Warcraft: První střet je splněný sen počítačových pařanů a překvapivě i dobrý film | Reflex.cz
nahoru

Warcraft: První střet je splněný sen počítačových pařanů a překvapivě i dobrý film

Jiří Pavlovský10. června 2016 • 10:55
Warcraft: První střet je splněný sen počítačových pařanů a překvapivě i dobrý film
foto: Profimedia.cz

Zfilmované počítačové hry nemají zrovna dobré jméno. Jen si vzpomeňte na maléry jménem Doom, Tomb Raider, Princ z Persie... nebo (prosím, odveďte mladší čtenáře od počítače, bude to teď poněkud nechutné) Super Mario Bros. (Omlouvám se.)

Takže byl člověk i v případě Warcraftu zatraceně opatrný. A překvapený. Protože tohle je první solidní a koukatelná herní adaptace. Možná i proto, že to není adaptace hry, jako spíše herního vesmíru. Na rozdíl od Doomu, který nemá žádnou mytologii, jen chodby, obludy a kvéry, přináší původní Warcraft spoustu příběhů, spoustu legend i velkolepých událostí... i spoustu hrdinů. A abych použil slova z reklamy, na těchto základech můžeme stavět.

Ne, není to zase žádná pecka, která by poslala Pána prstenů do domova důchodců a zaujala jeho místo fantasy ikony. Ale je to rozhodně lepší než Hobit, Eragon či Narnie... o jiných fantasy pokusech ani nemluvím.

Hobit? To je to, co jsem zrovna zašlápl?Hobit? To je to, co jsem zrovna zašlápl?

Možná se na mně podepsalo i to, že trailer vypadal tak béčkově, že jsem šel do kina s obavami, připravený si v případě nouze ukousat nohu, jen abych mohl utéct do bezpečí. Čekal jsem propadák, klasický příběh, ve kterém se hodní orkové a hodní lidé spojí, aby porazili zlo a pak se ruku v ruce rozběhli po kvetoucí louce. Čekal jsem tupou mlátičku postavenou na velkolepých, ale nudných scénách.

A dostal o dost víc. Dostal jsem masivní a osudovou fantasy, u které jsem vážně zvědavý na druhý díl. A na DVD režisérský sestřih – protože z filmu bylo vystřiženo tak čtyřicet minut, což je chvílemi znát. Ne, že byste se přestávali v příběhu orientovat, ale je cítit, že tam chybí nějaká vysvětlení, že by vztahy mezi postavami mohly být promakanější a že nějaké věci začnou dávat větší smysl.

Zápletka je celkem jasná. Hordy zelených orčích přistěhovalců se pomocí magické brány dostaly do poklidného Azerothu – a okamžitě se pouští do plundrování a zajímání zajatců. Ty pak chtějí obětovat a použít k otevření ještě větší brány, kterou by prošli všichni orkové, co na zpustošeném světě ještě zbyli, zaútočili na lidstvo a všechno ovládli. Prostě to, co obvykle přistěhovalci dělají.

Tomu všemu se snaží zabránit lidé, vedení moudrým králem Llanem a jeho manželkou (hrají je lidé, kteří hrají pár i v seriálu Preacher, Dominic Cooper a žena, kterou bych nechtěl oslovovat příjmením v afroamerické společnosti – Ruth Negga), a překvapivě i několik orků, kterým začíná docházet, že jejich šamanské kápo má sice velké plány, ale prostředky, které k tomu vedou, jsou dost ničivé. A to i pro orky.

I když scénář není žádné veledílo, připomíná spíše osudové mýty než fantasy pohádky. Ne všechno je tak jednoduché. Kladní hrdinové umírají, jsou donuceni dělat hnusné věci a padouši drží kormidla příliš pevně, než aby je bylo tak snadné odstranit.

For the Horde!For the Horde!

Režie se chopil Duncan Jones, který má za sebou nezávislý sci-fi příběh Moon a pak zajímavou časovku Zdrojový kód. Ani jedno z toho ho příliš nepředurčovalo k ztvárnění tohohle fantasy vesmíru, ale když může Rian Johnson natáčet nové Hvězdné války, tak proč by nemohl Jones natočit Warcraft?

A povedlo se mu to. Ano, z orků je pořád dost cítit počítač, ale mám pocit, že se mu stylem povedlo vystihnout ducha předlohy. Je to něco mezi akční řežbou a heavymetalovou operou. Nesází to na epičnost, ale spíš na tu už zmíněnou masivnost. Všichni a všechno v tomhle filmu působí dojmem, že váží několik tun. Od zbroje hrdinů, přes kladiva orků... dokonce i knihy vypadají tak mohutně, že by se v případě obležení mohly vystřelovat z katapultů místo kamení.

Fanoušci Warcraftu budou patrně bez sebe nadšením... i když u fanoušků nikdo neví, ty může rozčílit i špatná výslovnost jména jejich oblíbené kosodřeviny. Pro nás neznalé ovšem je z filmu cítit, že se za příběhem schovává rozsáhlá mytologie... a že se k ní film chová s respektem, že ji neojíždí někde za popelnicemi.

Za jedinou větší slabinu bych (kromě nějakých nedořečeností způsobených patrně krácením) označil výběr postav do vedlejších rolí. Jak někdo glosoval, mocný kouzelník vypadá spíš jako Kamil Střihavka po flámu, jeho následník je oživlý tvaroh, u orčí míšenky Garony pak stačí, že je zelená, sexy a má orčí zákus... a přiznám se, že i když hrozí, že budu označen za rasistu, tak v orcích jsem se ztrácel.

Rasisto!Rasisto!

Ovšem kdo byl vybrán opravdu dobře, je Travis Fimmel, který tu hraje hlavního hrdinu, bojovníka Lothara. Možná vám to jméno nic neřekne... a možná vám napoví, když řeknu Ragnar Lothbrok. Ano, hvězda seriálu Vikingové tu má v podstatě tu samou roli. Málomluvného drsoně, který má

stále výraz šéfa motorkářského gangu, nenápadně popichujícího ostatní, aby vyvolal rvačku.

A i díky němu a jeho nejednoznačnosti tenhle film funguje a dávám mu 75%.


Klíčová slova:
recenzefilmyfantasypočítačová hra


Diskuse ke článku

 

reklama
Komentáře
E15
Nejčtenější