Byli na fotce se Stalinem a pak... Zmizeli! V cenzuře a manipulaci s realitou byli Rusové vždy napřed
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Sovětští cenzoři si už celá desetiletí před vynálezem digitálních nástrojů a moderního softwaru uměli mistrně poradit. Kdykoliv se na oficiálním snímku objevil někdo, kdo upadl v nemilost režimu, ztratil status loajálního soudruha a záhy často přišel i o život, byl bez milosti vymazán z dějin. Cílem bylo odstranit nepohodlnou tvář nejen z vizuálních archivů, ale především z kolektivní paměti celé společnosti.
V temných komorách tak vznikala děsivá iluze neexistence. Nepohodlné postavy technici pečlivě vyškrabávali skalpelem přímo z negativů, přetírali jemnými štětci, retušovali vrstvami tuše a kvaše nebo jednoduše vystřihovali a kompozici znovu sestavovali.
Na slavných fotografiích po boku Lenina či Stalina tak ze dne na den vznikala prázdná místa, jež nahrazovala vodní hladina, stromy či cizí kabáty. Popravení funkcionáři zkrátka museli zmizet, aby neohrožovali monolitickou autoritu komunistické strany.
Tato manipulace představovala jen špičku rozsáhlého ledovce. Cenzura byla v Sovětském svazu institucionálně zakotvena v propracovaném aparátu. Klíčovou roli hrál obávaný Glavlit, který bedlivě střežil státní tajemství a kontroloval veškerý tisk.
Goskomizdat bděl nad ideologickou čistotou veškeré literatury včetně beletrie a poezie, Goskino neúprosně cenzurovalo kinematografii a Gosteleradio mělo pod kontrolou rozhlas a televizní vysílání. Jakákoliv odchylka od stranické linie znamenala okamžitý zákaz a propadnutí díla do trezoru.
