nahoru

Před 150 lety zemřel K. J. Erben. Autora slavné Kytice potkaly rodinné tragédie i chatrné zdraví

Jiří Štefek 21. listopadu 2020 • 16:45
Před 150 lety zemřel spisovatel Karel Jaromír Erben
Před 150 lety zemřel spisovatel Karel Jaromír Erben
• foto: 
wikipedia

U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo. Těmito verši začíná asi nejznámější báseň Polednice z proslulé sbírky spisovatele Karla Jaromíra Erbena. Slavný literát je dodnes znám především díky této sbírce a ta tak bezděky překrývá a zastiňuje jeho další rozsáhlé dílo. Erben byl totiž mimořádně plodným autorem a pracovitým literátem. V osobním životě ho však stíhala jedna tragédie za druhou. Od smrti tohoto významného spisovatele si dnes připomínáme rovných 150 let.

Karel Erben (své druhé jméno Jaromír přijal až v pozdějším věku jako výraz svého vlastenectví) se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně u Hořic do chudé venkovské rodiny jako v pořadí třetí potomek Jana Erbena a jeho ženy Anny, rozené Žábové. Přesněji řečeno, pozdější slavný spisovatel se narodil jako jedno z dvojčat: téhož dne totiž ještě přišel na svět jeho bratr Jan. Ten se však nedožil ani dvou měsíců. 

Ostatně nebyl jediný. Erbenovic chalupě s číslem popisným 142 by se mohlo říkat „dům mrtvých dětí“ - z celkem devíti dětí, které se zde manželům Erbenovým narodily, se nedožilo jednoho roku věku hned sedm z nich. Karel si na svět přinesl velmi chatrné zdraví a trpěl vadou výslovnosti. I jeho pozdější život byl poznamenaný nemocemi.

Navštěvoval základní školu v Miletíně, kde vyučovali také jeho strýc a dědeček. Zde postupně rozvíjeli všechna jeho nadání včetně hudebního a připravovali ho na pozdější studia. Původně z něj rodiče chtěli mít učitele, ale kvůli vadě výslovnosti se ale nakonec rozhodl pro studium práv.

Z Miletína mladý Erben zamířil v roce 1825 studovat gymnázium v Hradci Králové, kde si na školu přivydělával i jako klavírista. O šest let později zamířil do Prahy na filozofickou fakultu a o další dva roky později v Praze započal i studia práv. Během pražských studií se Karel Erben nejen seznámil s Františkem Palackým, ale začal se intenzivněji účastnit pražského literárního a divadelního života a v tuto dobu právě přijímá i své druhé jméno Jaromír.

V roce 1837 končí svá právnická studia a nastupuje jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze a zároveň Palackému pomáhá spravovat stavovský archiv. Je to pro něj více než přínosné: v archivech Erben čerpá podklady pro svá díla, především v oblasti lidové slovesnosti. A první díla na sebe nenechají dlouho čekat. Již o rok později píše divadelní hru Sládci a baladu Poklad. V pozdějších letech Erben nezapře ani své právnické vzdělání. V revolučním roce 1848 překládá zákony do češtiny a po Karlu Havlíčku Borovském přebírá redakci vládních Pražských novin. Až v roce 1851 Erben konečně získal stálé místo: nastoupil jako archivář hlavního města Prahy, což jeho rodinu finančně zabezpečilo.

Stěžejním dílem Karla Jaromíra Erbena je básnická sbírka Kytice z národních pověstí (častěji spíš zkráceně označovaná jako Kytice). Tato jediná Erbenova básnická sbírka vyšla poprvé v roce 1853 a obsahovala celkem dvanáct básní. Druhé vydání z roku 1861 již bylo rozšířeno o třináctou báseň Lilie. Ačkoli sám autor takové označení nepoužívá, stylově sbírku tvoří balady. Erben v nich vychází z lidové slovanské tradice. K jednotlivým básním byly v původních verzích připojeny poznámky - takzvaná Poznamenání - obsahující údaje o původu či o jinoslovanských variantách.

Společnou charakteristikou jednotlivých balad je, že hlavní role v jednotlivých příbězích představují ženy. Zápletky dějů rozvíjejí motivy, které se zabývají především otázkou lidských vztahů, v nichž dominuje problematika viny a trestu. Konflikty v lidském životě vznikají, podle Erbena, především narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi. Za každou vinu přichází - mnohdy velice nepřiměřený - trest. Člověk je v Erbenově pojetí bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují.

Těžiště svého odborného zájmu pak Karel Jaromír Erben dále spatřoval v edicích folklorních materiálů, především českých lidových písní. Na ně nahlížel jako na zpívané texty, přihlížel proto i k nápěvům, které rovněž vydával. Výsledkem této sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842 až 1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla, o rok později vydal soubor Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských.

Z dnešního pohledu bychom na Erbena mohli pohlížet jako na workoholika. Podle některých literárních pramenů Erben za svůj život shromáždil a zapsal 2268 písní a stovky pohádek. Kromě toho například přepisoval i spisy Jana Husa nebo dokonce téměř 1400 spisů a listin z historie českých zemí. Navíc překládal z mnoha jazyků, především z ruštiny. A to všechno zvládal po vysilující každodenní práci v kanceláři.

Přesto mu zbyl čas i na rodinný život, ale zde ho příliš štěstí nepotkalo. Roku 1842 se Erben po téměř desetileté známosti oženil s Barborou Mečířovou. Tu s Erbenem spojovala řada zálib, včetně veršování a zájmu o lidovou slovesnost. Aktivně působila v pražských ženských spolcích. Z manželství vzešly tři dcery a syn Jaromír - ten se však nedožil ani půl roku. Koncem roku 1856 se u Erbenovy ženy objevila rakovina prsou, které o rok později podlehla. V únoru 1859 se Erben podruhé oženil – s Žofií Mastnou. Téhož roku se Erbenovi narodil i druhý syn - Vladimír. I jeho však stihl osud staršího bratra - nedožil se ani půl roku. Z manželství se narodila ještě dcera Marie, i ona však záhy zemřela.

S postupujícím věkem se zhoršovalo i Erbenovo zdraví. Po padesátém roce věku se zdravotní komplikace stále stupňovaly a spisovatel začal citelně ztrácet síly. Velice chátral a údajně vypadal o deset let starší, než mu ve skutečnosti bylo. Na podzim roku 1870 pak přišel konec. K tuberkulóze se v listopadu přidal zánět jater. V sobotu 19. listopadu nadiktoval svoji poslední vůli a po posledním probdělém dni v jednu hodinu v noci dne 21. listopadu 1870 Karel Jaromír Erben umírá.

Jeho pohřbu se o dva dny později zúčastnily stovky lidí včetně mnoha význačných osobností své doby v čele s Palackým, Riegrem či pražským primátorem Františkem Dittrichem. Erbenovy ostatky byly uloženy na Malostranský hřbitov v Košířích, kde byl básník pohřben do hrobu ke své první manželce. Později, po zrušení hřbitova byly ostatky přeneseny na Olšanský hřbitov.





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.