Seriál stanice Disney+ Šogun dospěl do svého finále. To byla ideální záminka pro to, aby se Martin Bartkovský opět potkal s odborníky na historické Japonsko - Romanem Kodetem a Jakubem Zemanem. Společně probrali nejen ikonické scény druhé poloviny seriálu, ale především je srovnali s historickými reáliemi a zasadili do dobového kontextu. Pokračování má opět přes půl hodiny a navazuje ve stejném duchu tam, kde skončil první informačně velmi nabitý podcast. Pusťte si video v úvodu článku, ve kterém zjistíte, jak to kolem roku 1600 bylo v Japonsku doopravdy.
Zatímco v předchozím povídání jsme řešili hlavně souboje, zbraně či zbroje a dostalo se i na hlavní postavy, v tomto pokračování jsme se zaměřili na detaily. Oba experti trochu vylétávali z kůže, když viděli, jakou formou bylo v Šogunovi zpracováno téma rituální sebevraždy seppuku. To ve skutečnosti vypadalo naprosto odlišně a i forma ženské sebevraždy by se prováděla úplně jinak. Velmi zásadní roli také hrál sekundant a je nemyslitelné, že by jím byl Angličan bez pořádného výcviku sekání s Japonským mečem.
Naopak kladně odborníci hodnotili třeba noční přepad zahalených bojovníků šinobi či čajový rituál. Velmi dobře byl ztvárněn i buddhistický pohřeb včetně uchovávání ostatků v krabicích s bílou látkou. Obecně ale platí, že seriál v druhé polovině neudržel vysoko nastavenou laťku autenticity. Odklonil se výrazně od knihy i dobových reálií. I když předvedl opět precizní kostýmy a vynikající souboje, umělecká licence tu byla ještě silnější.
V čem se chovala logicky a v čem nelogicky postava Jabušigeho? Mohla by lady Mariko sama do nevěstince smlouvat o ceně kurtizán nebo si s naginatou probojovávat cestu u hradeb? Byl William Adams jediným neasijským samurajem? A jak běžná byla kultura sebeobětování i v naprosto pro nás nepochopitelných případech? Nejen na to odpovídá video v úvodu článku.
