Zóna zájmu režiséra Jonathana Glazera byla festivalovou událostí loňského roku a dle očekávání poté sklidila řadu ocenění – mimo jiné Oscary za nejlepší mezinárodní film a za fenomenální zvukovou stopu. Film inspirovaný knihou Martina Amise se odehrává za zdmi vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde žije každodenní rutinu jeho velitel Rudolf Höss s manželkou Hedwigou a dětmi. Zóna zájmu prošla českými kiny a na VOD je nyní exkluzivně k vidění na službě KVIFF.TV.
Rudolf, Hedwiga a jejich čtyři děti žijí ve velkém domě s krásnou, udržovanou zahradou. Každý den slaví společnou večeří, vzpomínají na milovanou Itálii, užívají si víkendové výlety k vodě a procházky s přáteli. Zpoza zdí jejich domova se však ozývají znepokojivé zvuky a občas něčí zoufalý křik. Rudolf Höss je totiž velitel koncentračního tábora v Osvětimi. Mrazivý snímek scenáristy a režiséra Jonathana Glazera měl premiéru loni na festivalu v Cannes, odkud si díky svému výjimečnému zpracování odvezl Velkou cenu.
Jonathan Glazer má na svém kontě sice pouhé čtyři celovečerní filmy, každý z nich se však výrazně zapsal do světové kinematografie. Deset let po formálně vytříbené minimalistické sci-fi Pod kůží se triumfálně vrátil na plátna kin se Zónou zájmu. Server BBC film označil za „originální mistrovské dílo”, britský deník The Times přirovnal zážitek při jeho sledování k „ráně kladivem do hlavy”.
Film po formální stránce výrazně pracuje s (ne)zobrazováním samotného koncentračního tábora a jeho vězňů, naopak se plně soustředí pouze na rodinu Hössových. „Věděl jsem, že chci svým filmem naplno žít. Nemohl jsem proto rekonstruovat násilné scény a vzápětí vidět zbité herce v pruhovaných pyžamech vesele svačit jablka a pudink mezi záběry,” říká o svém režijním rozhodnutí britský tvůrce. „Na to natočit násilný film ani nemám žaludek. Věděl jsem ale, že interpretace zvuku nám v hlavě ty děsivé obrazy, které jsme viděli ve škole, sama dokreslí,” odpovídá Glazer na otázku, proč se rozhodl ve filmu zaměřit právě na hudbu a zvuk.
„Chci, aby to byl film tak trochu i o nás. O tom, jak se nejvíce bojíme toho, že bychom mohli být jako Hedwiga a Rudolf. I oni byli lidskými bytostmi,” vysvětluje Glazer své rozhodnutí zobrazit Hösse a jeho rodinu v co možná nejcivilnějším světle. „Můj film by měl diváky zneklidňovat pouhou myšlenkou, jak blízko můžeme emocionálně mít k pachatelům takových zvěrstev. Zóna zájmu není dojemný film. Naopak, zanechá vaše oko suché, ale plné hlubokého zármutku,” dodává režisér ke svému netradičnímu pojetí filmu o holocaustu.
