Klasické i aktuální téma, nahlížené novým, hlubším způsobem. To je inscenace Casanova z pera Lucie Trmíkové, která v ní zároveň hraje – v režii Jana Nebeského po boku Martina Pechláta, pro nějž je vášnivý milovník světských slastí životní divadelní rolí.
Na prknech Rokoka, které se nedávno stalo domovskou scénou oceňovaného divadelního spolku Jedl, divák Giacoma Casanovu zastihuje na sklonku života, kdy se probírá vlastním svědomím, lehkým jako řada žen i mužů, kteří navštívili jeho lože. Ostatně scéna, kdy se pokouší o jmenovitý výčet všech svých milostných avantýr, vtělených do kusů ovoce a zeleniny napichovaných na kord, patří k nejpromyšlenějším. Diváci při ní hrdinovi visí na nalíčených ústech v očekávání dalšího peprného dobrodružství. Poněkud více se už ale ztrácejí ve schválně přesyceném dialogu, zachycujícím dobový intelektuální snobismus vyšších vrstev, jejž Casanova zneužíval k sebeobohacení na úkor naivní stárnoucí šlechtičny. Tím spíš si však v takový moment mohou všímat práce scénografa Michala Pěchoučka a obdivovat kostýmy Kateřiny Štefkové či živý hudební doprovod Moniky Knoblochové na cembalo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
