UPLYNULÉ DVA ROKY jsme společně s Pavlem Abrahámem strávili na pražských fotbalových stadiónech, zejména na tom letenském. Za tu dobu jsme zde ale moc fotbalu neviděli. Zato jsme tu snědli hodně klobás a seznámili se s řadou zajímavých lidí. Poslouchali jsme je, dávali se s nimi do řeči, blíže je poznávali. A postupně jsme si začali uvědomovat, že by sparťanský fotbalový stadión mohl být velice vhodným prostředím pro filmový společenský portrét. Celkem brzy jsme tu pak díky vstřícnosti klubového vedení v čele s Danielem Křetínským začali natáčet, natočený materiál vyhodnocovat a na jeho základě přemýšlet o filmařské metodě i celkové dramaturgické koncepci. Řekli jsme si, že se ve filmu pokusíme projít různými patry tribuny i různými patry dnešní společnosti. Že se pokusíme zachytit, jak různí lidé různě prožívají jednu a tu samou událost. Že se na ně budeme snažit podívat zblízka, bez větších režijních zásahů, v duchu toho, čemu se říká cinéma vérité.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
