanice. Je sice docela hezká, ale stejně jako každá jiná ze zastávek pražského metra trpí na tytéž nešvary.
Pokračování 6 / 25
Hůrka
Už cestou z Lužin cítíme, že bude něco špatně, strašně to totiž hází. A navíc je v tunelu nezvykle hodně světla. No nejsme totiž v tunelu, respektive jsme v tubusu, který vede nad zemí a má také nějaká okénka. Na Hůrce už se to pomalu rozpadá, a to jsme pořád na úseku, který se otevíral v roce 1994. Při výstupu smutně kouká opuštěné stanoviště telefonních budek. Nástupiště má jednu stěnu prosklenou, ale moc to dojem nepovyšuje, protože za skleněnou stěnou se tyčí neprostupná stěna paneláků. Jdeme ven a procházíme okolí stanice, protože si ten tubus na metro chceme pořádně nafotit. Původně se to tu mělo jmenovat Slovenského národního povstání a ten název by seděl. Docela to tu vypadá, jako by právě nějaké povstání proběhlo. Přilehlý parčík bude po večerech pěkně divoký, všude se tu válí lahve od alkoholu, koše přetékají bordelem.
Pokračování 7 / 25
Nové Butovice
Oproti předchozím hrůzám jsou Nové Butovice poměrně kultivovanou stanicí. Dříve se jmenovaly Dukelská. Z vestibulu vyjdeme do moderně pojatého prostranství, které slouží lidem i k jiným účelům než k popíjení. Mezi lety 1988 a 1994 sloužily Butovice jako konečná stanice.
Pokračování 8 / 25
Jinonice
Ke stanici Jinonice, dříve taky Švermova, mám osobní vztah, protože jsem tudy nějakou dobu dojížděl do školy. Dojížděl bych déle, kdyby se stanice neuzavřela kvůli rekonstrukci. Ta sice trvala nějaký ten rok, ale na vzezření nástupiště ani vestibulu nezanechala výraznější stopy. Na rozdíl od vodních průsaků, ty jsou vidět dobře. Okolí stanice je docela mrtvé, ale v docházkové vzdálenosti je univerzita i nová čtvrť pod kopcem. Lze tak očekávat, že Jinonice, které zatím patří k nejméně vytíženým stanicím trasy B, ještě doznají nějakého pokroku. Třeba by mohli vyměnit staré sovětské eskalátory, které pravda jedou rychleji, než ty moderní, ale to nejlepší už mají také za sebou. Výraz pokroku tu představuje sortiment zdejší vietnamské večerky, mimochodem jde o první podnik tohoto typu, který jsme v metru zatím potkali. Nemohl jsem si odepřít „nový nápoj z Anglie“, na který poutala jejich reklama. A dojem z něj mám stejně kyselý, jako z téhle stanice.
Pokračování 9 / 25
Radlická
Stanice Radlická se mohla jmenovat Lidická, ale nakonec jako jediná z tohoto úseku výstavby neměla komunistický název. Je to nejméně vytížená stanice celého pražského metra. Skoro by se až řeklo, že bylo škoda kvůli Radlické vybourat podstatnou část starých Radlic. Vestibul je malý, dekor je výjimečně laděn do odstínů zelené. Všechno je čisté a zachovalé. Venku tramvajová točna, nějaké to uměníčko. Víc nic.
Pokračování 10 / 25
Smíchovské nádraží
Smíchovské nádraží je první stanicí původního úseku metra, který dnes uvidíme. Než byl dokončen navazující úsek do Nových Butovic, sloužilo Smíchovské nádraží jako konečná. Půdorys vestibulu je hodně členitý a v průchodech mezi nádražím a stanicí se dá docela jednoduše zabloudit. Technický stav stanice je podobně žalostný, jako stav nádraží. To čeká brzy velkolepá přestavba, trochu péče by si zasloužila rovněž i stanice metra. Na některých místech jsou patrné průsaky vody, které jsou opět řešeny, jak je v pražském metru evidentně oblíbené – kýblovým opatřením. Někteří turisté jezdí do švédského Stockholmu obdivovat tamní metro, které je ražené ve skále a plastické křivky vytesaných tunelů jsou oku veřejnosti přiznané. Jestli chcete něco takového také vidět, nemusíte se trmácet až do Švédska. Jeden z výstupů metra na této stanici disponuje podobnou vizáží. Interiér stanice je vzdušný a nabízí zajímavé pohledy. Bohužel je k vidění také zašlost a zmar, který je třeba dobře patrný na opuštěné kanceláři odborů dopravního podniku.
Pokračování 11 / 25
Anděl
Anděl patří k těm vůbec nejodpudivějším stanicím metra. A není to ani tak tím, v jakém je stavu samotná stanice a vestibuly, ale tím, jaké je jeho okolí. Vestibul Na Knížecí je překvapivě čistý a patří rozhodně k těm lepším, které na svém putování pražským metrem uvidíme. Anděl se dříve jmenoval Moskevská. Na stavbě stanice se podíleli inženýři ze Sovětského svazu a čeští stavitelé recipročně pracovali na moskevské stanici metra Pražská. Roku 1990 se název Moskevská spolu s dalšími názvy odkazujícími na komunistickou minulost odporoučel. V Moskvě se po Praze stanice jmenuje pořád, i když i tam sílí hlasy po změně názvu. Pokud si dovolím malý exkurz do reálií moskevského metra, musím dodat, že podle cizích hlavních měst se v Moskvě jmenuje řada stanic. Mají tam mimo jiné Rižskou, Kyjevskou, Varšavskou. Ono se těch 263 stanic prostě nějak pojmenovat muselo. Takže svoji Bratislavskou tam mají i Slováci.
Historický název Anděla nadále připomíná plastika v severním vestibulu a v nedávné době se objevily iniciativy, které chtějí odstranit i ji. Asi leze na nervy hodně lidem, Anděl je totiž druhá nejvytíženější nepřestupní stanice pražského metra.
Pokračování 12 / 25
Karlovo náměstí
Jestli má peklo svou pražskou pobočku, musí to být stanice metra Karlovo náměstí. Tak zanedbané vestibuly a nástupiště jsme nikde jinde neviděli. Při svém vzniku to byla nejdražší stanice trasy B a vypadá to, že od té doby do ní nikdo nedal ani korunu. Krásné skleněné tvarovky od Františka Víznera, které zdobí zdi stanice jsou zakaleny sedimenty od protékající vody. Přímo na nástupišti je několik kýblů, do kterých neustále proudí další voda. Vestibuly byly původně velkorysé, s nákupními prostory i výstavní plochou a mnohými uměleckými díly. Dnes jsou zanedbané, počmárané. Obchody jsou často opuštěné, některé průchody a výlohy jsou hala bala zazděné. Šlendrián a kutilství tu kouká na každém kroku. Smutně vyhlíží zdevastované koutky po telefonních budkách. Škodolibý úsměv na tváři pak vyvolá „důmyslné“ řešení jednoho z technických přístupů viz foto. Architekt si dal dost práce s navržením designového žebříku, aby mohl umístit dveře až ke stropu. Rychle pryč.
Pokračování 13 / 25
Národní třída
Národní třída prošla nedávno rozsáhlou rekonstrukcí. Původní vestibul byl zbourán a na jeho místě stojí obchodní centrum Quadrio. Po technické stránce je tak stanice v dobrém stavu. Zajímavostí je tu výtah, který je přestupní a který vás podobně jako na jiných stanicích dopraví někam úplně jinam, než byste čekali.
Pokračování 14 / 25
Můstek
Této stanici se budeme podrobněji věnovat v dalším díle seriálu z trasy metra A, kde nám Můstek nabízí mnohem podnětnější výjevy. Stanice prošla rekonstrukcí po povodni v roce 2002, která si vyžádala téměř dva roky. Je tak v relativně dobrém technickém stavu. Vestibul je však trochu jiná káva. Působí opuštěně a má řadu ušmudlaných zákoutí, na které dohlíží akorát umělecká ztvárnění středověké historie této lokality. Na to, že kvůli výstupu na povrch museli posunout sochu Jungmanna…
Pokračování 15 / 25
Náměstí republiky
Na náměstí republiky dochází k těsnému styku starého a nového. U obou vestibulů se nedávno stavělo a jeden by tak čekal, že bude zvýšená pozornost věnována i jejich stavu. Navíc stanice byla zásadně poškozena během povodní 2002. Jenže rozsáhlá rekonstrukce nástupiště i vestibulů tady není vůbec vidět. Nabídka služeb ve vestibulu při Masarykově nádraží je naprosto minimální, navíc to tu vypadá, že vám brzo spadne na hlavu strop. Oblíbené kyblíkové opatření tady povýšili na vyšší úroveň. A to doslova. Sběrné nádoby na vodu jsou namontované přímo na strop vestibulu. Zavání to tak trvalou implementací tohoto provizoria. Vestibul na Náměstí republiky je na tom po technické stránce lépe a platí to i o dostupnosti služeb. Navíc jste tu krůček od dvou nákupních center. Jestli to na Andělu vypadalo tak, že samotné okolí metra bylo horší, než jeho prostory a kazilo tak dojem cestujícím, u stanice Náměstí republiky je to právě naopak.
Pokračování 16 / 25
Florenc
Této přestupní stanici jsme se podrobněji věnovali v předchozím díle. Dojmy tu jsou podobně nevalné. Dříve se Florenc jmenoval Sokolovská. Když se v roce 1990 měnily komunistické názvy, přilehlé ulici zůstal, stanice dostala nový. Dlouho byla Sokolovská konečnou stanicí. Nový úsek trasy C se otevíral ve stejný den, kdy došlo k přejmenování, Florenc tak na céčku nikdy nebyl konečnou pod novým názvem. To ovšem neplatí o lince B. Opět tu také čeká překvapení s výtahem, který nás zaveze daleko od vestibulu metra a sice, rovnou k nedalekému McDonaldu.
Pokračování 17 / 25
Křižíkova
Stanice Křižíkova byla otevřena až rok po revoluci, avšak budovat se začala dlouho před tím. Interiér je poměrně zachovalý, a i vestibul vypadá pěkně. Můžete tu také spatřit funkční exemplář Křižíkovy obloukové lampy. Navíc není nijak předimenzovaný a vystupujete rovnou doprostřed pěší zóny. Metro je tu na okolní situaci velice dobře napojeno. Bohužel i tady má vadu na kráse, protože to za vestibulem nevypadá jako v moderní pulzující čtvrti, ale spíš jako na parkovišti kříženém se skladem popelnic.
Pokračování 18 / 25
Invalidovna
Dlouho jsem se přemlouval, abych si takový laciný vtip odpustil, ale nemůžu. Stanice metra Invalidovna nemá bezbariérový přístup pro invalidy. Jinak půdorys stanice je téměř totožný s předchozí Křižíkovou. Technický stav je ale v o poznání horším stavu. Opět tu dochází k průsakům vody, které Dopravní podnik řeší oblíbeným kyblíkovým opatřením. Ve vestibulu je k vidění umělecká vitráž, která má znázorňovat sport. Možná je to narážka na nedaleká sportoviště, ale ještě spíš na to, že v této lokalitě se dříve plánovala vybudovat olympijská vesnice na Letní olympijské hry v roce 1980. Československo se nakonec o pořádání tohoto ročníku olympiády neucházelo, ve prospěch Sovětského svazu. Z plánovaných staveb tu tehdy postavili pouze hotel Olympik, který byl svého času největším hotelem v Československu.
Pokračování 19 / 25
Palmovka
Palmovka patří mezi další hrůzostrašné stanice. A podobně jako jinde je to pro její nevábné okolí. Ovšem tady není v dobrém stavu ani vestibul metra. Sociální tenzi kolemjdoucích tu alespoň trochu může zmírnit laciná pizza, ta stojí oproti pro béčko běžným nekřesťanským 29 korunám pouze 25. Pokud na ní dostanete chuť, radši si ji jděte sníst někam jinam. Vzhled vestibulu totiž na apetitu nepřidá. Vybydlená zákoutí s bizarními pozůstatky po telefonních budkách a jiných zařízeních, která tu asi kdysi byla, si zaslouží kompletní rekonstrukci. Nebo alespoň pravidelný úklid. Na Palmovce se zkušebně nasazoval nový design informačního systému metra a nedaleko má brzy začít nová výstavba. Čili zájem o budoucnost tu nějaký patrný je, tak by ještě stálo za to vzpomenout na to co nám tu zbylo.
Pokračování 20 / 25
Českomoravská
Na této stanici jsem nikdy dříve nebyl a rozhodně to v dohledné době neplánuji. Mnoho lidí tudy asi pojede do nedaleké O2 arény, ale vůbec bych se jim nedivil, kdyby stanicí prošli rychle a bez zastávek. Půdorys nástupiště je takřka stejný jako na Invalidovně a Křižíkově. Ve vestibulu vás toho mnoho nečeká, hernu tu před pár lety zavřeli, zbyla jenom olysalá pekárna. Sice tu jsou funkční toalety, ale po čichu poznáte, že si kolemjdoucí uleví spíše při zdi vestibulu. Absenci péče o tuto stanici lze možná přisoudit tomu, že tu už rok má probíhat rekonstrukce. Co byste řekli, probíhá?
Pokračování 21 / 25
Vysočanská
Vysočanská je po technické stránce v pořádku. Jeden výstup vede do nákupního centra, kde si můžete posloužit širokou nabídkou služeb. Druhým výstupem se podíváte na poněkud svéráznější tvář této stanice. Sice tu nefungují toalety, ale je tu celkem slušný pipi-grill. První, na který jsme zatím při našem putování metrem narazili. Kolem dokola lze Vysočanskou po předchozích zkušenostech z Českomoravské a Palmovky hodnotit dobře. Možná je to tím, že je o něco mladší, otevřena byla v roce 1998. Proto moc nechápu, proč si televize Nova vybrala právě tuto stanici k nafilmování upoutávky na filmy Indiana Jonese. Jinde by totiž zažil mnohem divočejší dobrodružství.
Pokračování 22 / 25
Kolbenova
Stanice Kolbenova patří mezi nejméně vytížené a rozhodně nejhezčí stanice pražského metra. Otevřena byla v roce 2001 a původně nad ní měl stát vysoký dům. Ten se nakonec nestavěl, ale nosníky vestibulu stanice jsou kvůli tomu navrženy velice robustně. A jinak tu toho moc není – trafika, večerka, holé zdi, čistý beton. Kolbenova je až na nefunkční toalety technicky v pořádku, lehká na údržbu a vestibul široko daleko nevykřikuje, jak vysoké ego má pan architekt (nebojte, ještě nás čeká stanice od Patrika Kotase…).
Pokračování 23 / 25
Hloubětín
Tady toho není moc co napsat. Mladá stanice, stejný půdorys, jako u těch předchozích, ve vestibulu klasické služby a výstup do zaplivaného podchodu. Indiferentní Hloubětín po všech stránkách.
Pokračování 24 / 25
Rajská zahrada
Existují různé přístupy k tomu, jak postavit stanici metra. Buď můžete udělat nenápadnou utilitární stavbu, která lehce navazuje na své okolí. Bude mít minimální slepé plochy a zákoutí, která když se neudržují skončí, jako odpadkový koš. Taková stanice nebude sloužit jako obchoďák a útulek, ale pouze k přepravě lidí.
Anebo fláknete doprostřed sídliště stavbu připomínající výstavní pavilon, je sice povrchová, ale uděláte ji na tři patra, aby byly vidět prachy. Metro jezdí ve dvou patrech nad sebou a k tomu je navrch nákupní galerie. Sice za takový projekt vyhrajete v soutěži Stavba roku 1999, ale ten, kdo bude mít na starosti rozpočet a údržbu takové stanice, vás bude nadosmrti nenávidět. Hádejte, kterou z možností si vybral Patrik Kotas, když projektoval stanici metra Rajská zahrada?
Pokračování 25 / 25
Černý most
Asi by nikdo nečekal, že se dá o něčem v souvislosti s Černým mostem říct něco dobrého. Jestli ano, tak stanice metra to není. Budu se opakovat, ale tady je to zase konečná v mnoha smyslech toho slova. Černý most není tak stará stanice, ale patří k těm nejzanedbanějším. Možná i proto, že se TSK s Prahou a dalšími zúčastněnými subjekty roky hádali o to, kdo bude mít údržbu na starosti. Podle různých anket tato stanice pravidelně vyhrává žebříček pražské ostudy. Aby ne. Působí to tu spíš jako voliéra pro holuby než jako jedna z nejdůležitějších stanic pražského metra.
