Nic ohledně Iránu dnes není takové, jak to vypadá, napsal Guardian. Autoři ironizovali mimo jiné i text, který vyšel v Guardianu předchozí den na titulní straně. Jeho tématem bylo „odhalení“ že britská armáda se již v roce 2004 účastnila spolu s americkými kolegy plánování útoku na Irán. Což zpochybňuje současné diplomatické distancování od válečného řešení krize.
Jenže: cvičení z roku 2004 bylo součástí pravidelných „válečných her“, které si za cíl vybíraly fiktivní země, ovšem na skutečných teritoriích, aby mělo cvičení reálný základ. Další na řadě bylo například Skotsko. „Edinburgh by tedy měl být stejně znepokojen jako Teherán,“ poznamenávají autoři v Guardianu. V situaci kolem Iránu je opravdu těžké se vyznat.
Na pořadu dne jsou tři zásadní otázky: opravdu se útok na Irán blíží? Je přijatelné, aby měl Irán jaderné zbraně? Je přijatelné, aby krizi po svém řešil Goeorge Bush?
Na jednu stranu unikají z „dobře informovaných zdrojů“ do médií zprávy, že přípravy na bombardování Iránu, včetně použití jaderných zbraní, jsou v plném proudu. Na druhou stranu se od použití síly distancují i vlivní američtí republikáni a vojáci. Obtíže spojené s případným útokem si nemohou neuvědomovat: téměř nulová mezinárodní podpora, odpor domácí veřejnosti, další destabilizace islámského světa, tvrdá obrana samotného Iránu, prohloubení krize v sousedním Iráku. Zdá se, že v současné době mohou být úniky informací spíše jistou formou nátlaku na Irán, než skutečným obrazem válečných příprav. Nicméně – o útoku se nesporně uvažuje. A vzpomeneme-li na Irák, pak je možné cokoliv.
Může svět dopustit, aby měl Irán jadernou zbraň? Irán se pod vedením nového prezidenta posunul směrem k islámskému fundametntalismu a prohlašuje, že Izrael musí zmizet z mapy světa. Prezident je sice spíš populista, než fanatik, nicméně podporu u fanatiků hledá. Pro Izrael je iránská jaderná zbraň nepřijatelná zcela. Pro ostatní západní země je nepřijatelná pravděpodobně také. Západ by měl na Irán vyvinout maximální možný tlak, aby od svého jaderného programu ustoupil. Zda se dá věc vyřešit diplomatickými prostředky je ovšem otázka.
Může svět dopustit, aby krizi řešil George Bush? Byla by to další tragédie. Hrozila by nekontrolovaná válečná krize, eskalace terorismu, zhroucení jakýchkoliv nadějí na hledání cesty ke zmírnění napětí mezi Západem a muslimským světem.
Jednoduchá a rozumná řešení, zdá se na obzoru nejsou.
