Kdyby nářek zvyšoval hrubý domácí produkt, byli bychom díky tuzemským plačkám bezpochyby jedním z nejbohatších národů na světě. Od počátku týdne po zveřejnění statistických údajů o vývoji reálných mezd tak kanou slzy, kam se podíváte, ačkoli měl přijít úlevný oddech, že už ty těžké časy máme za sebou.
Statistika počítá vývoj mezd k minulému roku a vychází jí, že reálné mzdy, tedy to, co lidé dostali v průměru přidáno po odečtení inflace, klesly oproti loňsku o 3,1 procenta. Jenže pro ekonomy a nakonec i náš pocit je důležitější aktuální vývoj. A v druhém kvartále oproti tomu prvnímu mzdy narostly nominálně o 1,5 procenta a ceny jen o 0,9 procenta. Je tak zřejmé, že za duben až červen se kupní síla průměrné výplaty oproti lednu až březnu zvýšila o 0,6 procenta. A po zbytek roku to bude velmi podobné. Reálné mzdy sice pomalu, ale jistě s ustupující inflací porostou. A v prvním kvartále příštího roku budou i v tom meziročním srovnání výrazně vyšší.
Milovníci statistik si v této souvislosti jistě všimli, že ve druhém kvartále oproti tomu prvnímu také po dlouhé době vzrostly maloobchodní tržby, což zjevně koresponduje s vývojem mezd.
Když se na reálné mzdy podíváme v delším časovém horizontu, nevyvolá to jistě návaly spokojenosti. Ale když čtete propočty mnohých analytiků, jak se váš plat dostal na kupní sílu roku 2017, tak tomu nevěřte. Ty propočty totiž pracují zcela pochopitelně s hrubou mzdou, protože ta čistá se nedá moc statisticky sledovat, jak je různá pro různé skupiny obyvatel. Ale pro kupní sílu výplaty je podstatná mzda čistá, tedy po zdanění. A to nám od roku 2021, tedy uprostřed zmíněného období, pokleslo. Navíc opravdu významně. Zase odlišně podle výše příjmu, počtu dětí a další rodinné situace, ale určitě se to pohybovalo někde kolem sedmi až osmi procent. A zatímco za ten rok hrubé mzdy nominálně rostly jen o nějaká čtyři procenta, čistá mzda se zvýšila o více než desetinu. Zaměstnavatelé prostě využili situaci a přidávali méně. Měli i příležitost vymluvit se na potíže při covidu.
A tak kupní síla skutečné výplaty není na úrovni roku 2017, ale nejspíše někde před zrušením superhrubé mzdy, což zase nebyla taková bída. Tento optimističtější pohled potvrzuje i stav úspor na účtech domácnosti, který je stále rekordní. Jistě je mnoho lidí zcela bez úspor, ale velká část z nich si nespořila ani dříve.
To je i jeden z důvodů, proč při velmi nízké nezaměstnanosti není mnohem silnější tlak na růst platů. Loni tomu pomáhala i nejistota, jak se firmy vypořádají s energetickou krizí. A ono se jim to podařilo více než dobře. Vysoké zisky vyvolají i silné mzdové tlaky a vyjednávání mezd na příští rok bude v mnoha firmách určitě ostřejší. Mzdy mohou vyskočit významně více než v posledních letech. A to není zdaleka jen dobrá zpráva, protože inflace zatím ani náhodou neusnula a růst reálných mezd o více než dvě či tři procenta pro ni může být nebezpečným krmivem.
