nahoru

Vladimír Mertlík: Co je Apríl a co vůbec není sranda!

Vladimír Mertlík31. března 2021 • 18:00
dukovany
dukovany
• foto: 
Blesk/Veronika Zabilanská

Původně mělo Zpětné zrcátko v úmyslu věnovat dnešní ohlédnutí prvnímu dni měsíce dubna, který vešel do dějin již v 16. století jako apríl, den žertů páchaných na úkor našich přátel a bližních. Do českých zemí přišel ze zahraničí, ale velmi rychle se zde ujal. První písemná zmínka o aprílu v Česku se objevuje někdy v roce 1690, jejím autorem je jistý Bartoloměj Chrystellia z Prahy.

Po přečtení aktuálních zpráv z české společnosti a politické scény se však ukázalo, že hranice mezi krutým vtipem, anekdotou, groteskou, karikaturou a realitou je natolik tenká, že lze jen těžko rozlišit, kde začíná a kde končí. Je tedy na laskavém čtenáři, aby sám rozhodl, kudy linie hranice mezi aprílem a pravdou v níže připojených příbězích vede.    

Ústecký hejtman Jan Schiller (ANO) měl napilno, když se snažil (!) vysvětlit skandál své nejbližší spolupracovnice Vladislavy Marschallové, na který ukázal Hlídací pes.

Dotyčná pro Schillera pracovala jako asistentka během jeho poslaneckého mandátu a po krajských volbách sestala jeho poradkyní i na hejtmanství. Navíc ale měla i smlouvu s Krajskou zdravotní, kde prý vykonávala funkci manažerky a koordinátorky center pro očkování. Zástupci měst i nemocnic v kraji ovšem uvedli, že s Marschallovou nikdy nejednali a viděli ji prý vždy jen jako doprovod hejtmana.

„Vobjížděla se mnou kraj,“zdůvodnil Schiller její činnost „a já s ní byl moc spokojen.“ Koneckonců odměny Marschallové – které činily až 130 tisíc měsíčně – hejtmanovo tvrzení, že spolu kraj pořádně vojeli, jen potvrzují. 

Pochybnosti se pokusil vnést do případu mluvčí firmy „Veselý klitoris“, která je leaderem trhu speciálních společenských služeb. Ten proti vítězství Marschallové ve výběrovém řízení protestoval, neboť ho údajně Schiller provedl pouhou nahmátkou. Mimo jiné dále uvedl, že ceník firmy je důkazem, že pracovnice „Veselého klitorisu“ jsou schopny poskytnout uvedenou službu levněji, konkrétně ve výši cca 3 000 Kč za jednu jízdu. 

Po jednání vlády odvolal multiministr Karel Havlíček vládního zmocněnce pro jadernou energetiku Jaroslava Míla. Stalo se tak poté, co Míl zpochybnil Havlíčkovo státnické rozhodnutí o zařazení ruského Rosatomu do tendru o dostavbu Dukovan bez výběrového řízení a schválení sněmovnou. Roli v tom jistě sehrála Mílova malá odbornost o průběhu i následcích osvobození Československa Rudou armádou v roce 1945, o vítězství pracujícího lidu v Únoru 1948 i neznalost Poučení z krizového vývoje v letech 1968–1969. Na nedostatcích Mílovy odbornosti nic nezměnilo ani několikaleté působení ve funkci předsedy představenstva a generálního ředitele ČEZ i prezidenta Svazu průmyslu a dopravy. Karel Havlíček ke všemu odhalil i fakt, že Míl nemá bezpečnostní prověrku! Na výbušnosti této informace pak nezměnil ani fakt, že se vzápětí ukázala být lží! Bdělost, s jakou si Karel Havlíček vede, je hodna obdivu. Uvažme jen, že by někdo bez prověrky pracoval v nějaké jiné vysoké funkci, například kancléře nebo prezidentova poradce!

Míl jako imperialistický agent skrýval před naším pracujícím lidem své zločinné úmysly, jak vyřazením ruské společnosti Rosatom z tendru na dostavbu Dukovan poškodit beztak již křehké vztahy našeho tradičního přátelství s Ruskem. Vždyť o bezpečnosti ruských jaderných technologií a umění odhalit případné závady jsme se měli možnost přesvědčit již mnohokrát, jako v případě kontrolního testu v v Černobylu. Je hanebné, že i mezi senátory a poslanci se našli zrádci, kteří neváhali připojit se k ohrožení bezpečnosti republiky žádostí na odvolání multiministra Havlíčka. Troufalost jejich dopisu má stejný odér jako pamflety 2 000 slov, Charta 77 či Několik vět a odpověď pokrokových sil našeho lidu musí být jasná: „Republiku si rozvracet nedáme“ a „Kdo seje vítr, sklízí bouři!“   

Premiér Babiš se ale nenechal touto kampaní zviklat a nadále se věnuje plnění svých snů, když náhodou spí. Aktuálně vede boj za vyšší vzdělanost naší mladé generace. Nejde mu o bezduché biflování vzorečků a pouček pomíjivého významu, a proto trvá nadále na rozhodnutí dát letos doklad o zkoušce dospělosti všem studentům bez zkoušek, jen podle průměru jejich prospěchu během dosavadních studií. „Zaměstnávám tisíce lidí a nikdy jsem se jich na maturitu neptal. Chceš pracovat? Máš vizi? Chceš dělat? Čemu věříš? Koho volíš? To byly a jsou otázky, na které chci slyšet správnou odpověď.“

Z řad studentů mezitím spontánně vytryskl jako blues otevřený dopis ministru školství Plagovi s názvem „Bez maturit? Říkáme ANO, bude líp!“, v němž studenti žádají maturitu bez maturity. Tomuto návrhu prozatím prozatímní ministr Plaga odmítá vyhovět, ale Karel Havlíček připustil, že v případě, bude-li osloven tím, aby převzal řízení ministerstva školství, bude takovou nabídku považovat za výzvu a příležitost k dalšímu profesnímu růstu. Dalším krokem k naplnění Komenského hesla „Škola hrou“ má být premiérův návrh zrušení přijímacích zkoušek na vysoké školy, které budou nahrazeny abecedním vyjmenováním členů Poslanecké sněmovny z řad poslanců hnutí ANO. 

Rakousko prolomilo tabu a zvažuje zpřístupnit „Hitlerův balkón“, jeden ze symbolů rakouského nacismu. Z tohoto balkónu paláce Hofburg totiž slavnostně oznámil v roce 1938 Adolf Hitler za podpory desítek tisíců Rakušanů připojení Rakouska k Třetí říši. Je čas jít podobně otevřenou cestou naší historií. Zpětné zrcátko navrhuje zpřístupnit dva symboly českého komunismu. Jedním by mohl být nákladní vůz, z jehož korby Klement Gottwald přednesl davu svůj slavný projev: „Právě jsem se vrátil z hradu…“ Nabízí se i varianta balkónu paláce Kinských na Staroměstském náměstí, odkud promluvil Kléma ke zdivočelé proletářské lůze 21. února 1948. Jak apoštolové na orloji se z legendární fotografie jeho projevu ztráceli soudruzi, kteří původně s Klémou na balkóně stáli. Většina – jak je Kléma nechával pověsit – mizela, až nakonec na ní zbyl jen Kléma na hlavě s čepicí, kterou mu půjčil spolubojovník Clementis. Ten čepici o tři roky později po zatčení už nepotřeboval, tím méně o rok a půl později, kdy byl – bez klobouku bos, natloukl si nos – oběšen. A nebyl to apríl!

29. března 1943 byl objeven a odkryt první hrob katyňského masakru s těly prvních asi šesti stovek mrtvých. Celkem bylo exhumováno 22 000 těl (!) válečných i civilních zajatců, důstojníků a příslušníků polské inteligence, předtím vězněných v sovětských koncentrácích a povražděných v roce 1940 a 1941 bolševickou NKVD.

Poté, co nacistická Třetí říše přepadla Polsko 1. září 1939, zaútočil 17. září na Polsko z východu Sovětský svaz a do sovětských lágrů bylo odvlečeno celkem cca 25 000 důstojníků a příslušníků inteligence zajatých mimo frontu. V roce 1940 rozhodla vláda SSSR, že není žádoucí, aby se „prominentní váleční zajatci“ (cit.) nepřátelsky smýšlející vůči SSSR vůbec vrátili domů, a nechala je všechny povraždit.

Ještě v průběhu Norimberského procesu (!) se Sovětský svaz snažil vinu za masakr svalit na Němce a vinu popíral až do roku 1990. Teprve pak Michail Gorbačov přiznal, že šlo o zločin Sovětského svazu, a označil i zbylé masové hroby. Všechny by mohly i dnes nést slova zarytého komunisty Julia Fučíka: „Lidé, bděte!“  

Na závěr dnešního ohlédnutí trocha statistiky v citaci poznámky Roberta Maleckého z Hlídacího psa: „Testovací centra mohou dnes využít zdarma lidé, kterým stačí test jednou za pět dnů. Pokud se bude testovat jen polovina národa, je to „pěkných“ 25 milionů lidí za pracovní týden. Zdravotní pojišťovny platí za jedno testování 1 500 Kč. Zeptejme se tedy: Kdo je majitelem center? Inu, Fond Hartenberg Investment řízený Jozefem Janovem, do nějž vložil 5 miliard i premiér Andrej Babiš. Fond vlastní Future Life, která zas vlastní Vidia Diagnostic a dohromady vlastní tyto společnosti asi osmnáct testovacích center z celkového počtu tří set. Pojďme dál! Jistý Marcel Toporčák, ředitel zmíněné Vidia Diagnostic, je i šéfem Mediconu, který má pod sebou – ten zbytek testovacích center! Sečteno a podtrženo tedy, tři čtvrtiny testovacích center v této republice spravuje fond premiéra Babiše!

A každý den z každého člověka, který se nechá otestovat, jdou do kasičky fondu peníze daňových poplatníků i pojišťoven podle výše uvedeného klíče propočtu. Krásná práce!

A to je vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík        

 





Diskuse ke článku