Závody strongmanů patří k podívaným, které jdou často za hranu. Nejen fyzických sil, ale samotného zdraví. Jiří Tkadlčík se v nich stal v roce 2018 mistrem světa, letos ve Finsku skončil těsně druhý. Zdravotní rizika přitom nepředstavuje jen nadměrná zátěž, ale také doping. Ten je podle držitele světového rekordu v mrtvém tahu, ve kterém dokázal zvednout neuvěřitelných 406 kilo, nedílnou součástí profesionálního sportu. Jeho užívání se nelze ubránit, pokud chce být závodník konkurenceschopný. Všechno má zkrátka svou cenu. A odjakživa mělo.
„Když jsem před deseti lety začínal, byl jsem úplný exot. Bydlel jsem v Přerově, ze sklepa jsem vytáhl stokilový kufr, v náručí jsem s ním vyšel po schodech a běhal s ním po sídlišti. Lidi si klepali na čelo, že jsem debil a co dělám. Teď už je ta reakce jiná,“ vzpomíná na začátky své sportovní kariéry strongman a powerlifter Jiří Tkadlčík, který s cvičením začal ve 14 letech, protože se chtěl líbit holkám. Během tří let se dostal na váhu 80 kilo, což ho sice motivovalo, ale uvědomoval si, že tím není nijak výjimečný. A on se odlišovat chtěl! Začal proto s powerliftingem, ve které se stal mistrem světa i Evropy.
Silový trojboj, který spočívá v maximálním zdvihu činky v dřepu, na bench-pressu a v mrtvém tahu, ho ale přestal vzrušovat ve chvíli, kdy objevil strongmana. Ten se pro něj stal skutečnou vášní. Přestože jednotlivé disciplíny představují například tahání 16tunového kamionu, převracení 500kilové pneumatiky nebo zvedání betonové koule, může se jim podle dvaatřicetiletého rekordmana věnovat každý, ženy nevyjímaje. Sám je toho důkazem. Odmala trpí cukrovkou a limitovaný je i relativně útlou postavou. „Někteří soutěžící mají až dvě stě kilo, vedle nich vypadám směšně,“ říká stokilový Jiří, který přesto věří, že má tělo nastavené od boha na výkony a značnou část svých úspěchů přičítá i své hlavě.
Kde má jeden z nejsilnějších mužů světa svých sto sedmdesát medailí, kdy vzala za své jeho nesmrtelnost a který závod pro něj byl nejtěžší, prozradil v rozhovoru pro Prostor X.
