Blíží se výročí padesát let od otevření pražského metra. Při této příležitosti jsme se rozhodli ho celé zmapovat a zhodnotit v jakém je po padesáti letech stavu. První díl tohoto seriálu jsme věnovali trase metra C, pro mimopražské to je ta červená.
Céčko je nejstarší a nejvytíženější. První vlak na úseku Florenc – Kačerov vyjel 9. května 1974, tedy na výročí osvobození. Během následujících let se otevíraly další úseky a další stanice. Linka je tak dnes druhá nejdelší, čítá 20 stanic na 22,5 kilometrech trati. Céčko ve špičce přepraví téměř 27 tisíc cestujících za hodinu a na nejvytíženějším úseku mezi stanicemi I.P. Pavlova – Vyšehrad je to téměř tři sta tisíc cestujících za den. Z konečné na konečnou se dostanete za 37 minut, přičemž v jednu chvíli je na trati vypraveno maximálně 42 vlaků. Projet celou trasu a detailně prozkoumat každou její stanici nám zabralo celý den, kdy jsme se snažili zjistit, jak hluboko se do metra zakousl zub času.
Pokračování 2 / 21
Háje
Naskakujeme na jižním městě, na konečné stanici Háje. Do provozu byla uvedena v roce 1980 pod názvem Kosmonautů, protože byla dokončována v době, kdy Remek s Gubarevem letěli do vesmíru. Nedaleko stanice také stojí jejich socha. Konečná je to v mnoha smyslech toho slova, vyplivne vás uprostřed sídliště a v samotném vestibulu nabízí minimum služeb. Hned u vstupu sice začíná jedna z mnoha variant na socialistické nákupní centrum. Jeho vizáž je však natolik nevábná, že ani hlídkující policisté nesesedají z kola a nákupní galerií jen projíždějí. Že na Háje Bůh nezapomněl připomene snad jen nedaleký moderní kostel.
Pokračování 3 / 21
Opatov
Opatov se dřív jmenoval stanice Družby, respektive měla se jmenovat Československo-sovětského přátelství, ale i tehdejším soudruhům takový název přišel neprakticky dlouhý. A když družby, tak jsme se šil družit. Přímo ve vestibulu je totiž bufet, s velmi lidovými cenami a velmi dobrým ovarem a dršťkovou polévkou. Kdo nedá dopustit na tradiční dělnickou stravu, bude tu ve svém živlu a posvačit tu můžete už v sedm ráno. Chybí tomu akorát čepované pivo, které je obecně v objektech metra nedostatkovým zbožím. Na Opatově se to hemží duchy minulosti. Na jedné straně jídelna, naproti designové tubusy pro telefonní budky, které jsou dnes v žalostném stavu a vypadají spíš jako veřejná toaleta. Nahoru se ani nedívejte, jinak byste mohli propadnout panice, že se na vás propadne strop.
Pokračování 4 / 21
Chodov
Tahle stanice se původně jmenovala Budovatelů, a tehdejší budovatelé ji asi nebudovali s tím, že se přímo vedle ní jednoho dne vybuduje moderní nákupní centrum, které svého času bylo největším nákupákem v republice. Bohužel nová výstavba se příliš nepromítla do stavu vestibulu a nástupiště. Jestliže to na Opatově vypadalo, že tam na záchod chodí do telefonní budky, na Chodově jsou sice veřejné toalety, ale působí podobně lákavě. Na klidu cestujícím nepřidá ani to, že přímo ve vestibulu najdeme policejní stanici. Ta ale vypadá stejně opuštěně, jako další zdejší prostory.
Pokračování 5 / 21
Roztyly
Tohle je taková zapomenutá stanice, kolem dokola nic není, možná i proto je druhou nejméně vytíženou stanicí trasy metra C. Dříve se jmenovala Primátora Vacka, podle protifašistického odbojáře a komunistického politika. Dnes tu po něm nenajdete ani stopy, zato si můžete dojít na ošklivé toalety, nebo si dát lacinou pizzu. Pizza je obecně fenoménem pražského metra. Téměř na každé stanici je alespoň jeden, někdy více stánků. Nejlevnější pizza je na trase C a kousek stojí většinou 25 korun, na béčku je pizza dražší, obvykle za 29, ale o tom až v příštím díle seriálu…
Pokračování 6 / 21
Kačerov
Kačerov je první stanicí metra C, na které se nacházíme a která zatím nezměnila svůj název. Při otevření metra to byla konečná a konečnou stále pro mnoho lidí zůstává, odtud jezdí četné autobusové spoje na metrem neobsloužená sídliště jižního města. Vyšší význam téhle stanice podtrhuje také vyšší úroveň výzdoby. Vidíme tu velkou plastiku na stěně vestibulu a vitrážová okna s reliéfy amonitů, což je odkazem na zdejší geologicky zajímavé podloží. I když byla stanici věnována zvýšená pozornost při výstavbě, rozhodně tomu tak není při údržbě. Když vyjdeme z vestibulu vidíme zaplivanou kašnu bez vody, zato s odpadky, stejně smutně vyhlíží i přilehlý autobusový terminál. I pro dřívější slávu Kačerova se dopravní podnik rozhodl právě tady slavit výročí metra jedním z pouličních koncertů, a tak nám do toho neveselého obrázku hrají mladí muzikanti Ježkovy akademie alespoň trochu veselé písničky.
Pokračování 7 / 21
Budějovická
Kdo by si lámal hlavu s tím, proč se tahle stanice od svého otevření jmenuje právě Budějovická, musí se spokojit s prozaickým vysvětlením, že se na její výstavbě podílely podniky z Českých Budějovic. Dnes je trendy stavět nákupní centra u stanic metra, ale není to žádné novum. Na Budějovické dodnes stojí Dům bytové kultury a své obytné stěny si odsud odvezlo snad celé jižní město. Za nákupy sem můžete vyrazit i dnes, ovšem jen za předpokladu, že rádi nakupujete na orientálním bazaru. Takhle totiž vypadá okolí stanice. Zapráskané nevkusnou reklamou a pochybnými stánky. Obytnou stěnu tu sice už asi neseženete, zato si můžete posloužit komfortním textilem.
Pokračování 8 / 21
Pankrác
K této stanici, dříve známé jako Mládežnická mám osobní vztah, protože je moje, respektive mám ji nejblíž a často tu jezdím. I proto mě trochu mrzí, že je v porovnání s ostatními velice spoře vybavená. Je to jedna z mála stanic, kde nejsou v provozu toalety, obchodní prostory vestibulu do značné míry zejí prázdnotou a není tu ani pizza. Možná i proto její výstavba stála oproti jiným stanicím relativně málo a sice v tehdejších cenách to bylo 80 milionů Kčs. Situaci samozřejmě zachraňuje přilehlý obchodní dům a máme tu i pozitivní výhled do budoucna, protože už se pracuje na přestupní stanici na novou linku metra D, která tu sice bude bůhví kdy, ale někdy určitě ano.
Pokračování 9 / 21
Pražského povstání
Ačkoliv bývají vestibuly metra koncipovány tak, aby se chodci mohli mimoúrovňově dostat přes vozovku, na stanici Pražské povstání toto bylo opomenuto a musíme tak více proudé silnice překonávat po zemi. Podobně se v poslední době asi zapomnělo na rekonstrukci toalet, které jsou v této stanici mimořádně „výživné“.
Pokračování 10 / 21
Vyšehrad
Dříve se tato stanice jmenovala Gottwaldova, stejně jako přilehlý, dnes již Nuselský most. Je to rozhodně nejsvětlejší stanice na trase metra C a nabízí krásné výhledy na pražské panorama. Stanice patřila k těm levnějším, co se týče stavebních nákladů, protože se nachází v podstatě celá na povrchu. V tehdejších cenách stála 43 milionů Kčs. Specifikum stanice Vyšehrad je, že na ni přímo navazuje Nuselský most. V úseku Vyšehrad – I.P. Pavlova je pak jediná část metra, kde se dodnes dochovaly původní dřevěné pražce. Je to tak kvůli utlumení vibrací do torza mostní konstrukce. Více o tunelu metra uvnitř Nuselského mostu si můžete přečíst v samostatné reportáži.
Pokračování 11 / 21
I.P. Pavlova
Podle toho, jestli říkáte Ípák nebo Pavlák se prý pozná, jestli jste náplava nebo rodilý pražák. Ať už jste to nebo ono, je vysoká pravděpodobnost, že jste na Pavláku někdy byli, je to totiž nejfrekventovanější stanice trasy C a denně odbaví něco přes sto tisíc cestujících. Tady jsme se také poprvé sekali s bizarním fenoménem přestupního výtahu, do kterého vstoupíte uprostřed nástupiště, dojedete do děsivé chodbičky, kde vás čeká další výtah, který vás nakonec vyplivne někde úplně jinde, než byste si mysleli. I když Ípák není nijak přívětivé místo a vzhledem k velké fluktuaci lidí se tu najde i dost divných existencí, je to první stanice v tomto směru céčka, která má zrekonstruované toalety.
Pokračování 12 / 21
Muzeum
První přestupní stanice na naší cestě je zastávka Muzeum. Trochu zvláštně je přestup mezi trasou A a C umístěn právě zde i když by třeba z hlediska dopravní obslužnosti a potřeb cestujících dával větší smysl o zastávku dál na Hlavním nádraží. Vestibul metra je tu nesmírně rozsáhlý a skýtá řadu obchodních prostor, z nichž mnoho je nevyužíváno a některá zákoutí vestibulu tak působí trochu jako město duchů. Podobně jako na Pavláku tady najdeme kouzelný výtah, který nás dopraví doprostřed parku mezi magistrálu a Washingtonovu ulici. Zároveň tu začíná být patrná snaha zkulturnit vestibuly metra, kterou vnímáme i na dalších stanicích, převážně těch větších. Některé z vitrín a obchodních prostorů jsou totiž předělány na malé výstavy obrazů a jiného umění. Stanice Muzeum tak působí jako poměrně neutěšený doplněk Národního muzea, kde vedle uměleckých děl máme jako v galerii plejádu lidové tvořivosti v podobě reklamních poutačů, bizarních krámků a stejně jako jinde i zdevastovaných toalet. Do toho nám tu jako dříve na Kačerově hrají mladí muzikanti. Při pohledu na zanedbané prostory však člověk nutně přemítá, jestli je kromě výročí opravdu co oslavovat.
Pokračování 13 / 21
Hlavní nádraží
Vždycky jsem si říkal, proč má stanice Hlavní nádraží nástupiště po stranách a ne uprostřed. Na Vyšehradě to dává smysl, protože je stanice hned za Nuselským mostem a koleje nemají dost prostoru se rozestoupit. Ale tady? No je to proto, že se tato stanice začala stavět jako první, když se ještě myslelo, že pod zemí místo vlaků metra budou jezdit tramvaje. A ty mají dveře vždy na venkovní straně. Proč jezdíme pod zemí metrem a ne tramvají je dlouhá historie a své místo si najde v jiném článku. Mezistaniční úsek mezi Muzeem a Hlavákem je zato nejkratší v celé síti metra a má 425 metrů. S vestibulem je to tady těžké, protože je stanice plně integrovaná do nové odbavovací haly Hlavního nádraží. Má tak buď největší vestibul ze všech stanic anebo naopak nejmenší, vyberte si.
Pokračování 14 / 21
Florenc
Ne, není to ENC, ale Florenc, jenom tu už pár let probíhá rekonstrukce. Samotný název prošel rekonstrukcí již dávno, protože komunisti stanici původně pojmenovali Sokolovská. Můžete tu přestoupit na linku B anebo také vystoupit a jít ven, což bych moc nedoporučoval. Samotné nástupiště není tak špatné a po rekonstrukci možná ještě prokoukne. Okolí vestibulu však tuto zastávku řadí do nesvaté trojice nejodpudivějších stanic spolu s Andělem a Pavlákem.
Pokračování 15 / 21
Vltavská
Stanice Vltavská je poměrně nenápadná, přesto si s sebou nese řadu zajímavostí. Dlouhou dobu byla nejhlubší stanicí celé trasy metra C. Během povodní v roce 2002 byla možná nejpoškozenější stanicí celého metra. Možná i proto má jako jedna z mála stanic ne této lince nové toalety. Jinak se na ní renovace příliš neprojevila. Bizarní je ochoz, který se nachází při vstupu do vestibulu a který nemá žádný rozumný účel. Takových zákoutí najdeme v systému metra mnoho, ovšem tady je máme ihned na očích. Okolí stanice i samotný vestibul si v dobré tradici trasy C vysloužily nějaké to umělecké zpracování. Jestli si ho chcete prohlédnout na vlastní oči, pospěšte. V brzké budoucnosti Vltavskou čeká rekonstrukce. Její dřívější podoba pak bude k vidění jen na fotkách a videích, nebo třeba v jedné z reklam společnosti Apple, která se tu natáčela.
Pokračování 16 / 21
Nádraží Holešovice
Stanice Nádraží Holešovice není nijak zvlášť zajímavá. Jediné, co tu stojí za řeč je Mcdonald u vstupu do vestibulu. Kromě nástupu do metra může stanice sloužit také jako zkratka na nádraží, pokud se chcete vyhnout odpornému podchodu, který vede hned vedle.
Pokračování 17 / 21
Kobylisy
Nyní se na nejstarší lince metra dostáváme k těm mladším stanicím. Kobylisy jsou od svého uvedení do provozu v roce 2004 nejhlubší stanicí na trase C. Zároveň je mezistaniční úsek od Nádraží Holešovice do Kobylis se vzdáleností 2748 metrů nejdelší v celém metru. Toho chtěl využít nechvalně proslulý „lesní vrah“ Viktor Kalivoda, který se po svém dopadení svěřil, že právě na tomto úseku chtěl zabít své první oběti a několikrát se tu prý projel s pistolí schovanou v novinách. K činu se naštěstí neodhodlal. Ale zpátky k metru. Kobylisy jsou sice mladá stanice, ale zub času, nebo spíš konstrukční šlendrián se tu zakousl pořádně hluboko. Stačí aby zapršelo a stříška vestibulu začne protékat. Podobně jako na jiných stanicích si s tímto problémem poradí po svém a pod místa průsaků jsou místěny kýble které vodu zachytávají. Na Kobylisích je jich 11.
Pokračování 18 / 21
Ládví
Stanice Ládví je jedna z nejmladších na trase C. Do roku 2008, než byla uvedena do provozu další část linky do Letňan také sloužila jako konečná stanice. Vzhledem k tomu, že je mladší, není zatím tolik zdevastovaná. Ve vestibulu si samozřejmě můžete dát pizzu, nebo výjimečně chlebíčky a čerstvá vejce. Je tu také holičství, což na trase C na rozdíl od jiných není tak časté.
Pokračování 19 / 21
Střížkov
Tady se ocitáme v úplně jiném světě. Stanice Střížkov byla uvedena do provozu relativně nedávno a její design se od těch ostatních podstatně liší. Není to ale dobou kdy, byla otevřena, ale tím, že jejímu architektovi Patriku Kotasovi tu byla dovolena totální architektonická onanie. Stanice je naprosto předimenzovaná, vypadá jako budova mnohem většího významu, než je sídlištní zastávka metra. Celé je to o to víc směšné, že právě Střížkov je druhá nejméně vytížená stanice trasy C. Do toho si přidejme naprosto nesmyslně řešené mimoúrovňové překlenutí kolejiště i členitost budovy, která spěje k tomu, že se špatně udržuje a je tak i po relativně krátké době provozu hodně zanedbaná. Ostatně toto je jedním z průvodních jevů práce Patrika Kotase, se kterou se při putování pražským metrem bohužel ještě několikrát setkáme.
Pokračování 20 / 21
Prosek
Prosek je nejméně vytížená stanice trasy metra C. A podle toho to tu vypadá taky trochu opuštěně. Je relativně nová, a tudíž zatím nepříliš zdevastovaná. Vybydlené krámky ve vestibulu ale na příjemném pocitu cestujících rozhodně nepřidají. Jsou to nové čisté toalety, ale notně „vylepšené“ lidovou informační tvořivostí.
Pokračování 21 / 21
Letňany
Vítejte uprostřed ničeho! Stanice metra Letňany je konečná ve všech významech toho slova. Této oblasti se někdy říká Syslov, protože tu na okolních polích žije početná populace těchto hlodavců. Měl tu stát olympijský stadion, později se uvažovalo o úřednické čtvrti. Ale není tu nic. Stanice je čtvrtá nejméně frekventovaná zastávka na této trase, využívají ji alespoň přespolní cestující, kteří přijedou na zdejší autobusový terminál. A možná ti syslové.
