Slovensko čekají za pár dnů parlamentní volby. Nelze vyloučit, že v nich zvítězí Robert Fico a bude sestavovat příští slovenskou vládu. V Maďarsku vládne nejdéle vládnoucí premiér v historii země Viktor Orbán. A u nás je v čele průzkumů veřejného mínění Andrej Babiš (spojenec Orbána a Fica), který se po prohraných prezidentských volbách zaměřil na tvrdou opozici vůči vládě a rád by znovu usedl do premiérského křesla. Dva Slováci a jeden Maďar k sobě mají ideově i mentálně blízko. Všechny tři podporuje nyní mimo jiné Václav Klaus, v posledních letech známý především svými proruskými postoji. Stejně jako Orbán i on již dávno opustil pravicový pohled na politiku. Možnou budoucí středoevropskou trojkoalici Orbán-Fico-Babiš spojuje mnohé.
Je to bezbřehý populismus, snaha o maximální koncentraci moci, ostrý postoj vůči EU, hodnotová prázdnota, sklony k manipulacím všeho druhu, dryáčnická a spektakulární prezentace (vymezující se a hledající nepřítele), arogance moci, relativizace ruské agrese… Ve finále jde o oligarchizaci země a model state capture, tedy uchvácení státu. Všichni tři už dnes patří mezi nejvážnější ohrožení liberální demokracie v Evropě. Nově vzniklá středoevropská uherská koalice by ve svých zemích vyluxovala další protievropské politické formace. U nás by to byla marginalizace SPD, dalšího proruského demagoga Okamury. Jeho voliči by šli za Babišem. Naše dnešní vládní koalice by skončila v opozici, a to i vinou svých zjevných chyb.
Je zřejmé, že v takové situaci by se od těchto tří zemí odklonilo Polsko, které je očividně protiruské a proamerické. Visegrádská čtyřka by pozbyla platnosti i smyslu. Velké Polsko by se nepotřebovalo paktovat se třemi malými proruskými troly. Zní vám to jako sci-fi? Ono nejde jen o to, co se děje právě dnes, ale o nezvratné trendy. Svět se vzpamatovává z čínské covidové pandemie, z důsledků ruské vojenské agrese na Ukrajině a dalších sekundárních efektů. Evropa oslabuje nejen vlivově, geopoliticky, ale i ekonomicky. Hlavní tahoun evropské ekonomiky Německo zažívá trudné časy, a to i kvůli dobrodružství s green dealem. Pro naši domácí ekonomiku je to velká komplikace. A když se k tomu přidá obří zadlužení, inflace, překonávání surovinové a energetické krize, tak jde o alarmující kumulaci nepřejícných okolností dalšího vývoje.
Orbán, Fico i Babiš mají jasno. Podle nich za to může špatná politika EU, migrace z Blízkého východu, Afriky a i Ukrajiny. Fico k tomu dnes dodává, že za potíže Evropy mohou i sankce vůči Rusku a dekadentní Západ, který prý podporuje válku. Jako by mu noty psali přímo v Kremlu. Přiznejme si, že Západ zažívá složité období i kvůli svým vlastním pochybením. Těžko hledat jednoznačné pozitivní vzory v dnešních politických reprezentacích západní Evropy či USA. Bohužel. Svět se hnul jiným směrem, vedle silné komunistické Číny se o slovo hlásí Indie, Írán, Saudská Arábie a další mimoevropské země. Světové společenství OSN ztrácí nejen přirozenou autoritu, ale někdy i legitimitu.
Náš hodnotový prostor zažil více než 30 let relativního blahobytu, bezpečnosti a stability. A teď to přestává platit. Těžko se zvyká na to, že lépe již bylo. To je velmi úrodná půda pro populisty všeho druhu. V našich zemích bývalého východního bloku se k tomu ještě přidává sentiment po minulém režimu a volání po razantní sociálně laděné politice, i za cenu dalšího zadlužování. Lidé si zvykli, že se mohou mít lépe a teď. Je přetěžké je teď prosit o shovívavost, větší spoluúčast a trpělivost. Uskromnit se musí evropská (i naše) dotační nenasytnost, obsluha státu a skryté motivace místních oligarchů. Jedno je jisté – čekají nás nelehké měsíce a roky s tím, že možné je doslova vše, i středoevropská uherská koalice.
„Život je příliš krátký a náš svět příliš malý na to, abychom z něho dělali bojiště.“
Phil Bosmans (1922–2012)
