Amerika se obrátila proti Trumpovi, republikánům se hroutí moc. Přijde velké vyšetřování?
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Demokraté ovládli obě komory Kongresu a připravili Donalda Trumpa o parlamentní většinu. Republikáni přišli o sedm senátorských křesel včetně tradičních bašt, jako jsou Texas, Kansas nebo Jižní Karolína.
- Výsledek je především referendem o Trumpovi. Jeho nepopularita, válka v Íránu, drahé pohonné hmoty a odklon části voličů od republikánů přinesly demokratům jeden z nejvýraznějších volebních úspěchů posledních desetiletí.
- Trumpovi zbývají dva roky v Bílém domě, ale jeho politická pozice se zásadně mění. Demokraté mohou blokovat jeho zákony, odmítat nominace a prostřednictvím vyšetřovacích výborů prověřovat jeho administrativu i rodinné podnikání.
Amerika se dnes probudí do jiné politické mapy. Demokraté v úterních volbách získali nejen Sněmovnu reprezentantů, kde jim k většině stačila pouhá tři křesla navíc, ale přepsali i poměr sil v Senátu, který byl ještě před rokem považován za téměř nedobytný, a budou nyní disponovat čtyřiapadesáti mandáty. Republikánům sebrali sedm senátorských křesel a nešlo jen o tradiční bojiště, respektive nerozhodné státy, jako Severní Karolína, Maine či Ohio, ale i o Iowu, Jižní Karolínu a hlavně Texas a Kansas, kde se demokratický kandidát do Senátu neprobojoval desítky let. Dosavadní republikánská většina teď celá připadá demokratům, posílena ještě o jeden hlas.
Ve Sněmovně reprezentantů je posun ještě drastičtější. Zatím zbývá sečíst ještě některé okrsky, ale ve většině obvodů už je přes 95 % hlasů známo. Odhady agentur se pohybují mezi 245 a 255 demokratickými kongresmany, což by byla jejich nejsilnější pozice za téměř dvacet let a republikánskou stranu by to srazilo hluboko pod dvě stě křesel. Donald Trump tak na poslední dva roky svého mandátu zřejmě přijde o převahu v Kongresu, na níž stavěl celé druhé funkční období. Demokraté nově budou rozhodovat o tom, které zákony se vůbec dostanou k hlasování, o rozpočtu, o potvrzování soudců i ministrů a získají předvolávací pravomoc vyšetřovacích výborů. Na přehlasování prezidentského veta potřebují dvě třetiny v obou komorách a na prolomení obstrukcí v Senátu šedesát hlasů. Taková převaha je ale ještě daleko. Poprvé a zatím naposledy měla opoziční strana proti prezidentovi tuto „supervětšinu“ za Andrewa Johnsona v šedesátých letech devatenáctého století. Kongres tedy může Trumpa brzdit, vyšetřovat a blokovat, ale poslední slovo zůstává jemu.
Historický propad
Že vládnoucí strana v polovině prezidentského mandátu prohrává, není v USA nijak výjimečné. Naposledy toto pravidlo prolomil George W. Bush v roce 2002. Během midterms ztrácí prezidentova strana ve Sněmovně v průměru zhruba pětadvacet křesel a velké přelivy moci nejsou výjimkou. Clintonovi demokraté přišli v roce 1994 o 54 mandátů, Obamovi o šestnáct let později o víc než šedesát a sám Trump v roce 2018 o 41. Letošní zisk demokratů ve Sněmovně se nevymyká. Mimořádné na letošních volbách není, kolik republikáni ztratili, ale kde. Kansas poslal demokrata do Senátu naposledy v roce 1932, v roce prvního vítězství prezidenta Franklina D. Roosevelta. Texas naposledy zvolil demokratického senátora v roce 1988 a od roku 1994 tam demokraté nevyhráli vůbec žádnou celostátní volbu. Teď získali Senát i guvernérské křeslo. Iowa má demokratického guvernéra poprvé po dvaceti letech, Severní Karolína demokratického senátora poprvé od roku 2008. Zároveň je to popáté od druhé světové války, co některá ze stran převzala Sněmovnu i Senát zároveň.
Takovou změnu v tradičních červených baštách nelze vysvětlit běžnou únavou z vládnoucí strany. Je to spíše odraz prezidenta, jehož výkon v den voleb schvalovalo podle exit pollů jen 38 procent voličů, o sedm bodů méně než při Trumpových prvních midterms. Podle New York Times šel do těchto voleb s nejnižší popularitou od roku 1946. Harry Truman tehdy ztratil obě komory Kongresu, stejně jako George W. Bush v roce 2006 s podobně nízkým hodnocením uprostřed nepopulární války na Blízkém východě. Trumpova intervence v Íránu a drahé pohonné hmoty nyní fungují stejně.
Referendum o Trumpovi
Donald Trump si o takový výsledek do značné míry řekl sám. Na republikánském sjezdu v Dallasu vyzval voliče, ať volí, jako by na kandidátce stálo jeho jméno, a z voleb do Kongresu tak udělal referendum o sobě. V posledních týdnech kampaně pak sázel na šílené sliby hraničnící s volebním úplatkářstvím: slíbil každému dospělému Američanovi šek na pět tisíc dolarů, takzvanou „Trumpovu dividendu“, pokud republikáni Kongres udrží. Na mítinku v aljašské Wasille zase přímo na pódiu podepsal prezidentské milosti dvěma mechanikům, kteří se přiznali k nelegálním úpravám dieselových motorů. Aby zmírnil dopady palivové krize, popřel všechny zásady zahraniční politiky a domluvil s Vladimirem Putinem dodávky ruské nafty. Žádná z těchto šíleností se evidentně neoplatila. Naopak.
Voliči referendum o Trumpovi přijali, jen s opačnou náladou, než si prezident přál: 43 procent z nich podle exit pollu NBC volilo i proto, aby vyjádřili nesouhlas s Trumpem, víc než v roce 2018. Mnozí republikánští kandidáti přitom předem tušili, kam vítr fouká. Agentura Reuters už v říjnu napočítala, že ve 41 z 62 vyrovnaných klání se republikán od prezidenta nějak distancuje. Zhruba tucet kandidátů smazalo z webů Trumpovo jméno či fotky, mezi nimi i bývalý šéf republikánského národního výboru Michael Whatley v Severní Karolíně. Michiganský Mike Rogers a iowská Ashley Hinsonová se postavili za konec války v Íránu. Nepomohlo to. Whatley, Rogers i Hinsonová prohráli, částečně určitě i kvůli Trumpovi. Jak hluboký je propad sympatií k republikánům v jejich tradičních baštách dokazují i volby státních guvernérů. Texas, který Trump před dvěma lety v prezidentských volbách vyhrál o téměř čtrnáct bodů, zvolil demokratickou guvernérku s náskokem kolem sedmi bodů, což je obrat o více než dvacet procentních bodů. V Iowě, kde Trump vyhrál o třináct bodů, vede demokrat Rob Sand o jedenáct. Na Floridě, kterou Trump vyhrál rovněž o třináct, se republikán Byron Donalds udržel jen o něco víc než o bod. Mezi Latinoameričany, kteří Trumpovi v roce 2024 pomohli k vítězství, získali republikánští kandidáti do Sněmovny „jen“ 35 procent hlasů, zatímco Trump před dvěma lety 46.
Co bude dál?
Pro Trumpa začíná nejtěžší část mandátu. Od 3. ledna, kdy složí slib nový Kongres, už nebude mít jistotu jediného hlasování. Hned v noci řekl New York Times, že výsledek přijme a bude s demokraty spolupracovat. Zároveň ale na sociální síti sdílel červenou kšiltovku s nápisem „VETO“, a to je dost přímočará předzvěst příštích dvou let. Trump se z prezidenta, který dosud nastavoval agendu, se stane tím, kdo brzdí agendu demokratického kongresu.
Demokraté zákonodárně vládnout nebudou, dvoutřetinovou většinu na přehlasování veta nemají. Získají ale to, čeho se Trump bojí víc: předvolávací pravomoc výborů. Vyšetřování tanečního sálu v Bílém domě, katarského letadla za 400 milionů dolarů nebo kryptoměnového byznysu prezidentovy rodiny vytáhnou na světlo věci, které se dosud řešily jen v médiích. O třetím impeachmentu se mluví, k sesazení Trumpa ovšem chybí dvoutřetinová většina v Senátu. I když, ne každým republikánským senátorem si může být Trump jistý.
Sněmovna navíc bude držet rozpočet a demokratický Senát rozhodovat o každém soudci a ministrovi. Pro republikány začíná boj o to, kdo zdědí stranu po Trumpovi. Jak se kdo ujme témat těchto voleb se možná ukáže jako důležitý faktor při výběru příštího prezidentského kandidáta. Drahá nafta a válčící Blízký východ totiž po midterms nikam nezmizí.
V Evropě velký obrat nečekejme, spíš bude ještě hůř. Zahraniční politika zůstává v rukou prezidenta a lze čekat, že Trump bude právě tam hledat pódium, kde se ještě víc vyřádí a položí svůj odkaz, což mu nyní Kongres doma nedovolí.
