Přiměřené zevlování na internetu či sociálních sítích nutno tedy spíše přivítat než zbytečně přísně sankcionovat.

Přiměřené zevlování na internetu či sociálních sítích nutno tedy spíše přivítat než zbytečně přísně sankcionovat. Zdroj: red

Méně je někdy více, to platí i v zaměstnání

Povšiml jsem si, že je stále častějším fenoménem, že si správní úřad objedná externí společnost, která umí efektivně „stopovat“, co zaměstnanci úřadu dělají v pracovní době na počítači. Tedy pracovním počítači. 

Za toto sledování samozřejmě zaplatí nemalé veřejné peníze. Pak s velkou pompou odhalí, že nějaký úředník hrál v pracovní době karty na služebním PC či chatoval s kamarády „na svobodě“. Výsledky se náležitě mediálně zviditelní. Občané, vidíte, jak tu šetříme, jak proháníme lenochy! Též platí i přímá úměra, že s blížícími se komunálními volbami vždy stoupne počet starostů-detektivů odhalujících nepracující úředníky.

Děje se to v obou rovinách veřejné správy – jak ve státní správě, tak i v územní samosprávě (tedy na jejich obecních a krajských úřadech). Veřejnost si následně většinou řekne: No aspoň tam konečně na těch úřadech začnou něco dělat!

Nicméně podívejme se na věc i z jiných úhlů pohledu.

Za prvé, co vlastně dělá nadřízený pracovník takového věčně „chatujícího či fejsBbčkujícího“ zaměstnance? U všech razítek, jak to, že neví, co jeho podřízení v pracovní době (ne)dělají a jak jsou výkonní? Proč se musí platit nákladná externí firma?

Pakliže zaměstnanec pan Bc. Rychlý stihne v pracovní době vyřídit 26 spisů za týden a jeho kolega na ministerstvu pan ing. Těžkopádný jen 18 spisů a když oba pobírají skoro stejný plat (zpravidla se liší jen dle výše odpracovaných let), je spravedlivé „popotahovat“ pana Rychlého, že vedle toho „navíc“ prosurfoval X minut týdně na internetu? Samozřejmě vím, že „práce kvapná málo platná“, ale to teď ponechme stranou. Mějme za to, že oba vyřídili svou agendu ve stejné kvalitě. K čemu je potom takový externí audit vlastně dobrý, když z týmu veřejné správy vyžene aktivnějšího člověka?

Berete plat za celou pracovní dobu, tak budete pracovat minimálně osm a půl hodiny, milí úředníci. To zní logicky. Nicméně není nějaká přiměřená přestávka k relaxaci nutná? A hlavně zdravá z pohledu psychohygieny?

Samozřejmě že ano, to už dávno prokázaly různé výzkumy efektivity práce (totéž platí i pro studium). Celosvětově. Jak jsem naznačil výše, skutečně reálně nikdo nevydrží efektivně pracovat celou pracovní dobu. Dokonce ani náš pan prezident ing. Miloš Zeman.

Vskutku nevěřím falešným řečem uváděným v „cívíčkách“ anebo tzv. motivačních dopisech tvrdících opak.

Takže pokud si zaměstnanec chvíli přiměřeně „odpočine“, tak může být paradoxně výkonnější než jeho nerelaxující kolegyně. Přiměřené zevlování na internetu či sociálních sítích nutno tedy spíše přivítat než zbytečně přísně sankcionovat. V drobné nadsázce řečeno, když už veřejná správa – z pochopitelných finančních důvodů – nemůže zaměstnancům dopřát masáže nebo arteterapie, mohla by jim jako „bonus“ dopřát občasné relaxační využití internetu.

A v neposlední řadě nestojí spíše za zamyšlení, když se zase příště dočteme, že nějaký pracovník krajského, městského úřadu anebo ministerstva strávil hraním karet na počítači pět hodin ze své denní pracovní doby, proč takové pracovní místo vlastně existuje?

Odstraňujme příčiny, ne následky byrokracie!