Psychologem po roce praxe? Experti i opozice protestují proti návrhu ministra Vojtěcha
Česko trápí nedostatek psychologů, Ministerstvo zdravotnictví nyní přišlo s plánem, jak situaci zlepšit: zjednodušeně řešeno by psychologové měli jít ze školy rovnou praxe. Opozice i většina odborníků ale varuje, že by to pro pacienty mohlo skončit špatně. A proti změně protestují.
Adam Vojtěch (ANO) se rozhodl zcela překopat systém přípravy klinických psychologů, tedy odborníků, kteří mohou sami vyšetřovat, stanovovat diagnózy nebo se podílet na léčbě pacientů se závažnými obtížemi. Problém rozhodně nespadl z nebe, s plánem jak řešit nedostatek klinických psychologů přišel na konci svého mandátu také bývalý ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). Plán exministra ale Vojtěch pozměnil a to bez diskuze s experty z oboru, kteří před chystanou změnou varují, například v petici, kterou zveřejnili minulý týden.
Nelíbí se jim především, že Ministerstvo zdravotnictví aktuálně navrhuje, aby se zásadně zkrátila odborná příprava klinických psychologů. Dnes je nutné dokončit magisterské studium psychologie, následně absolvovat kurz a k tomu poté, stejně jako v případě lékařů, zvládnout čtyřleté specializační vzdělávání zakončené atestací. Nově ale ministerstvo zdravotnictví navrhuje výrazně kratší alternativu. Po bakalářském studiu psychologie by měly stačit dva roky nového navazujícího magisterského oboru klinická psychologie a jeden rok výkonu povolání v praxi. O návrhu jako první informoval server Aktuálně.cz.
Odpovědnost za klinická rozhodnutí
„Navrhovaná změna by umožnila, aby člověk po magisterském studiu psychologie a jediném roce praxe mohl samostatně pracovat jako klinický psycholog – bez několikaleté specializační přípravy a bez atestační zkoušky. Co to znamená v praxi? Přijde například dítě, kterému se zhoršil prospěch, a psycholog musí rozhodnout, zda jde o poruchu učení, ADHD, úzkost či depresi, trauma, vývojovou poruchu, nebo třeba projev závažnějšího psychického či neurologického onemocnění – a především poznat, kdy už dítě potřebuje jinou odbornou péči. Otázka tedy není, zda má absolvent dost znalostí na to, aby pracoval s lidmi, ale zda má po pěti letech studia a jednom roce praxe dost zkušeností na to, aby sám nesl odpovědnost za takto závažná klinická rozhodnutí,“ popsala Reflexu psycholožka Markéta Celerová z Asociace klinických psychologů.
Není jediná, prezidentka Asociace klinických psychologů ČR Hana Jahnová před časem uvedla, že bez adekvátního vzdělání a praxe nelze tento obor vůbec vykonávat. „Což ale stávající podoba novely umožňuje. Takový krok by ovšem znamenal zásadní ohrožení bezpečí pacientů,“ varovala Jahnová.
Ke kritice se přidává i opozice. Například Barbora Pipášová (Piráti), členka podvýboru pro duševní zdraví, která se tématu dlouhodobě věnuje. „Nedostatek klinických psychologů je skutečný a rozumím tomu, že ministerstvo i samotní psychologové hledají cestu, jak ho řešit. Dostupnost péče je legitimní cíl. Jenže návrh, proti kterému se postavily všechny odborné společnosti včetně kateder, které budoucí psychology vzdělávají, nemůže vznikat bez nich. Klinický psycholog samostatně diagnostikuje a poskytuje péči lidem v nejtěžších situacích, často i dětem. Zároveň registruji snahu části odborníků reformovat vzdělávání, zkrátit ho, zlevnit a udělat cestu k atestaci předvídatelnější. Na tom se podle mě dá stavět,“ sdělila Reflexu.
Neefektivní vzdělávací systém
Podle odborníků je situace kolem psychologů v Česku tristní. Počty odborníků zkrátka neodpovídají poptávce. A například duševní zdraví dětí a dospívajících v Česku se přitom dlouhodobě zhoršuje. Z dat Národního ústavu duševního zdraví vyplývá, že až 40 procent dětí vykazuje známky střední až těžké deprese a 30 procent trpí úzkostmi. Situaci navíc komplikuje právě dlouhodobý nedostatek vystudovaných odborníků. Klinických psychologů v Česku dlouhodobě nepřibývá.
Podle expertů je to mimo jiné kvůli neefektivnímu vzdělávacímu systému. U posledních atestačních zkoušek uspělo jen 46 procent uchazečů. „Zároveň víme, že v Evropě není země, ve které by vzdělávání v klinické psychologii bylo delší než v ČR. Jinými slovy, Česká republika má nejdelší vzdělávání v oboru klinické psychologie v EU. Z toho je patrné, že systém na zvyšující se poptávku společnosti v mnohých oblastech nestačí reagovat, a možná i proto v něm figuruje řada pseudoodborníků. Systém zkrátka v současnosti není schopen nabídnout dostatek odborníků,“ sdělila Reflexu nedávno Julie Lipská, klinická psycholožka a vedoucí think-tanku Iniciativa 2023, který založili kliničtí psychologové a psycholožky.
Stále je prostor pro diskuzi, říká Vojtěch
Jak se ke kritice staví ministerstvo, potažmo ministr Vojtěch? Po kritice, zdá se, couvá. „Potřeba psychologické péče v Česku roste a naším cílem je zajistit její lepší dostupnost pro pacienty. Proto hledáme cestu, jak zvýšit počet klinických psychologů a nastavit systém jejich vzdělávání flexibilněji, aniž bychom snižovali požadavky na jeho kvalitu,“ odpověděl na dotaz Reflexu Vojtěch.
Navrhovaná změna podle něj vytváří „novou vzdělávací cestu, která lépe propojuje vysokoškolské studium s požadavky zdravotnické praxe a stávající možnosti vzdělávání přitom neruší.“ Vojtěch také zdůraznil, že v tuto chvíli jde o návrh, který prochází připomínkovým řízením. „Právě to je prostor pro odbornou diskusi a vypořádání připomínek. Připomínky zástupců odborné veřejnosti i klinických psychologů bereme vážně a budeme se jimi důkladně zabývat. Nechci proto nyní předjímat konečnou podobu návrhu,“ uzavřel ministr. Je tedy ještě možné, že se novela, která by měla začít platit od začátku roku 2028, změní.
