Ministerstvo financí očekává 2,5% růst ekonomiky, v podstatě dobré časy, a chce hospodařit se schodkem čtyřicet miliard. Kolik si budeme muset půjčit, až přijdou horší časy? Že se v dobách růstu vytvářejí rezervy, šetří se, věděla už moje babička. Vládní ekonomové to nevědí, a lid je proto volí a vládě věří.
Pro jakoukoliv ekonomiku, včetně ekonomiky ukládání sádla medvědů, platí, že když jsou přístupné zdroje (například roste ekonomika či mzda), je čas vytvářet rezervy na lepší časy. Ví to i medvěd – když táhnou na Aljašce lososi, medvědi žerou, až nechutně ztloustnou, protože pak dlouho nebude co žrát, a oni budou ten tuk trávit. I medvěd vytváří v době blahobytu zásoby, Babiš ne. Jeho úředníci vyhlašují stejný týden růst ekonomiky i plánovaný schodek rozpočtu, a nikdo z jejich voličů si nevšimne, že Babišova vláda prostě neumí hospodařit.
Nejsem ekonom
Neumím se pohybovat v složitém světě investic do toaletních papírů či bankovních deprivantů, jako prostý zaměstnanec z tradičně středostavovské rodiny tedy nespekuluji, neinvestuji, a když mám navíc, tak šetřím a vytvářím zásoby na zlé časy. Vedle toho jsem si plně vědom – a hrdě se k tomu hlásím – své ekonomické nekompetentnosti, stupidity až slabomyslnosti, kromě Hayeka a Friedmana nic nechápu.
Přesto se za názor, že když jsou přebytky a růst, tak se mají vytvářet rezervy, a ne dělat dluhy, nestydím. Dluhy jsou ospravedlnitelné jen v nouzi nejvyšší, a to jen v situaci, kdy je reálná naděje na brzké zlepšení stavu, to jest možnosti jejich splacení. Platí to pro domácnost, stát i medvědy. Opravdu nechci, aby stát hospodařil na té úrovni rizika, jaká představují (teď už vážně) zvláště cenné papíry či bankovní deriváty, žonglovat s úvěry a podobně. Stát má při ochraně mých peněz absolutně minimalizovat rizika, to jest hospodařit jako naše babičky.
Ing. Michal Žurovec, vedoucí samostatného oddělení Tiskového a zahraničního protokolu Babišova ministerstva financí, píše ve své zprávě „Česká ekonomika letos poroste o 2,5 %“ na ministerském serveru z konce ledna: „Růst české ekonomiky zůstal ve 3. čtvrtletí 2018 stabilní. Pro celý rok 2018 odhadujeme, že dosáhl 2,8 %. Z důvodu zhoršených vyhlídek ve vnějším prostředí pak predikci dynamiky růstu reálného hrubého domácího produktu České republiky snižujeme na 2,5 %, pro rok 2020 na 2,4 %.“
Taj o vytváření rezerv
O nutnosti šetření na horší časy věděla už moje babička, vyučená knihařka (nikoli tedy vystudovaná ekonomka) v roce 1925. Letos je rok 2019, a poznání ekonomie jako vědy je fakt dál. Navíc doufám, že vládní ekonomové nejsou vyučení knihaři. O pár dnů později, než ministerstvo zveřejnilo očekávaný růst, na tiskovce to samé Babišovo ministerstvo financí sdělilo pozoruhodný fakt: Už při schvalování rozpočtu na letošní rok, kde plánuje schodek čtyřicet miliard, naplánovalo, že bude špatně hospodařit i příští léta. V letech 2020 a 2021 prý Babiš také plánuje takový schodek. Takže v době, kdy jeho úředníci očekávají (byť ne raketový, ale přece jen nějaký) růst, tak si ta samá vláda bude půjčovat čtyřicet miliard.
Jako jasně, možná vládní odbor pro předpovídání černých labutí a plánování dopadů asteroidů ví, kde si budeme půjčovat, až nastane zákonitá ekonomická recese. Já ale jak jezdím po těch léčitelích (což jsou de facto lidoví plánovači rizik a zisků, na rozdíl od ekonomických plánovačů toho samého prostí a nevzdělaní prodavači vzduchu), tak ony tyhle divoký teorie moc nefungujou. Takové ty teze, jako že vám rakovinu vyléčí tachyony, ekonomický růst bude furt, a kdyby náhodou opravdu přišla recese, tak to zvládnem i bez půjček. Nebo já nevím, jak si to vlastně babišovci představují, když se bez půjček neobejdou ani v období růstu. Ale nejspíš jinak: Možná je pro ně důležitější ekonomický růst Agrofertu než České republiky.
Nic nového
Není žádný objev, že věrnost rodnému koncernu je v dnešní vládě ctností nejvyšší. Pozoruhodná je však slabomyslnost našich voličů. Podle tři měsíce starého šetření CVVM koaliční vládě ANO a ČSSD premiéra a šéfa ANO Andreje Babiše věřilo v říjnu 41 procent lidí, tedy o dva body více než v září. Základním mechanismem lidského myšlení je mentální heuristika, posouzení „od oka“, a ne myšlení na základě posouzení fakt.
Pokud však mentální heuristiky ovládnou čtyřicet procent občanů do té míry, že nechápou ani naprosté samozřejmosti, je opravdu zle. Když čtyřicet procent občanů neví, že za ekonomického růstu se nedělají dluhy, a když je někdo (třeba vláda) dělá, tak je nedůvěryhodný, je zle. Znamená to totiž, že čtyřicet procent občanů v roce 2019 vůbec nechápe fakt, který v sobě měla moje nevzdělaná babička, prostá maloměstská žena, v roce 1925 jako naprostou samozřejmost. A to je pak fakt těžký.
