Seriál Rod draka na HBO Max se svou pátou částí přehoupne do druhé poloviny, v níž představitelky dvou zásadních rolí, totiž princezny Rhaenyry a mladé královny Alicent Hightower, nahradí jejich o něco starší herecké kolegyně. Rozlučme se s Australankou Milly Alcockovou (22) a Angličankou Emily Careyovou (19) (dvoj)rozhovorem pořízeným v Amsterdamu u příležitosti světové premiéry první epizody seriálu, který kreslí pozadí událostí Hry o trůny.
Jak byste popsaly své role?
Emily Careyová: Moje Alicent je dcerou králova pobočníka Otty Hightowera. Je vášnivá, citlivá, úzkostlivá a snad až úzkoprse dodržuje pravidla. Rozhodně je člověkem, který chce těšit lidi a vidět je spokojené. Hledá sebe sama, touží se rozvinout a objevit v závěru téhle řady Rodu draka svoje ohnivé já. Víc nevím.
Milly Alcocková: Rhaenyra se cítí nepochopená a štve ji, jak moc je vystavena soudům veřejnosti. Určuje životy mnoha lidí, ačkoli nepřímo, a cítí na sobě břímě toho, že se před tlakem okolností musí chránit. Nerada se podvoluje přáním ostatních, má vlastní vize a životní plány. Ví, že je privilegovaná, jen to privilegium nechce přijmout. Nechce se nechat svazovat tím, že se zcela náhodou narodila do královské rodiny.
V seriálu vystupujete bok po boku: Rhaenyra a Alicent spolu od kolébky vyrůstaly v Rudé baště v Králově přístavišti a byly nejlepší přítelkyně. Jaké bylo vaše první setkání? Mluvily jste o seriálu, nebo spíš o osobních věcech?
Emily: Milly získala svoji roli o něco málo dřív než já. Nevěděly jsme to jedna o druhé, ale obě jsme ještě před první klapkou požádaly své agenty o to, aby nám sehnali kontakt na tu druhou. Chtěly jsme se seznámit. Zavolaly jsme si přes FaceTime a chovaly jsme se myslím obě jako zlatíčka, mluvily jsme hodně o covidu a taky, s obavami, o tom, jak obrovský je tenhle projekt. Neměly jsme tou dobou scénář ani synopse, netušily jsme, kam se vyvinou naše postavy. Poprvé jsme se naživo potkaly až na první čtené zkoušce, ale už jsme znaly jedna druhou osobně mnohem líp než své postavy.
Milly: Přesně tak. Navázaly jsme blízké přátelství, ale jakmile došlo na natáčení, mohla jsem ji opět začít nesnášet.
Co vaše postavy spojuje a co je rozděluje?
Milly: Rozdělila je samozřejmě zrada. A přitom toho mají tolik společného, až to láme srdce: sdílejí stejné trauma, smrt maminky, také je velmi podobně vychovali na stejném místě, obě mají dost komplikované otce s náročnou prací, obě se narodily se stříbrnou lžičkou v puse a jsou vlastně jedinými holkami u dvora, ale, jak vědí diváci seriálu, po určité události se jejich cest rozejdou a obě se promění minimálně vystupováním. Zatímco Rhaenyra se tiše radikalizuje, Alison touží nepřekračovat pravidla a žít v klidu a bezpečí.
Emily: Každá z nich chápe svět jinak, přesto se jejich perspektivy doplňují tak, že se nemůžou přestat mít rády. Obě ty holky jejich okolí cpe do určité formy, žádná z té formy prakticky nemůže vyhlédnout a jen jedna je v ní spokojená – ta druhá svoji formu prakticky zapálila.
Jak moc vám Rod draka ještě před odvysíláním prvního dílu změnil život?
Milly: No, nijak zvlášť. Jen jsem se musela přestěhovat přes půlku světa, z Austrálie do Londýna, poprvé v životě žiju úplně sama. Rod draka mě protáhl pandemií. Mluvím teď akcentem, se kterým jsem se fakt nenarodila. V Británii jsem neznala ani nohu, navíc ten strašný covid – byl to mazec, měnil se mi celý život a ani jsem o tom nemohla s nikým mluvit. Moc jsem to, po pravdě, nezvládala, ale posílilo mě to a vyšla jsem z toho jako úplně nový člověk. Plus jsem se naučila používat pračku. Plus jsem skoro doslova objevila oheň, když jsem potřebovala přitopit v té londýnské zimě a dokázala po velkém boji zprovoznit plynová kamínka.
Emily: To je celá ona. Hraje v nejlákavějším seriálu sezony a nezvládá zapnout kamna.
Milly: Chápej, my v Austrálii žádná pitomá kamna nemáme, je tam moc horko!
Emily: Je to vzácná zkušenost, takovéhle natáčení. Při každém projektu žijete v bublině; obyčejně se s ostatními herci dokážete nějak ztotožnit, navázat se na ně, ale v tomhle případě byla ta bublina hrozně veliká… Natáčecí dny byly strašně dlouhé, občas jsme točili celý den jedinou scénu, máte na sobě ten strašně těžký kostým a opakujete do zblbnutí stejné repliky, stojíte čtrnáct hodin a fakt nemáte náladu na nějaké sbližování se, protože se musíte vyspat, abyste brzy ráno zase mohli stát na place a být schopní dělat svoji práci. Dost jsem se do toho položila, a protože Alison Hightower je mi hodně podobná, často jsem nevěděla, za koho vlastně mluvím, když jsem hrála. Neměla jsem od toho žádný odstup a bylo to pro mě vážně náročné, díky bohu za podporu ze všech stran. Všichni mi pomáhali, hlavně Miguel (režisér, jeden ze showrunnerů a výkonný producent seriálu Miguel Sapochnik; pozn. red.) byl báječný, toleroval mi moje úzkostné mumlání a podržel mě, kdykoli jsem to potřebovala.
Milly, vaše Rhaenyra silně připomíná matku draků Daenerys ze Hry o trůny; nejen proto, že je to taky silná targaryenská žena ovládající draky. Cítila jste, že byste na ni nějak navazovala?
Milly: Rozhodně, krev nezapřete. Dívají se na svět velmi podobně, jen mám dojem, že Rhaenyra od začátku mohla měnit svět, protože byla u moci, zatímco Daenerys se k moci musela prorvat. Ale samozřejmě, bojovat o uznání musely obě. Moc jsem na ni ale během natáčení nemyslela, jsou to koneckonců dva úplně jiní lidé, bez ohledu na stejnou výchovu a některé podobné okolnosti.
U Hry o trůny se hodně řešilo, jak zpodobňovala ženy; za zobrazování násilí na ženách tvůrci dlouhodobě schytávali kritiku. Jak se podle vás situace změnila ve srovnání se seriálem, na který Rod draka navazuje?
Milly: Ženy jsou v centru dění v obou těch seriálech, ale v Rodu draka si tvůrci dali mnohem víc pozor na to, aby násilí na nich bylo méně a nebylo samoúčelné; když už se něco objeví, tak proto, aby se děj posunul dál. Každopádně násilí k té době a té lokalitě prostě patří. Nemám ráda to srovnávání – Rod draka je jiný seriál, nová perspektiva. Ostatně, já ten scénář nepsala, já se jen naučila svoje repliky.
Emily: Takhle: stojí to v názvu té knihy, Oheň a krev, takže každému dodvakne, že na tu krev dojde, ne? Mně bylo sedmnáct, když mi přidělili mou roli, a Hru o trůny jsem do té doby neviděla, dívala jsem se na ni až po castingu, abych se připravila na svoji roli, a dost mě vyděsila. Miguel a Ryan (Ryan J. Condall, showrunner, spoluscénárista a výkonný producent; pozn. red.) mě ale uklidnili, stejně jako scénář, který mi dali do ruky. Rozhodně jsem se na natáčení cítila v pohodě a bezpečně. O veškerém násilí na ženách, stejně jako o sexu, jsme dost mluvily s celým štábem a podle mého se točilo velice citlivě.
Asi i proto, že hlas žen a to, jak má znít a jak hodně má být slyšet, je hlavním tématem celého seriálu. Emma DʼArcy, která hraje starší verzi Raenyry, říkala, že dost čerpala ze své zkušenosti nebinární osoby…
Emily: Vzhledem k tomu, že se taky považuju za genderově fluidní, to mám stejně jako Emma. Život všech těch žen, které v Rodu draka uvidíte, je diktován muži. Jediným důvodem, proč se Rhaenyřino a Alisonino přátelství hroutí, jsou muži. Holky nemají na vybranou a jsou kvůli tomu naštvané. Žena nemůže usednout na železný trůn? Ženy že můžou bojovat? Jsem ráda, že ženské postavy v seriálu jsou tak dobře propracované, i když se toho tématu zbavíte, že mají hloubku a další témata, že nejde jen o to jedno, nejsou na obrazovce jen jako předmět misogynie.
Milly: Co mě na nás, ženách, často zaráží, je, jak jsme občas ochotné bojovat proti sobě. Jako by v místnosti mohla být jen jedna úžasná žena. Většinou nás k tomu nutí okolí, štve nás proti sobě navzájem, a my tomu tlaku podléháme.
Emily: Pro mě to byla první role, kterou jsem získala jako legálně dospělá, takže jsem na natáčení nemusela mít žádné garde, žádného opatrovníka, to byl velmi nový pocit. Obecně, pokud jde o city, mě to natáčení zavedlo do takových míst mé duše, kde jsem předtím nikdy nebyla, a nejen v roli, ale i když jsem z ní vystoupila. Ten stres byl enormní, stejně tak množství podnětů pro přemýšlení. Začaly jsme v Rodu draka s Milly hrát jako děti, ale v závěru natáčení z nás najednou byly mladé ženy. Jo, bylo to náročné, ale neměnila bych ani za nic. Co nám působilo stres, bylo asi především to, že jsme cítily, že bychom měly být fakt vděčné za to, že v Rodu draka můžeme hrát. Člověku si musel pořád připomínat, že je to sice skvělá práce, ale pořád je to jen práce, může vás vysilovat a můžete ji chvílemi nesnášet.
A jste připraveny na slávu?
Emily: Absolutně ne. Ta představa ve mně vyvolává paniku.
Milly: V žádném případě. Máme z ní strach. Co když mě bude někdo sledovat, protože mě pozná? A kdybyste věděli, jak to bere moje rodina… Někteří její členové se se mnou teď baví, jako bych byla cizí, a jiní, kterým jsem dřív byla ukradená, se náhle začali zajímat…
Emily: To se ti nedivím. A kolikrát jsme říkaly: Co blázníte, nepotřebuju ochranku, k čemu asi, nikoho přece nezajímá, kde bydlíme… Všechno si teď objednávám pod falešným jménem, jakou mám úzkost. Na tiskovkách v San Diegu a Los Angeles nás fandové regulérně sledovali, pořád jsem na sobě cítila cizí oči. Je to nepříjemné, a nejen kvůli tomu, že člověk neustále kontroluje, jak vypadá a jak se v očích ostatních chová. O slávě jsme nikdy nepřemýšlely, jsme tu jako vypravěčky příběhu. Já si to pro sebe v podstatě pořád ještě popírám. Nemyslím si, že v tom nakonec hraju. Určitě mě vystřihli!
