Důchodová reforma je jako yetti. Každý o ní mluví, de facto od devadesátých let, ale nikdo ji zatím neviděl. Ve veřejnosti sílí pocit, že nějaká moudrá vláda přijde s geniálním reformním opatřením, díky kterému se všechny problémy vyřeší, a všichni budeme pobírat takřka královské důchody aspoň do sta let.
Bude to bolet, ne že ne
Nalejme si čistého piva, problém nemožno vyřešit jinak, než že to společnost bude bolet. V zásadě neexistuje jiné řešení, než že se zvedne věk odchodu do starobního důchodu, nebo se (rázně) zvedne povinné pojistné, jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele. A to píši při vědomí skutečnosti, že už nyní platíme jedno z nejvyšších pojistných v EU. Další možností jest, že si každý naspoří majoritně na penzi sám, což zní sice hezky, ale když už nyní je cca 800 000 lidí v exekucích, tak nějaké velké spoření na důchod opravdu reálně nehrozí.
A pak je tu oblíbená mantra o tom, že by se měla v ČR zvednout porodnost, tedy rapidně, aby narostl počet plátců do důchodového systému. To zní samozřejmě hezky, ale to by se logicky projevilo až někdy za 30 až 50 let, a muselo by se jednat o nárůst citelný.
Navíc nestačí mít „jenom“ děti, ale musí se jednat o děti spořádané, které budou plnohodnotně platit do systému. Když například někdo bude mít tři dcery, které zde vystudují vysoké školy a pak odejdou žít do ciziny, tak našemu důchodovému systému opravdu nepomůžou, spíše naopak. Anebo děti, které stráví většinu dospělého života ve vězeních a prací načerno, z pohledu penzijního sytému též mínusová položka.
Sečteno: pokud někdo čeká, že nějaká vládní či parlamentní důchodová komise přijde s geniálním vzorečkem řešícím vše, a současně že to nikdo nepocítí, tak je prostě naivní.
Jedeme v tom všichni
Rád bych závěrem vymýtil ještě jeden důchodový mýtus. Obecně panuje zkreslené povědomí, že senioři a seniorky, kteří už jsou ve starobním důchodu (či brzy budou), mají důchod minimálně v dnešní výši garantován navždy. A jestli jednou dojde k nějakému kolapsu systému, postihne to výhradně ty mladší osoby, které to do důchodu nestihly (respektive nestihnou) k nějakému datu.
Shrnuto panuje pověra – ti pojištěnci, kteří splnili všechny podmínky pro důchod do data X. X. 20XX (neví se přirozeně, kdy mezní datum nastane a zdali vůbec), obdrží důchod ve výši XYZ tisíc a zbytek (mladší) populace málo nebo nic.
Čtenáři se patrně také již nesčetněkrát setkali s lidovou osvícenou moudrostí „A vy mladí už žádný důchod prostě nedostanete...“ Chyba lávky, pakliže ke kolapsu penzijního systému opravdu dojde, zákonitě nebude ušetřen nikdo, i zde platí zásada rovnosti.
Sociální prototyp, že jedna skupina obyvatelstva by měla důchod ve výši A a druhá (zmíněná mladší) pak důchod výrazně nižší nebo dokonce žádný je právním nesmyslem. Proto ho nutno mj. z důvodu rovnosti před zákonem i lidské spravedlnosti jednoznačně odmítnout.
Jestliže by se k tomu neměli zákonodárci, určitě by na věc reagovaly následně soudy, a počítaje v to i soud soudů, tedy Ústavní soud ČR. Ale třeba za dvanáct let bude konec světa, jak nám slibují někteří klima-aktivisté, a žádné důchodové reformy nebude potřeba.
