Komiksové filmy jsou dvou druhů. Jedny jsou zábavné, efektní... a obvykle s dost dementním příběhem: Padouch má udělátko, kterým chce zničit svět, hrdinové mu chtějí udělátko sebrat, což se jim během finální holomajzny povede. Takoví byli Strážci galaxie, Avengers, nebo i Deadpool. Děj nulový, zábavnost postav obří. A pak jsou druhé, které se ohánějí temnotou, psychologií, realismem, a dokonce chvílemi i myšlenkami. Do téhle kategorie patřili první Nolanovi Batmani či X-Meni.
Ale je tu ještě jedna skupina. Snímky, které se tohle snaží spojit. Poslední Captain America vzal vážný děj a přihodil k němu typickou marvelovskou nahláškovanou zábavnost. A vyšlo mu to. Naproti tomu nejnovější X-Meni šli opačnou cestou. Vzali infantilní děj a spojili ho s přehnaně vážnou Singerovou režií. A to se moc nepovedlo. V prvních X-Menech řešil Singer vždycky především lidská témata. Smíření se s vlastní odlišností, xenofobii, nesprávné způsoby prosazování správných věcí. Už v Budoucí minulosti tohle začal opouštět na úkor efektních scén, a tady už mu veškerá nadstavba vyšuměla jako zvětralá cola. Ono když máte padoucha s tvrďáckým jménem Apocalypse, který je sice nesmrtelný, pochází z doby faraónů a je všemocný... ale stejně většinu času jen stojí a pronáší věty vybrané náhodně z katalogu padoušských proslovů, tak to prostě nemůžete brát tak úplně vážně. Navíc ani není tak úplně jasné, o co mu jde a jaké jsou vlastně jeho schopnosti. V jednu chvíli ničí lidi i města jen mávnutím ruky... a v druhé se potí, aby dokázal odrazit útoky pár mutantů.
Děj... děj je v podstatě dvouhodinové představování postav, bez kterých by se film obešel, aby na konci byla bitva, kdy několik postav změní strany, McAvoyovi vypadají vlasy a všichni společně padoucha porazí. Prostě něco, co by člověk čekal spíš od Teenage Mutant Ninja Turtles. Těch animovaných. I pro Michaela Baye by byl děj nových X-Menů příliš jednoduchý.
Ono je to hodně tím, jak se Bryan Singer snažil do svého filmu narvat co nejvíc. Představuje fungl novou partu X-Menů, vrací do hry tu starou, a k tomu ještě dává dohromady padoušský tým. Což ve výsledku znamená, že jediný, komu je věnováno trochu víc místa, je Magneto, který se pokouší žít normální život v Polsku (jako by už to samo o sobě nebyl protimluv) a samozřejmě to skončí katastrofou. Ostatní jsou už jen kulisa, nic víc. Úplně cítíte, jak se pohybují po jasně naplánovaných drážkách. Dělají to, co musí dělat, protože to bylo v komiksu, ale film vám nedovolí to prožít, takže ani nechápete, proč to dělají. Jak tvůrci museli představit spoustu postav, nezbyl na žádnou čas, aby se mohla stát jakkoliv zajímavou. Je to brané stylem: „Tady máte postavu - tady je scéna, jak trpí - a tady je finále, kdy si taky bouchne“. Jo, klaďáci všichni trpí (Profesor X překonal světový rekord v ukňouranosti), ovšem pořád jsou na tom líp než záporáci. Ti nedělají nic.
Apocalypse nabere do svého týmu coby čtyři jezdce apokalypsy čtyři známé i neznámé superhrdiny. Angela, Storm (mladší verzi Halle Berryové), Magneta a zcela novou Psylocke (v podání Olivie Munnové). V originále jsou to skutečně Jezdci apokalypsy - tady jsou jen publikum. Stojí Apocalypsovi za zády, zatímco pronáší proslovy... a to je všechno.
Dovedu si představit, jak to Munnové nabízeli:
„Máme pro tebe super roli! Budeš hrát v obřím superhrdinském filmu Bryana Singera! Budeš hrát Psylocke!“
„Tu znám dokonce i já! To je úžasný! Co tam budu dělat?“
„No... budeš stát ve fialových plavkách za šedomodrým chlápkem.“
Problém je i obsazení. Jakoby Singer ztratil šťastnou ruku, kterou měl s Hughem Jackmanem, Ianem McKellenem či Patrickem Stewartem. Ukazuje se, že se Sansa Stark ve Hře o trůny nekouká ustavičně jako nemluvně, kterému sebrali dudlík, protože jí to předepisuje role. Ne, to je celý herecký repertoár Sophie Turnerové. I když coby Phoenix jde a kosí padouchy, pořád má v obličeji výraz, jako by v její oblíbené telenovele umírala hlavní postava. A kdyby v dalším díle převzal roli Cyclopse po Tye Sheridanovi někdo jiný, tak si toho ani nevšimnete. Ono si tady nevšimnete skoro ani toho Cyclopse.
Zase ale musím uznat, že to ani náhodou nedosahuje hlubin snímku Batman v Superman. Je to velké, je tu pár pěkných scén, spousta různých prostředí, efektních demolicí, Michael Fassbender a Quicksilver. Ano, uznávám, že jeho výstup je v podstatě jen varianta na scénu z minulého dílu, ale postava, která si své schopnosti užívá, je v Singerově vesmíru něčím tak výjimečným a šokujícím, že z toho někteří diváci v kině mohou i dostat infarkt.
V komiksu jsou X-Meni hlavně o postavách. Chvílemi se až blíží soap opeře, kde se jen lidi občas zmlátí kusy traverz. Tohle Singer pozapomněl a místo osobních příběhů se utápí v efektních, ale v podstatě nudných záběrech. Jo, je hezké, když se města rozpadají v prach, který se vznáší v elegantních siločárách... ale co z toho?
Film dostal spoustu možností, jak udělat něco zajímavého, ale žádnou z nich nevyužil. Měl dobré herce, kteří dostali možnost jen přehrávat a slzet. Měl náměty, které osekal na prázdná hesla. Měl frančízu, kterou po vzoru Apocalypse nechal rozpadnout v prach. Z něčeho, co bylo v podstatě průkopníkem superhrdinských filmů, něčeho, co ukázalo, že se tyhle filmy mohou dělat i inteligentně a dospěle... se stal absolutní a poživatelný průměr. Z apokalypsy se stal jen drobný slejvák.
