Pozoruhodná, dle soudu mnohých takřka zázračná událost se odehrála na pražském Smíchově. Ve Vltavské ulici č.p. 984 (dnes Svornosti) bydlící dělník František R. oněměl v důsledku úrazu hlavy. Ba co víc, kdykoli přišla náhlá změna počasí, jevil velkou nervozitu a rozčílení.
Vše vyvrcholilo v pátek 24. března 1916. „Při odpolední bouřce zmocnilo se ho opět takové rozechvění, že se pokusil o sebevraždu a chtěl se vrhnouti z okna třetího poschodí na ulici. V kritickém okamžiku zadržel sice nešťastníka jeho soudruh, ale přes to se František R. přehoupl z okna, takže ho jeho zachránce jen s největší námahou a s vynaložením všech sil držel v závratné výši, aby nespadl.“
Navzdory lijáku shromáždil se pod okny domu, tak, jak je v Praze od nepaměti zvykem, dav lidí. Se zájmem sledoval nešťastníka visícího z okna „a když umdlévající již zachránce začal volati o pomoc, seznali lidé situaci a houfně přinášeli peřiny, slamníky a houně, které v lijavci kladli před okno, aby si zoufalý muž při pádu neublížil.“
Mezitím dorazili smíchovští hasiči s plachtou, připravenou k podobným účelům. Ale to již několik sousedů, kteří se nespokojili s pozorováním smrtelného zápasu, vniklo do bytu, aby muže visícího z okna vtáhli zpět do pokoje.
„Na to se rozechvělý zástup na ulici rozešel s velikým uspokojením, že tragická tato příhoda tak šťastně skončila. Nejzajímavější však věc se stala potom, když nešťastník byl vtažen do místnosti. Najednou totiž nabyl řeči a vřelými slovy děkoval svým zachráncům, zejména pak silákovi, který ho drahnou dobu držel nad propastí, že ho zachovali od jisté záhuby, do níž ho hnala jeho choroba.“
Dělník František R. tak poprvé od svého úrazu hlavy promluvil a co je důležité dar řeči si podržel. Také za bouřky či jiné náhlé změny počasí nejevil od nynějška žádnou nervozitu.
