S vydáváním knih je neodmyslitelně spjatý marketing. V podstatě není titul, který by ke čtenářům neputoval bez chytlavého „blurbu“, či alespoň doporučení. Avšak jen málo takových doprovodných textů nese opravdové sdělení. Když se proto na předsádce románu Ty moje skvostné zvířátko (vyd. Argo) nizozemského autora Lucase Rijnevelda (*1991), jehož prvotina byla oceněna Mezinárodní Bookerovou cenou, objevuje informace, že po vydání druhé prózy „jeden z nizozemských kritiků zalitoval, že už Rijneveld tuto cenu má, protože za svou novou knihu by si ji zasloužil dvojnásob“, pro většinu čtenářů to bude mít asi stejnou výpovědní hodnotu jako slovo „ŠOKUJÍCÍ“ na titulní straně bulvárního magazínu. Jaké nastane překvapení, když zjistíme, že onen nejmenovaný literární kritik měl pravdu!
Průlomový titul Lucase Rijnevelda se jmenoval S večerem přichází tíseň (2018, č. 2021). Obrovský úspěch nizozemské literatury – co bychom v Česku dali byť jen za nominaci na Mezinárodního Bookera – byl o to překvapivější, že jej získala teprve devětadvacetiletá autorka, která se mezi první a druhou knihou rozhodla pro užívání mužských zájmen a jiné křestní jméno. Její debut byl bezpochyby působivý, přece jenom se však zdál poněkud nevyzrálý – expresívní, naturalistická obraznost byla nezřídka samoúčelná a rovněž až příliš inspirovaná klasikem nizozemské literatury Janem Wolkersem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
