Pražské metro dnes slaví padesát let od otevření, jeho součástí jsou i některé fenomény lidové kultury. Třeba kyblíky na vodu v jeho stanicích. Před pár lety se stal fenoménem kýbl ve stanici Vltavská (linka C), vznikla pro něj dokonce facebooková stránka. Nově se fanoušci podzemních nádob s vodou sdružují u twitterové fan stránky. Voda se do nich zachytává v mnohem více stanicích než jen na Vltavské, pro některé Pražany jsou s nadsázkou jedním ze symbolů hlavního města. Proč se v metru používají zrovna kyblíky? A v jakých stanicích jsou, v jakých už nejsou a proč? Odpovědi na tyto otázky jsme zjistili přímo u pražského Dopravního podniku.
Podobně jako u jiných podpovrchových staveb i do stanic metra prosakuje podzemní voda. Stanice jsou navíc ohroženy víc, protože se nacházejí velmi hluboko pod povrchem, nejhlubší stanice Náměstí Míru (linka A) je dokonce v hloubce 53 metrů. Metro je vybaveno hydroizolační vrstvou, ta však nezajišťuje trvalou a kompletní izolaci. „Tyto vrstvy po určitém čase stárnou, degradují a jejich funkcionalita klesá, dochází k porušení izolací a průsakům,“ říká vedoucí odboru komunikace Dopravního podniku Daniel Šabík. Dodává také, že průsaky jsou nejčastější u starších stanic, které dosud neprošly rekonstrukcí. Obnova stanice většinou průsaky vyřeší, jak se stalo například u stanice Opatov (linka C) nebo Jiřího z Poděbrad (linka A).
A proč se pro odvádění vody používají právě kyblíky? „Používáme kyblíky z toho důvodu, že se jedná o relativně malou nádobu, která nezabírá moc místa, nepřekáží, ale hlavně se dá s ní velmi dobře manipulovat – jednoduše ji vzít, odnést a vylít její obsah do kanalizace. Kyblíky na zachytávání průsaků vody jsou nicméně pouze provizorním a operativním řešením do doby provedení rekonstrukce stanice,“ vysvětluje Daniel Šabík. Příkladem stanice, kde oprava hydroizolace vedla k ukončení „kyblíkové“ varianty, je stanice metra A Skalka, kde Dopravní podnik použil tzv. těsnící injektáž.
Postup s injektáží však není možné použít ve všech stanicích. V těch, kde je izolace tvořená stropní deskou, injektáž nepomůže. Tak to je například u přestupní stanice Florenc (linky B a C), která se právě teď rekonstruuje. V minulosti rekonstrukce stropní desky zamezila průsakům třeba ve stanici Opatov. „Odstranění průsaků v těchto stanicích musí být pak provedeno kompletním odkrytím povrchových krycích vrstev až k samotné izolaci a hydroizolační vrstvy musí být vyměněny,“ popisuje Šabík technický postup.
Objevily se však i případy, kdy kyblíky musely nastoupit do úplně nové stanice. Potíže s průsaky vody měla hned po otevření stanice linky A Bořislavka, i tam musely být nasazeny kyblíky. V roce 2015 kvůli tomu Dopravní podnik u zhotovitele stavby stanice reklamoval závadu utěsnění dilatační spáry.
Ve stanicích metra v zahraničí k průsakům či haváriím vody taky dochází. Že by se však někde používaly kyblíky podobně pravidelně a intenzivně jako v Praze, se nám zjistit nepodařilo. Můžeme se tedy dál domnívat, že kyblíky jsou pražská záležitost a součást kulturního dědictví naší metropole.
