Hluboký spor mezi církvemi na Ukrajině a v Rusku odráží konflikt mezi oběma zeměmi. Válka vedená Ruskem rozdělila i křesťany. 15. říjen je datem, kdy došlo k velkému schizmatu, rozdělení, mezi ruskou pravoslavnou církví Moskevského patriarchátu a Konstantinopolským patriarchátem. Ruským pravoslavným kněžím je nyní zakázáno se společné modlit s duchovními Konstantinopolského patriarchátu, patriarchou Bartolomějem a Rusové se už nechtějí účastnit jednání teologických a správních orgánů, které konstantinopolský patriarcha povede.
Dopustili se snad v Konstantinopoli (tedy dnešním Istanbulu) nějakých bludů? To by bylo vážné, protože tamní patriarcha je považován za hlavu všech ortodoxních věřících, byť jeho postavení není tak silné, jaké má v západním katolictví papež. Jenže nic takového se nestalo. Ruské pravoslavné prostě pohněvalo, že patriarcha uznal samostatnost ortodoxní (pravoslavné) církve na Ukrajině.
Patriarcha Bartoloměj své rozhodnutí zdůvodnil tím, že ukrajinská církev trpěla pod moskevským jhem po staletí a chce se z něj vymanit. To se jí dlouho nedařilo kvůli překážkám a šikanování ze strany ruské církve, která mohla těžit z geopolitické situace. "Protože Rusko, jakožto zodpovědné za současnou bolestnou situaci na Ukrajině, není schopno tento problém vyřešit," tvrdí Bartoloměj, "ekumenický patriarchát převzal iniciativu k vyřešení tohoto problému."
Církev zavázaná Kremlu
To samozřejmě u sebevědomého Moskevského patriarchátu narazilo. Jak píše v The National Interest politoložka Jekatěrina Kuzněcova: „Ruská pravoslavná církev odmítá uznat zahraniční politiku Kremlu za původ svých současných problémů. To je docela pochopitelné, protože Kreml je konečným garantem blahobytu církve a přednostního zacházení ze strany daňových úřadů. Stejně jako všechny náboženské instituce oficiálně uznávané státem, je církev osvobozena od daně z příjmů… Ale tento výsadní vztah jde ještě mnohem dál. Církev má obrovské tajné obchodní zájmy a těší se přednostní péči centrální banky, která pravidelně podporuje církev tím, že vkládá kapitál do banky Peresvet, která je skoro před bankrotem.“ (Církev měla podle Orthochristian.com v bance podíl 36 procent a dostala se do obtíží kvůli riskantním operacím a ztratila důvěryhodnost. Nepomohl ani její název Komerční banka pro charitu a duchovní rozvoj vlasti.)
Restrukturalizace této banky stála centrální banku téměř 100 miliard rublů (1,5 miliardy dolarů). To je pak církev samozřejmě plně loajální a odměňuje se podporou režimu, takže nechává Putina líbat ikony a kropí svěcenou vodou i kosmické lodě Sojuz. Režim pak zavedl zákony proti rouhání a zavírá rouhače do lágrů, nebo je pokutuje. Je to vzájemná symbióza jako za carských dob. Stát také zakazuje veřejné šíření jiných náboženských idejí, než jsou ty pravoslavné. Z muzeí jsou přemísťována umělecká díla do kostelů, kam jsou jakoby "zapůjčena". Dejme tomu, ikona se do kostela svým posláním hodí, ale jiné církvi by zřejmě takto nikdo nic „nepůjčil“. Církev pak oddaně mlčí o anexi Krymu a válce na východní Ukrajině.
Podnikavá církev
Podle serveru Russia Beyond ruská pravoslavná církev v roce 2014 vydělala 75,7 milionu dolarů za provádění obřadů, prodej náboženské literatury a z darů. (Podle serveru Meduza.io celkem vydělala 150 milionů dolarů.) Církev obchodovala prostřednictvím různých firem i s automobily BMW.
Moskevský Chrám Krista Spasitele, který byl postaven na místě někdejšího chrámu, který zbourali bolševici, je také velkým centrem byznysu. V přidružených komplexech najdeme prádelnu, myčku pro auta, parkoviště pro 350 vozů a jen to všechno vydělává 675 tisíc dolarů ročně. Pak jsou tu ještě konferenční místnosti, které se pronajímají. Podle jedné z členek Pussy Riot, které v tomto chrámu provedly své známé vystoupení, se tu pronajímají i bublinkové koupele, což poněkud vysvětluje jejich vnímání posvátnosti místa. Nejde ale jen o tyto jurodivé dámy, dokresluje to, jaký obraz má ruská pravoslavná církev nejen u nějakých liberálů, ale třeba také u některých ortodoxních věřících. Že v ní vysoké pozice zastávají lidé, kteří byli pravděpodobně spolupracovníky KGB, už se rozumí tak nějak samo sebou.
Z politického hlediska je vývoj na církevním poli a samostatnost ukrajinské církve porážkou Kremlu. Nemohlo to zřejmě skončit jinak, protože moskevský patriarcha ví, za co všechno režimu dluží a ukrajinští věřící si nemohli církevní mlčení o ruském nepřátelství a násilí vyložit jinak než jako podporu sil, které stojí proti Ukrajině.
