Odchod tří poslanců z klubu SPD a vyloučení jednoho z ODS oživilo oblíbenou debatu, zda by tu měla vzniknout nová pravicová – či snad „vlastenecká“ – strana. První vlaštovka se již objevila, ale podívejme se na věc z nadhledu. V otázce, zda „potřebujeme novou vlasteneckou stranu“, se skrývají přinejmenším dva nonsensy. Jednak o tom, zda potřebujeme či nepotřebujeme nějakou novou stranu, nelze rozhodovat – prostě někdo ji buď založí, anebo ne. Za druhé, „vlastenecká“ je příliš obecná a mlhavá charakteristika. A za třetí – když dva zakládají politickou stranu, někdo třetí se směje.
Stačí si vzít třeba vztah údajných vlastenců k Evropské unii: Je vlastenecké podporovat členství v EU, či naopak odchod? Nebo z jiného soudku: Jsou vlastenečtější klasické žárovky, nebo úsporné výbojky? A je více vlastenecké podporovat vyšší daně a zaopatřovací stát, nebo naopak samostatnější občany a více individuality?
„Politika se už dnes nedělí na pravou a levou, ale dělí se spíš na globalisty a vlastence,“ nabídl v nedělních Otázkách Václava Moravce svoji charakteristiku vlastenectví místopředseda SPD Radim Fiala. A slova v činy v tomto ohledu mezitím přetavili jeho dnes již tři bývalí kolegové, když oznámili zrod hnutí s trošku klopotným názvem „JEDNOTNÍ Alternativa pro Patrioty“. Jak lépe demonstrovat jednotu než odchodem do jiné strany, že? Ale to nic, to je jejich věc.
Ať si každý zakládá, co uzná za vhodné
Vlastenectví můžeme chápat jako obranu národních zájmů, tedy pozic a potřeb obyvatel České republiky, ať už na domácí či zahraniční politické frontě. To je samozřejmě naprosto v pořádku, ale to by měla přeci být starost každé strany. Rozhoduje jen výběr prostředků a hodnot, které se k tomu využijí.
A jak je to se vznikem dalších nových uskupení? „Dříve či později musí vzniknout nová, skutečně pravicová strana,“ předpověděl v minulém týdnu bývalý prezident Václav Klaus v souvislosti s patáliemi kolem svého syna. Může. Ale opět – musí? „Já jsem to slyšel tolikrát za posledních 11 let, že se tomu prostě usmívám,“ komentoval to v nedělní debatě ČT předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. A také zmíněný Radim Fiala z SPD – mimo jiné někdejší člen ODS a později Úsvitu – připomněl, že založit novou stranu a dostat ji na relevantní úroveň „není vůbec jednoduché“. To tedy není.
Je právem každého založit novou stranu – ať už „vlasteneckou“, zelenou či rudou. A je samozřejmě jasné, komu další štěpení už tak fragmentovaného politického spektra musí hrát do karet.
