Stala se první Němkou, která se dostala až na vrchol Mount Everestu. Také se ale bohužel stala první ženou, která na jeho úpatí zemřela. Řeč je o Hannelore Schmatz, devětatřicetileté Němce, která pověstnou horu zdolávala i s manželem, v té době nejstarším pokořitelem. Ale on dobrodružství v Himalájích přežil. Její tělo dlouhé roky střežilo jednu z cest na vrchol, než ho vítr shodil do propasti...
Hannelore i její manžel Gerhard byli zkušenými horolezci, kteří za sebou měli zdolání celé řady náročných vrcholů. V roce 1979 se rozhodli, že pokoří Mount Everest, na vrchol se vydali klasickou jižní cestou i se svou skupinou, která čítala dalších šest horolezců a pět šerpů. Skupinu ale zdrží a vyčerpá několik dní trvající vánice. Nakonec se rozdělili na dva tábory - Hannelore a ostatní horolezci zůstali se dvěma šerpy, Gerhard - vůdce výpravy - byl ve skupině se třemi šerpy.
Právě Gerhardova skupina vyrazila k vrcholu jako první, úspěšně ho dosáhli a opět se vrátili do tábora, kde se Hannelore se skupinou právě připravovala na svůj výstup. Podmínky ale nebyly ideální, Gerhard svou ženu přemlouval, aby výstup vzdala, ale ona byla neoblomná. Po třinácti hodinách se Gerhard přes vysílačku dozvěděl, že jeho žena úspěšně došla až na vrchol Mount Everestu. Tou dobou už bylo počasí skutečně špatné.
Hannelore a její kolega Ray Genet byli už příliš unaveni a nedokázali v sestupu pokračovat, i přes naléhání šerpů se rozhodli přečkat noc v bivaku, pouhých 349 metrů pod vrcholem - ještě v zóně smrti. Oběma se toto rozhodnutí stalo osudným. Genet podlehl záhy podchlazení, Hannelore jeho smrt otřásla a rozhodla se pokračovat v sestupu, ale i pro ni už bylo pozdě...
Posadila se, aby si odpočala, poprosila šerpu o vodu a zemřela. Jeden z šerpů s ní zůstal a přišel kvůli omrzlinám o všechny prsty na nohou. Tak, jak se Hannelore posadila, zůstala u cesty i další desítky let. Měla stále otevřené oči, vlasy jí vlály ve větru, dokud ji silný poryv neshodil do propasti.
