„Pak tam vlítli Ebeni a v rukou měli hole, mlátili nás do holení, to bolelo, ty vole, a my hrůzou zpocený jako májovej průvod, do dneška to nevíme, jakej že měli důvod.“ To je refrén písně Ebenový hole kapely Kabát. Trochu to připomíná dopady jednání o důchodové reformě, které se rozhodl vzít pod křídla prezident Petr Pavel. Skončilo to nejhůř, jak mohlo, a provázejí to nesmysly, které zejména v podání opozičního hnutí ANO překonávají i hodně bujnou fantazii. Jaký ale mohli mít Andrej Babiš a jeho klaka důvod k nasazení takových lží? Proč se to stalo? A nebyl lapen do pasti Petr Pavel i svým vlastním přičiněním, když se rozhodl vstoupit na vnitropolitické minové pole?
Pokud bychom byli velkými vyznavači konspiračních teorií, tak by nás mohlo napadnout, že Andrej Babiš se penzijní důchodovou tsunami snažil překrýt své oznámení o rozchodu s manželkou Monikou. Protože on o něm věděl už nějakou dobu a tušil, že pozornost veřejnosti i médií se upře tímto směrem. Ale to by bylo zřejmě moc sofistikované i na vychytralého šéfa opozice a jeho hnutí.
Spíše to vypadá, že ANO se rozhodlo hodit zpátečku, podobně jako mnohokrát v minulosti, protože tím udrží ve varu své voliče a přiláká k sobě ještě větší pozornost. Vždyť jedny volby budou na začátku června, další dvoje na podzim a ty nejdůležitější, sněmovní příští rok. Navíc téma důchodů, zejména jejich výše, valorizace a věk odchodu do penze, jsou mimořádně citlivá témata, na kterých se dají sbírat či ztrácet body. Pak by mělo anoistické popření toho, co bylo na Pražském hradě při prvním setkání pod patronací prezidenta Pavla dohodnuto, logiku. Mlácení do holení, řečeno s kapelou Kabát, vidíme ostatně v české politice často.
Ovšem ani tato teorie úplně neodpovídá tomu, jak představitelé hnutí ANO hovořili zbrkle a blábolili o tom, proč původní sliby z Hradu opustili. Jako kdyby byli na tuto akci málo připraveni. Pak by to odpovídalo často chaotickému a zrychlenému jednání Andreje Babiše. Viděli jsme už v případě jeho hnutí mnoho piruet, ale tentokráte je na reakcích vidět nebývalou nervozitu a agresivitu. Jako když jsou školáci nachytáni učitelem při lhaní. Kdyby jeden školák, ale ona je to celá třída – Karel Havlíček, Alena Schillerová, Klára Dostálová, Aleš Juchelka, Margita Balaštíková či Jaroslava Pokorná Jermanová.
Otázkou ale je, zda k této situaci nepřispěl i sám prezident Petr Pavel a jeho tým. Pavel má vysoké kompetence v otázkách bezpečnosti a dobře zvládá věci v zahraniční politice. Zachyboval, když dal na radu svých poradců při výběru některých ústavních soudců. Teď se nechal nalákat, že právě on bude dirigovat jednání o důchodové reformě. To nebylo prozíravé, protože to je problém dalece přesahující jak samotného prezidenta, tak jakékoli jednotlivé strany. Řešení se musí hledat především v Poslanecké sněmovně, Senátu, ale také v odborných kruzích, u zaměstnavatelů i odborů. Ostatně je to problém, o němž se hovoří od poloviny 90. let minulého století. Koho napadlo, že by s tím dokázal pohnout právě Petr Pavel? A to nerozebíráme věc ještě zásadnější, že navržené změny nejsou pořád tou vzývanou důchodovou reformou, ale jen změnami parametrickými.
Prezident Pavel (jistě už o tom sám ví) se v případě důchodů nechal zatáhnout do vnitropolitických hrátek. Část veřejnosti si to přeloží tak, že ani on nedokázal ukočírovat rozjeté hnutí ANO. Ostatně když něco podobného udělal Václav Havel, Václav Klaus nebo Miloš Zeman, také to často končilo neúspěchem.
Že si hnutí ANO a Andrej Babiš hrají někdy s veřejností i zbytkem politické scény a že jim nelze věřit, není žádná novinka. Prezident Pavel to teď pocítil na vlastní kůži. Pro něj proto platí, že nestačí mít jen chvályhodný úmysl, ale že záleží i na tom, jak ho uskutečníte a s kým ho uskutečníte. Aby to příště opět nedopadlo mlácením do holení.
