Já vám ty daně osladím, říká si nejspíše ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, když vehementně ještě do voleb v příštím roce hodlá prosazovat zavedení zvláštní daně ze slazených nápojů podle návodu levicové skupiny ekonomů a sociologů z neziskové organizace PAQ Research, která bezesporu patří mezi intelektuálně nejzajímavější ústavy svého druhu.
Nicméně používání daňové soustavy k řízení životního stylu obyvatelstva je pro svobodomyslnější osoby přece jen příliš. Zvláště když to zdanění tichého vína, které se nakonec přece jen chystalo, zřejmě nepřežilo jarní mrazy na jižní Moravě. Lidovci jsou už zase proti a opozice vládním koaličním stranám pomáhat určitě nebude.
Ne, že by alternativní zdanění sladkých limonád byla až taková novinka. V Evropě má takovou daň, jejíž smyslem je bojovat s obezitou a dalšími civilizačními chorobami, dvanáct zemí a chystá se na ni prý i Ficovo Slovensko. Vychovávat lid je momentálně v módě.
Ale s touto daní jsou také různé letité zkušenosti. Nějaké signifikantní projevy civilizačních chorob z toho bílého jedu zatím nikde moc nezaznamenali. Spíše jsou zkušenosti jiné. Třeba v roce 2012 zavedlo daň na limonády ve výši zhruba šesti korun v přepočtu na naši měnu Dánsko. A protože to chtěli vzít s těmi tlusťochy od podlahy, podobně zdanili i pivo. Výsledkem byla exploze nebývalé nákupní turistiky. Dánové na velké nákupy jezdili do Německa i tak často, ale to, co následovalo po zavedení daní z limonád, předčilo všechna očekávání. A samotná daň do roka a do dne prostě skončila, protože se podepsala pod výběr nebo spíše nevýběr DPH. V Česku máme z tohoto pohledu fikaně zdražené cigarety. Sazba daně roste prakticky rok co rok, ale už pár let výnosy klesají. Loni to bylo o rekordních dvanáct miliard korun. Prostě nákupy v Polsku se vyplatily.
Pro ministra financí mají tyhle daně z hříchů svůj půvab, protože s potrestáním hříšníků přece každý slušný člověk souhlasí a na tom tichém víně vidíme tu politickou podporu, kterou u daně z nemovitostí budeme hledat těžko. Vliv daní na samotné hřešení je však jak známo mizivý. Kuřáků neubývá, maximálně zajedou za čáru a té kořalky se také o moc míň nevypije.
Pokud by chtěl ministr zdravotnictví přispět k zdravému životu populace, pohnul by konečně se slibovaným zdravotním připojištěním na lepší materiály a přednostní péči, jehož součástí by mohly být bonusy za čisté líce, vzorný index BMI a ukázkové jaterní testy, zatímco na prohulený pajšl a cévy ucpané cholesterolem by stálo za to napařit nějaký malus. Ale to je složitější a méně populární než školit veřejnost, že cukr je nezdravý a tu colu si může občas odpustit. To sice každý odkývá, ale v duchu si zanadává na drahotu a jede dál, jak je zvyklý.
