Všude je kouř a prach. V ulicích Paříže rezonují stovky hlasů, které chvatně míří k nechvalně proslulému vězení. Bastila, symbol francouzského absolutismu, nápor nevydrží a je dobyta. Za jejími zdmi se nachází pouhých sedm vězňů. Chaos sleduje ze vzdáleného blázince zahořklý markýz de Sade, jenž byl v Bastile uvězněn a dvanáct dní před jejím pádem byl přesunut do nedalekého Charentonu. Život podivného šlechtice, který se narodil 2. června 1740, je plný neuvěřitelných náhod a bolesti.
Vyrůstal ve šlechtické rodině, která měla velmi blízko k vládnoucím Bourbonům. Byl jediným přeživším dítětem, i přesto se mu nedostalo ideální výchovy. Otec rodinu opustil a matka raději odešla do kláštera. De Sada vychovali služební společně se zbytkem rodiny. Mladík vystudoval prestižní pařížskou školu, poté nastoupil na vojenskou dráhu. Jako dvacetiletý se zapojil do sedmileté války, po jejím konci z armády odešel.
Trýznění žebračky
Přesunul se do Provence, kde měl sídlo jeho strýc. Mladý muž měl čas na ženění, a tak se rozhodl pro sňatek s Renée de Montreuil. Ten ho na chvíli uklidnil, ale následně vypuklo několik skandálů. De Sade udržoval poměr s manželčinou sestrou, rovněž si užíval s několika pařížskými prostitutkami. Choval se k nim velice neurvale a velmi často při sexuálních praktikách používal bič.
Jeden z prvních větších průšvihů se odehrál na Velikonoční neděli roku 1768. Markýz oslovil žebrající ženu s tím, že by pro ni měl práci. Ve skutečnosti ji ihned po příchodu svlékl a svázal. Následně žebračku bičoval a do ran jí naléval horký vosk. Nebohá žena nakonec utekla oknem a vše ohlásila policii. De Sade byl okamžitě zatčen, v té chvíli zapracovala jeho rodina, která penězi přesvědčila chudou ženu ke stažení žaloby.
Další léta strávil de Sade střídavě na svobodě či vězení. Vždy ale zafungovala pověstná štěstěna jako v roce 1772, kdy francouzský zvrhlík uspořádal orgie s pěti ženami. Dvěma podal extrakt ze španělské mušky a přivodil jim zdravotní komplikace. To došla trpělivost i královským úřadům a odsoudily de Sada k trestu smrti. Ten však uprchl do Itálie. Ve vyhnanství vydržel chvíli, poté se skryl na svém panství v Lacoste.
Štěstí v neštěstí
I tam propukly jeho perverzní sklony. Jeden ze svědků vypověděl, že de Sade uvěznil šest dětí, které vystavil mučení a zneužívání. Služebnictvo si také stěžovalo na ustavičné obtěžování. Nakonec byl de Sade vlákán do Paříže a uvězněn. Byl internován do pevnosti Vincennes, soud mu nakonec prominul trest smrti, měl si však odpykat několik let žaláře. De Sade utekl, ale byl znovu chycen.
Tentokrát se stala jeho domovem Bastila. Dva týdny před dobytím pokřikoval na kolemjdoucí, aby ho vysvobodili. Strážci jej na oplátku eskortovali do nedalekého blázince. De Sade se sám připravil o svobodu. Vznik republiky mu ale umožnil nový život. Prosadil se jako soudce, ale v době jakobínského teroru málem skončil na gilotině. Zachránilo ho povstání proti Robespierrovi.
Chtěl najít uplatnění také v napoleonovském režimu, ale opět si sám zavařil. Vydal knihu, která pobuřovala lidské mravy, a tak úřady rozhodly o jeho uvěznění v blázinci v Charentonu. Zvrhlý markýz de Sade zemřel ve věku 74 let.
Nedlouho po smrti zkoumali jeho chování doktoři a definovali ho jako sadismus. Pro tuto sexuální poruchu je specifické trýznění sexuálního partnera, velký důraz se klade na agresivitu. De Sade tak po sobě zanechal odkaz, jenž přežil do dnešních dnů. Za zmínku stojí i některá jeho literární díla, ze kterých je nejznámější kniha 120 dnů Sodomy. Román je plný násilí a sexu, a tak byl dlouhou dobu na knižním blacklistu.
