Zhruba v půlce volebního období je důvěra voličů ve vládu velmi nízká. Zcela jí důvěřují jen 2 % obyvatel. Zarážející jsou vyjádření vládních politiků, kteří tvrdí, že nic jiného voliči neměli čekat a že strany za roky v opozici nevytvořily plán, jak zemi řídit. Někteří dokonce tvrdí, že voliči nechtěli reformy, jen odstavit od moci Andreje Babiše.
Dle průzkumu CVVM z června a července je důvěra ve vládu Petra Fialy na dosavadním minimu. Dokonce je nižší, než kdy byla důvěra v Babišovu vládu, překonává tak propad důvěry z doby covidu. Podobně nízká čísla byla jen v době vládních krizí, například za Sobotkovy vlády nebo po pádu Topolánkova kabinetu.
Je tedy zjevné, že důvěru ve vládu ztrácí i její voliči. Znamená to, že vláda nenaplňuje očekávání, které vyvolala před volbami. Ostatně, kdo by dokázal jmenovat jedinou významnou reformu, kterou vláda připravila? S výjimkou konsolidačního balíčku, který rozpočet stejně nezachrání a má spoustu zjevných chyb (tiché víno, zdanění novin), si těžko vzpomenout na jakoukoli.
Všudypřítomný alibismus
Ze strany vládních představitelů zatím nepřichází sebereflexe. Nejlépe ze všeho to potvrzují dva nedávné rozhovory v podcastech Insider a Kecy a politika, tedy pořadech, které se netají, že je jim současná vláda bližší než opozice. V prvním jmenovaném byl nedávno hostem předseda klubu ODS Marek Benda, který hájil, že vláda žádné reformy dosud nepředložila a ani je nechystá: „Jestli někdo očekával úplně zásadní reformy, tak asi nechápal, co se v té zemi děje. Úkol byl odstavit duo Miloš Zeman – Andrej Babiš,“ řekl Benda.
Podobně se v podcastu Kecy a politika vyjádřil předseda senátu Miloš Vystrčil. Když čelil kritice na adresu připravenosti ministrů na vládnutí, říkal, že když byly dnešní vládní strany v opozici, soustředily se jen na výhru ve volbách. Proto nepřipravily žádné konkrétnější plány, co budou dělat se získanou mocí.
Vystrčil tedy jinými slovy řekl, že cíl politiků nemá být něco prosadit, mít vizi a přinášet změny. Cíl má být primárně vyhrát volby, což je spíš technický nebo marketingový úkol. A až pak se rozhlížet po tom, co jako vládnoucí politik uděláte. Jestli takhle skutečně SPOLU a Piráti a STAN uvažovali, je to velmi zarážející. Nemluvě o tom, že významnější pohyby nepřichází ani po dvou letech ve vládě. Premiér Fiala mezitím vládu ve zmíněném Insideru přirovnal k fotbalovému Liverpoolu a sám sebe k trenérské legendě Jurgenu Kloppovi. I to je ukázka chybějící sebereflexe.
Lepší čas už nebude
Pokud chce tato vláda stihnout reálné změny, musí začít okamžitě. Jelikož jsou příští rok dvoje volby (evropské a krajské) a ten další už se volí nový parlament, budou tyto roky skoro permanentní volební kampaň. Prostor pořádně zkonsolidovat státní rozpočet byl tedy jen letos. Z toho vyplývá, že konsolidační balíček, který vláda v těchto týdnech dolaďuje, je maximum, čeho je schopná. I s ním však v rozpočtu zůstává trvalý deficit přes 200 miliard.
A to necháváme stranou slibované reformy. Místo modernizace vzdělávání zatím přišlo jen zafixování průměrného učitelského platu na 130 % průměrné mzdy. Namísto účinného řešení krize dostupnosti bydlení navrhli lidovci kuriózní dotaci pro vlastníky domů. Namísto podpory kvalitního zdravotnictví teď přichází navýšení přesčasů pro lékaře, nemluvě o dlouhodobé neschopnosti zajistit dodávky klíčových léků. A takhle by šlo pokračovat ještě dlouho.
Vláda zatím kritiku pořádně nereflektuje. Raději se uzavírá do vlastní bubliny. Příkladem toho je i reakce premiéra Fialy na setkání ministra Blažka s Martinem Nejedlým. Pokud opravdu voliči chtěli odstavení dvojice Zeman-Babiš, jak říkal Benda, musí být eliminace takových excesů úplný základ. Vláda až moc spoléhá na to, že její voliči nemají alternativu. Zapomíná na to, že příště nemusí přijít k volbám vůbec.
