Je to žena, která se nebojí kontroverzí. Která se svým uměním dokáže jít za hranu. A kterou její fanoušci milují tak, že jí dají milión dolarů – jen tak.
Byl to jeden z nejneuvěřitelnějších příběhů hudebního průmyslu v letošním roce. Amanda Palmer, bývalá zpěvačka kapely Dresden Dolls a jedna z nejvýraznějších hudebních performerek své generace, oznámila během dubna prostřednictvím internetových stránek Kickstarter, že shání 100 tisíc dolarů na své připravované album. Šlo o svého druhu událost – umělkyně nevydala klasické sólové album od roku 2008, kdy se deskou Who Killed Amanda Palmer slavně a skandálně rozloučila s nahrávací společností Roadrunner. (Stalo se tak po roztomilé roztržce, která začala tím, že nahrávací společnost chtěla odstranit z jejího videa Leeds United záběr, na němž měla podle vydavatelů příliš velký špek na břiše.) Ne že by se během těch čtyř let kopala do zadku.
Naopak, věnovala se nejrůznějším hudebním projektům a udržovala svoji fanouškovskou základnu v pozoru. Což se jí letos vyplatilo miliónově. Doslova. Využila zmíněné stránky Kickstarter, webové platformy umožňující tzv. crowdsourcing, tedy sběr financí od drobných dárců na konkrétní projekty, a fanouškům oznámila, že chystá vydání alba Theatre Is Evil a doplňkové grafické publikace. Během několika měsíců měla Amanda Palmer na kontě přes milión dolarů, což je jednoznačně největší částka, která se přes Kickstarter vybrala na hudební projekt. Krátce po vydání se deska dostala mezi deset nejprodávanějších v Americe a rozjela debatu o tom, zda je právě fi nancování skrze drobné dárce tou vysněnou budoucností hudebního průmyslu.
Zda to tak opravdu je, nebo ne, je zatím pořád předmětem dohadů, ale jisté je, že Amanda Palmer má schopnost své fanoušky elektrizovat a vzbuzovat v nich ohromnou loajalitu. A není to pouze díky jejím fantastickým koncertům, v nichž se mísí hudba s divadlem, burleskou a kdoví čím ještě. Důvodem jejího úspěchu je především ohromná schopnost komunikovat – ať už naživo, nebo pomocí sociálních sítí. „Tweetuju celý den. Nemám problém dělit se o svůj život. O svůj skutečný život – všechny věci, ať jsou sebehnusnější nebo problematičtější. Naprosto oddaně sleduju svůj blog, čtu všechny komentáře. Ptám se lidí na radu, řeším věci, odpovídám na dotazy. Neschovávám se za závoj slávy, protože je mi to k ničemu. Chci pro své fanoušky zůstat normální a lidská, protože jen tak to funguje. Lidi, kteří mají rádi mě a moji hudbu, nedostávají nějaký digitálně upravený obrázek, ale mají možnost vidět, jaká doopravdy jsem. To je celé kouzlo,“ tvrdí Amanda Palmer v dopise webu techdirt.com.
Úspěch alba i celého projektu tak ukázal, že i po splasknutí bubliny jménem myspace (kdy se právě o tomto sociálním webu mluvilo jako o budoucnosti hudby) je možné pomocí sociálních sítí zaplatit výrobu alba. Nejen nějaké okrajové záležitosti pro hudební nadšence, ale dobře se prodávajícího mainstreamového alba. A i když vezmete v potaz, že vše, co o Amandě Palmer díky její naprosté otevřenosti víte – od toho, že je bisexuálka, že v některé dny dokáže dokonale zahltit váš Twitter, že je manželka geniálního komiksového scenáristy a spisovatele Neila Gainmana či že jsou jí někteří její fanoušci oddáni tak, že si kupují její privátní vystoupení do svých obýváků –, pořád je ještě prostor vnímat ji především jako skvělou performerku a skladatelku.
Theatre Is Evil vás pak v tomhle ohledu nezklame. Výborné, vypjaté album, jež v sobě vedle burleskových momentů obsahuje i stopy polky, klezmeru, balkánské dechovky, to celé profiltrované punkem způsobem, jenž rozhodně nezklame Amandiny fanoušky, ale ani ty, kteří se s její hudbou zatím nesetkali.
Jak hrát pro Amandu zadarmo
Poslední kontroverzí Amandy Palmer byl její nápad, že na současné koncertní šňůře nebude platit některé hudebníky – respektive, že část hudebníků bude najímat na místě a oni budou hrát zadarmo. Podle umělkyně samotné to mělo ušetřit kolem 35 tisíc liber. Celý nápad okamžitě vzbudil silný nesouhlas. Umělkyně, která veřejně vybrala přes milión dolarů (což je mimochodem podle odhadů nahrávacích společností cena, za niž je možné vybudovat celou kariéru začínajícího umělce), teď chce po jiných hudebnících, aby s ní hráli za pivo a „děkuju“ jen proto, že je to levnější. Do zpěvačky se pustil mimo jiné slovutný Steve Albini, producent Nirvany, který o ní nejprve prohlásil, že je „úplný idiot“, ale později svá slova trochu zmírnil. Amanda se pokusila ještě o trochu nešťastnou reakci v tom smyslu, že „ona přece taky hrála mnohokrát zadarmo“ a že „jde o svobodné rozhodnutí hudebníků“, což blogosféru rozlítilo ještě víc. Umělkyně nakonec rezignovala a v polovině září oznámila, že na koncertním turné zaplatí všechny hudebníky tak, jak je zvykem. Jisté je, že její obchodní talent se tomu hudebnímu zjevně vyrovná.
