Ruská škola pro 500 dětí chátrá v centru Prahy. Proč s ní český stát nemůže nic dělat?
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Rusko navzdory sankcím a zmrazení majetku v Česku stále podniká vlivové operace. Navzdory trvající agresi na Ukrajině prosazuje svou agendu i u nás. Reportéři Reflexu se vydali do centra ruské propagandy v pražské Bubenči, kde Ruská federace stále formálně vlastní pozemky a pronajímá nemovitosti. Jaký je aktuální stav po vyhoštění většiny diplomatického personálu? Proč některé objekty zejí prázdnotou a nikdo se o ně nestará? A jaké techniky využívají ruští agenti k ovlivňování veřejného mínění či útokům proti nepříteli?
Je všední den dopoledne, jsme venku na ulici a do tváře nám proniká mrazivé počasí. Stojíme před Ruským střediskem vědy a kultury v pražské Bubenči, jen kousek od stadiónu fotbalové Sparty. Všude na nás koukají kamery, i tak ale klepeme na branku a hledáme zvonek. Nikdo nás však přivítat nepřijde, po pár minutách po nás jen ze zahrady začne pokukovat uklízečka.
Otáčíme se a chceme jít pryč. Když vtom těsně vedle nás najíždí auto. Chce projet na pozemek a zjevně nepočítá s párem „čumilů“. Nehneme se z místa, auto vycouvá zpátky do silnice a rychle zmizí v jednosměrce, jen aby bylo co nejrychleji pryč. To nám ten výlet do „Malé Moskvy“ začíná, říkám si v duchu. Jdeme o pár metrů dál, na další místa, která formálně vlastní Ruská federace a o nichž se ví, že slouží Rusům a jejich přátelům.
Přicházíme k ruské ambasádě v ulici Ukrajinských hrdinů. Tady to už začíná vypadat živěji. Stačí pár minut čekat a u vchodu postupně potkáváme několik rusky mluvících občanů. Většinou mají v ruce papír, vypadá to na dokumenty ohledně pobytu, bavit se s reportéry ale nechtějí. „Běžte pryč, tady nemáte co dělat,“ říká zaměstnanec ambasády, když vidí, že máme s sebou fotografa.
Od Benešových dekretů po normalizační barbarství
„Když tudy provázím Pražany i lidi, kteří přímo v Bubenči bydlí, spousta z nich vůbec netuší, kolik nemovitostí a pozemků tady Ruské federaci vlastně patří. Považují to za běžnou rezidenční čtvrť, ale ve skutečnosti procházejí územím, které se majetkově předávalo ve třech historických vlnách,“ popisuje přímo v terénu Jana Kimlová, průvodkyně Prague City Tourism.
První vlna přišla bezprostředně po válce. Na základě Benešova dekretu z 2. června 1945 dostal Sovětský svaz jako „poděkování“ první luxusní objekty, například monumentální vilu Friedricha Petschka v ulici Pod kaštany, zabavenou předtím gestapem židovské rodině Popperů. Druhou vlnu v roce 1948 podepsal Edvard Beneš těsně před svou abdikací a třetí, nejvíc devastující epizoda nastala po srpnové okupaci v roce 1968. Sovětští vojáci a diplomaté se tehdy roztáhli na pozemky u Stromovky a v 70. a 80. letech začali bezohledně přetvářet historický ráz čtvrti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
