Pamatujete na mléko v pytlíku zvané „igelitové vemeno“, které se rádo trhalo a praskalo ještě cestou z obchodu, případně vyteklo do zbytku nákupu nebo ze síťovky rovnou ven? Pokud se vám po něm nostalgicky stýská, můžete počkat na Retro týden v Lidlu nebo si pro něj zajet na Slovensko, kde ho takto balí jedna z posledních mlékáren. Nebo, světe div se, do kanadského supermarketu. V kanadských provinciích Ontario, Québec a Maritimes se totiž mléko v pytlíku prodává od roku 1978 dodnes. Mléko v plastovém sáčku koupíte i v Argentině, Uruguayi, Ekvádoru, Kolumbii, Izraeli, Íránu, Indii, Jižní Africe, v některých východoevropských zemích a v Rusku. V devadesátkách ho prodávali i v Austrálii.
V Československu vyrábělo plastové sáčky na mléko družstvo Směr v Jílovém u Prahy. Šetřiví Čechoslováci tehdy vytvořili z nouze ctnost. Pytlíky recyklovali – balili do nich dětem svačiny a dělali z nich odpařovače vody na topení. Někteří se s nimi vyřádili i kreativně a dovedli z nich leccos uplést nebo uháčkovat.
Modře potištěné mléko bylo polotučné, červené plnotučené. V menších pytlících se prodávala i smetana a ochucená mléka. Litr polotučného stál 2 koruny, plnotučného 3,10 Kčs. Doma se muselo přendat do speciálního plastového džbánku, aby se v lednici nerozlilo. V roce 1988 se pak v Československu objevilo první krabicové mléko, které pytlíky postupně vytlačilo z trhu. Jedním z posledních mohykánů, kteří mléko ještě balí do pytlíků, je slovenská mlékárna Milsy. Právě odsud si je pro své Retro týdny objednává supermarket Lidl.
Lepší skladování a méně odpadu
Mléko v plastových sáčcích ale koupíte leckde. Například v Izraeli se na vás bude smát z chladících regálů téměř všech supermarketů. Plastové pytlíky tu už od 60. let minulého století patří mezi nejčastější typ balení mléka. Jeho cena je navíc regulována státem. Ceny ostatních typů balení se tak liší. S balením mléka do plastových pytlíků koketovali i v Británii. Společnost Sainsbury's tu v roce 2008 začala mléko v pytlíku prodávat zpočátku ve 35 obchodech, nejprve za stejnou cenu jako v běžné plastové láhvi, později v celé severní Anglii za nižší cenu. U konzervativních Britů ale experiment nevyvolal příliš pozitivní odezvu.
Mléčné pytlíky se běžně prodávají v zemích Jižní Ameriky. Ale také v některých asijských zemích. V městských částech Indie koupíte půllitrové a litrové sáčky. Ve třech výše uvedených kanadských provinciích, kde takto balené mléko tvoří zhruba 75 procent sortimentu, byl hlavním důvodem změny balení metrický systém. Prodávají se tu společně tři pytlíky v jedné tašce. Dohromady mají objem 4 litry. Běžným doplňkovým sortimentem jsou pak džbány na sáčky a speciální otvíráky, které odříznou roh pytlíku. Na to ale stačí i obyčejné nůžky.
Nespornou výhodou tohoto typu balení je menší množství odpadu. Sáčky se navíc lépe skladují v lednici. A podle zkušeností spotřebitelů například ty kanadské praskají jen velmi ojediněle.
Jak vzpomínáte na „igelitová vemena“ vy? Stýská se vám po nich?
