Mateřství je v životě ženy významným milníkem a zásadní změnou. Je bezesporu, že příchod dítěte ženu promění jak fyzicky, tak duševně. Ale jak taková proměna vypadá? To pravděpodobně nebudete vědět ani po zhlédnutí fotografií Litevky Vaidy Razmislaviče, ale můžete se nad tím alespoň zamýšlet. Fotografka ve svém projektu pořídila portréty žen před a po prvním porodu.
Fotografka Vaida Razmislaviče vytvořila sérii třiatřiceti fotografií, která nese název Tapimas mama – v litevštině „stát se matkou“. Nechtěla poukázat jen na jemné změny, které mateřství zanechá v obličeji, ale také vzdát všem matkám hold. „Mateřství je velice hluboká zkušenost plná radosti, bolesti, vyčerpání a lásky. Když se žena stane matkou, skutečně pocítí svou vnitřní energii, zesílí její intuice,“ tvrdí fotografka, jež je sama také matkou.
Snímky vznikly také v reakci na to, že se Razmislaviče opakovaně setkávala s lidmi, kteří na novorozeňata pohlíželi jako na přítěž svých rodičů. Chtěla ukázat, že je možné žít harmonicky i po narození dítěte. „Svým způsobem jsem se tou prací uzdravila. Hleděla jsem těm ženám přímo do očí, a tím jsem znovu prožila příchod svého prvního syna. Všechna traumata a strachy, které jsem uzamkla někde uvnitř sebe, se při tom procesu vrátily, aby navždy zmizely,“ popsala svůj vnitřní proces.
Razmislaviče ženy záměrně zarámovala do „nudného“ průkazového formátu tak, aby co nejvíce vynikl jejich pohled a v pozadí nic nerušilo. A když se do fotografií zahledíte, oči jsou skutečně tím, co u řady žen prošlo jakousi nepatrnou změnou (pomineme-li, že snad všechny ženy – kdo ví proč – změnily účes). Nebo je to jen zdání?
Pravdou je, že fotografka si vyslechla kritiku za to, že změn dosáhla hlavně díky postprodukci a také díky odlišnému osvětlení na obou fotografiích. Autorka projektu Tapimas mama však tvrdí, že postprodukčně zasahovala do fotografií jen nepatrně. Světlo ji ale skutečně trápí. „Fotografie před a po jsem pořídila v odlišných ateliérech, využila jsem prostor, který byl zrovna k dispozici,“ vysvětlila. „Při focení jsem používala pouze přírodní světlo a kvůli nedostatku zkušeností mi nedošlo, že úhel slunečního svitu se v létě a v zimě liší. Roli hrály také odlesky a různé počty oken.“ Napříště by prý použila raději umělé osvětlení.
