V sobotu se konala protivládní demonstrace na Václavském náměstí, která vyústila ve výtržnosti, když se dav snažil dostat do budovy Národního muzea, aby strhl ukrajinskou vlajku. Mezi výtržníky byl i docent Ševčík z VŠE, další smutná připomínka toho, že akademická hodnost rozum nezaručuje.
Možná je to tím, že jsme my Češi neúnavně fascinováni akademickými tituly. Ačkoliv se to jinde ve světě nedělá, tady se svým vzděláním všude možně pyšníme, jako kdyby to snad automaticky znamenalo, že toho víc víme, a jsme tedy lepší. Jenže veřejné dění nám neustále připomíná, že různé pomatené existence se najdou i mezi docenty a profesory.
Snad všechna antisystémová hnutí, která jsme tu za poslední roky měli, si našla nějakého akademika, který jim pomáhal vzbuzovat důvěru. Je to logické vzhledem k tomu, jaká někdy až slepá úcta k vysokoškolským pedagogům u nás panuje. Z titulu akademické funkce veřejnost tenduje brát jejich výroky bezvýhradně za pravdu, ikdyž se leckdy vůbec netýkají jejich odbornosti.
Silným proponentem tohoto trendu byl před lety docent Martin Konvička, který se z lepidopterologa (odborník na motýly) stal „odborníkem“ na religionistiku a mezinárodní vztahy a začal v době vrcholící migrační krize veřejně vystupovat s kritikou islámu. Konvička v souvislosti s muslimy na internetu trousil nechutné výroky o koncentrácích, plynu a masokostní moučce, za které byl nakonec trestně stíhán. Jihočeská univerzita, kde učí, se však vůči jeho počínání zmohla jen na vágní usnesení, kde mu vyčetla vulgární mluvu.
Vysoká škola covidu
Další příležitostí, kdy ambiciózní akademici vylezli ze svých kabinetů na veřejnost, byla covidová pandemie. A protože karantény byly dlouhé a zdrcující, objevilo se profesionálních rozumbradů hned několik. Parazitolog Flegr průběžně děsil veřejnost exponenciálními grafy a mrazáky na mrtvoly, zatímco Václav Klaus se nemoci nebál a podezíravě hovořil o covidu jako o nástroji na změnu společnosti.
Ačkoliv lékař a odborník na vakcinologii, tvrdil profesor Jiří Beran, že covidem se opakovaně nakazit nedá a že člověk nemůže být nakažen dvěma různými viry současně. Brojil také proti očkování a kromě toho, že si od Ministerstva zdravotnictví vysloužil další titul, totiž dezinformátora, stal se i modlou demonstrantů, kterým vadila anticovidová opatření.
A nyní se dokonale vybarvil docent Ševčík, když se zúčastnil proruského řádění. Zvláštní názory prokazoval v souvislosti s válkou na Ukrajině již dříve. Vloni na jaře třeba tvrdil, že spíš věří Putinovi než šéfu BIS Koudelkovi. Ševčík kromě toho, že učí na vysoké škole, je také ekonomickým expertem hnutí Trikolóra. Tedy trend toho, jak antisystémové skupiny těží z důvěryhodnosti akademiků, pokračuje. Problém je v tom, že Ševčík jako děkan Národohospodářské fakulty je spoluodpovědný za budování a udržování dobré pověsti školy. Jenže tu dosud jen bohapustě vysává. Podobně jako Konvička a další jen těží z vážnosti a respektu, kterému se akademická obec v tuzemsku těší, aby dodával falešnou důvěru sobě a svým souputníkům v rozvratném konání. A dokud bude naše národní obsese vysokým školstvím pokračovat, budou pokračovat i tato mesiášská dobrodružství různých docentů a profesorů.
