Martin Bartkovský: Lekce pro naše politiky aneb Když maďarský premiér ocení českou kritiku
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Přesně v den uzávěrky dnešního čísla jsem v Reflexu deset let. Za měsíc „oslavím“ třetí výročí coby jeho šéfredaktor. S každým dalším dnem si ale uvědomuji, že záleží spíš na mých kolezích než na mně a že mám hodně důvodů být na všechny hrdý. V době, která je těžká pro většinu z nás, a v situaci velké nejistoty ve světě klasických médií mi to dělá dvojnásobnou radost. Hlavní téma našeho aktuálního čísla je věnované frontálnímu útoku současné vlády na kulturní instituce a její trvající válce s médii. A to nejen těmi veřejné služby. Tady v editorialu bych rád pochválil své kolegy. Protože to zdaleka nedělám tak často, jak by si zasloužili.
Významně se do redakční historie zapsal 28. říjen. Dlouholetý spolupracovník Reflexu, dramatik, scenárista, ale pro mě především glosátor a esejista Karel Steigerwald, převzal z rukou prezidenta Petra Pavla medaili Za zásluhy v oblasti kultury a žurnalistiky. Jeho novinářský styl je originální a nenapodobitelný a já bych si přál, abych měl alespoň z poloviny takový cit pro novinářskou zkratku a pointu.
K příležitosti Karlových loňských osmdesátých narozenin jsme s ním, po dlouhém přemlouvání, udělali rozhovor. A v něm pronesl nadčasovou charakteristiku českého národa. Na otázku, jak na tom bude Česko za 10 let, odpověděl: „Nevím. Ale zlepší se. Jenže to zlepšení uvidí málokdo. Na lepšení a dobré poměry není Čech stavěný. Má raději zmar, rozklad, konec a krizi všeho. Ale není stavěný ani na radikální bouře, hořící ulice a hladové generální stávky. Má rád, když je vláda špatná. Sedí pak v teple a nadává na ni. Na to je stavěný. A nemá rád, aby mu někdo říkal, co bude. Ví sám nejlépe, co bude. Nic.“
Druhou velkou radostí, jen o den později, bylo počínání mého kolegy z podcastu Padni komu padni Olivera Adámka. Ten se setkal na krátký rozhovor před kamerami s novým maďarským premiérem Péterem Magyarem, v jehož rámci mu předal knihu s názvem Világoš, která shrnuje vzestup a pád Viktora Orbána a v níž je Magyar jedním z dvojice hlavních hrdinů. Samotnou knihou i tímto aktem předání vyvrcholila mnohaletá Oliverova životní kapitola, kdy se naučil složitý jazyk této země a kdy se vydal na expertní dráhu a dennodenní studium maďarské společnosti, politiky a historických souvislostí. Překvapený maďarský premiér pochválil mému kolegovi maďarskou výslovnost a knihu přijal.
Díky tomu se Oliver, Világoš i Reflex dostali na stránky všech výrazných maďarských médií a na sociálních sítích nás kontaktovaly tisíce Maďarů s žádostí o přeloženou verzi. A to je pro médium naší velikosti obrovský úspěch. Navíc je třeba brát v potaz, že nejde o nějaké lísání k maďarské vládě či slepé chválení kroků nového premiéra. Jak kniha, tak minulé číslo časopisu jsou ke krokům Pétera Magyara dost kritické. Příklad by si z něj mohli vzít čeští politici současné vlády, kteří vnímají Reflex i nás, jeho novináře, jako nepřátele. My ale jen kriticky popisujeme jejich chování. Nic osobního v tom není. Po uznání našeho titulu od hlavy maďarské vlády přímo během oficiální návštěvy ČR by o nás tak Petr Macinka mohl přestat mluvit jako o alternativním médiu.
Radost mi nedělá zdaleka jen dvojice těchto kolegů. Martin Bryś dokončil rozhovorovou knihu s Václavem Moravcem, která má díky předobjednávkám ještě před samotným fyzickým vydáním status bestselleru, a to v ní rozhodně nejde slavnému moderátorovi po srsti. Pavlína Horáková sebevědomě řídí Prostor X, který se pod její moderací vrátil na vysokou úroveň a podle mého názoru teď nabízí nejlepší rozhovory v Česku. Popkulturní podcast Poprask raketově roste na poslechovosti a duo Hana Trojánková a Šimon Holý dokáže vyprodat svá živá vystoupení během pár hodin.
Dvojice reportérů Matěj Nejedlý a Bára Prchalová svádí osobní souboje s českými politiky, kteří se jim snaží vyhýbat. Rozkrývají svět justice, policie, prodejních šmejdů a falešných psychiatrů. Vojtu Ryndu v kulturní redakci posílila nedávno editorka Marie Bordier, která má za sebou v krátkém čase řadu rozhovorů nejen s herci a spisovateli, ale i s významnými českými lékaři. To je jen krátký výčet z poslední doby, radost mi dělají všichni, jejichž jména najdete na stránkách časopisu, našem webu či se objevují pod výrobou našich podcastů. Reflex je silný, výrazný, sebevědomý a silný díky vám a já vám za to všem moc děkuji.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu.
