Okamura si léčí mindráky, Babiš panikaří: Plná náměstí poslala koalici jasný vzkaz
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Celodenní stávku zaměstnanců veřejnoprávních médií doprovodily masové demonstrace po celé republice na obranu České televize a Českého rozhlasu proti plánovanému zrušení koncesionářských poplatků.
- Masivní odpor občanské společnosti nezmírnila ani snaha premiéra Andreje Babiše ustoupit a slíbit revizi původního vládního návrhu.
- Protesty organizované novou iniciativou Veřejnoprávně získaly širokou regionální podporu a očekává se, že s blížícím se 17. listopadem budou dál sílit.
Hned třetí den v měsíci odstartoval horký listopad plný protestů na obranu veřejnoprávních médií. Tomu, aby po celé republice vyšly do ulic desetitisíce lidí, nezabránila ani chlácholivá slova premiéra Andreje Babiše, který slíbil revizi původního návrhu na zrušení koncesionářských poplatků. Udělal to dílem proto, jak silně je občanská společnost mobilizovaná. Je to ale také daň za to, s kým ANO vládne.
Nebylo to jen Václavské náměstí, jehož dolní část se v úterý odpoledne, symbolicky v 16:36, zaplnila. Zhruba deset tisíc protestujících přišlo České televizi a Českému rozhlasu vyjádřit podporu i v Brně – což je na poměry moravské metropole fascinující počet. Další akce se pak konaly všude po republice. Mobilizace ulice doprovodila celodenní stávku zaměstnanců veřejnoprávních médií, která byla mnohem viditelnější (a slyšitelnější) než ta červnová.
Babišův pokus o smířlivější tón a rozkol v koalici
Andreji Babišovi, který nechal své koaliční partnery z SPD na nočním jednání sněmovny protlačit prvním čtením zákon o zrušení koncesionářských poplatků, se nepovedlo občanskou společnost demobilizovat ani chlácholivými slovy, ze kterých se zdálo, že bere zpátečku. V sobotní diskuzi TV Nova Za pět minut dvanáct oznámil, že bude zvažovat i jiné varianty, než je napojení financování veřejnoprávních médií na státní rozpočet. Pokusil se o umírnění původně ostrého postoje. Marná sláva – tento pokus nevyšel.
Babiš se snažil postupovat jako vždycky, když se objeví náznak nepopularity. Chtěl ustoupit, když si všiml, jak silně duní českými ulicemi protesty, což ho vždycky vnitřně drásalo. Jeho slova ale nemohla padnout na úrodnou půdu zejména proto, že nejsou důvěryhodná. Jeho koaliční partneři z SPD a Motoristů sobě se totiž tetelí blahem a neváhají to svým fanouškům dávat najevo. Tomio Okamura i Petr Macinka na rozdíl od Babiše sice chápou, jak jsou veřejnoprávní média pro českou společnost důležitá, Okamurovi to je ale jedno a Macinka se snaží si svým nezaměnitelným arogantním stylem sáhnout na ty voliče, kteří to chtějí zejména České televizi nandat.
Nová vlna občanského odporu bez Milionu chvilek
Úterní protesty byly v lecčems jiné, než na které jsme byli zvyklí z předchozích měsíců. Předně ukázaly, že kvůli nezávislosti veřejnoprávních médií se dokáže občanská společnost mobilizovat i v situaci, kdy demonstraci neorganizuje Milion chvilek pro demokracii. Ten samozřejmě v propagaci akcí sehrál důležitou roli, ve středu pozornosti ale tentokrát byla iniciativa Veřejnoprávně sdružující zaměstnance veřejnoprávních médií. Tohle všechno už jsme mohli odtušit ze spontánně svolané demonstrace přímo během nočního jednání sněmovny na Malostranském náměstí. Vládním činitelům to do jisté míry znemožňuje říkat, že se jedná o placené protesty na objednávku. Je to dobrá zpráva pro všechny, kdo věří, že demokracie nemá být redukovaná jen na volební proces.
Jak naznačuje hojná účast v Brně, demonstrace se rychle rozlily i po regionech. To je pro vládu též nelichotivé: kdyby se totiž akce konaly jen v Praze, dost dobře by mohli vládní politici zaútočit na městské liberály, jak si to v posledních letech zvykli dělat. Pro Babiše a Okamuru zejména je to problém především proto, že už nemůžou dál říkat, že to oni ovládají ulici. Pro populistické politiky je to vždy v nějaké podobě důležité, avšak je to těžké ve chvíli, kdy zavřeni v malostranských palácích řídí radikalizující se strany, které jsou navíc důsledně centralizované. Okamura se na tento pocit pokusil reagovat, když pro iDnes.cz prohlásil, že „jeho demonstrace v předcházejícím volebním období byly také fajn“. To je ale jen zoufalý výkřik do tmy.
Tlak hlasité menšiny a obavy z maďarského scénáře
Vláda totiž musela nutně spoléhat na mlčící většinu, o tu se měla opírat. První ránu však dostala v nedávných komunálních a senátních volbách. V těch sice většina českých obyvatel nevolí ani náhodou, důležité ale je, že má tu možnost. Zejména SPD se snaží si pomstou České televizi a Českému rozhlasu léčit mindrák z této porážky. Místo aby tato většina projevila svoji vůli, titulní stránky novin plní hlasitá menšina, která si nechce nechat ukrást nezávislé instituce, mezi které média veřejné služby patří.
Uvědomuje si, že autokratizační procesy probíhají velmi překotně, a nechce dát Babišovi žádnou šanci, aby si počínal jako jeho přátelé v Maďarsku a na Slovensku. Tento podzim může vládě dost možná ukázat, že protestující zkrátka jen tak nepřerve. A i v kontextu střední Evropy je do značné míry jedinečné, že se takové akce konají víceméně preventivně.
Listopad všem těmto aktivitám dává vhodné kulisy. Blíží se totiž výročí sametové revoluce, den, ve který bude současný boj s velkou pravděpodobností vrcholit. Do té doby nás ale čeká celá řada podobných akcí: 10. listopadu budou protestovat studenti jak na podporu veřejnoprávních médií, tak proti škrtání peněz pro vědu. O pět dní později se s velkou mírou pravděpodobnosti zaplní Letná. Už teď to jsou a i v následujících dnech to budou studenti a veřejně známé osobnosti, mezi nimi také herci, kdo jsou hybateli současných událostí. A i tohle dodává letošnímu 17. listopadu podobu, která ho propojuje s minulostí.
Budoucnost médií veřejné služby: Očekává se další eskalace
Stávky zaměstnanců veřejnoprávních médií si tentokrát viditelně všimli jejich diváci a posluchači. A nedá se čekat, že by to byla akce poslední. Zpátečka Andreje Babiše sice dává naději, že další návrh na zestátnění těchto institucí bude o něco mírnější, představu o tom, co chystá, ale ve skutečnosti nemá nikdo. Možná to dokonce neví ani on sám. Jedna věc se ale předvídat dá.
Vzhledem k tomu, že jsme v čistě legislativním projednávání pořád ještě na začátku, protestní mobilizace slibuje být při dalších krocích ještě mnohem silnější. Jestli budou v nejbližších měsících plná náměstí opakovaně, to bude záležet na tom, jakou cestu pro další projednávání si vládní koalice vybere. Tentokrát ale sáhla na národní kulturní poklad. Většina jejích politiků si to proto, že veřejnoprávní média jako instituce redukuje maximálně na zpravodajství České televize, tak trochu neuvědomila.
