V jazykovém obraze světa různých národů je nestejnou měrou představována „nadřazenost“ muže. Čeština v tomto směru není žádná sněhová vločka, i v našem jazyce existují genderové asymetrie a stereotypy. Pojďme se na některé podívat zblízka.
Vzorovým příkladem genderové asymetrie v češtině je použití nepříznakového mužského rodu (generického maskulina). Znamená to, že použijeme mužský název osob pro skupinu lidí, v níž se nacházejí ženy i muži: studenti, vědci, vojáci, policisté, zaměstnavatel…
Původně ekonomický prvek jazyka, který měl praktickým způsobem označovat všechny lidské bytosti, se časem ukázal jako diskriminující. Jenže nepříznakovost mužského rodu prochází celým systémem jazyka, a proto by jeho odstranění bylo nesmyslné. S ohledem na sociální stránku věci se tedy alespoň snažíme generické maskulinum neužívat tam, kde to není nutné, a to především v oficiálních textech.
Protože pokud vědci objevili lék na rakovinu, znamená to, že vědkyně se nezúčastnily, nebo mají na objevu menší zásluhu? Nebo když dnes budou studenti maturovat, tak studentky nebudou? Jestliže v inzerátu hledají policistu, tak se tím myslí, že policistky nejsou vítány? A informace o vojácích na zahraniční misi jsou zároveň sdělením, že dívky nemohou toto povolání vykonávat?
Používáním mužských i ženských tvarů dáváme najevo respekt k oběma pohlavím. Realizace samozřejmě nemusí být vždy bezproblémová, ale pokud to jde, referujeme o studentkách a studentech, vojsko na misi také nikoho neomezí ani neurazí, v inzerátu na pracovní pozici nabízíme zaměstnání pro policistu/policistku. Utvoření protějšků ženského rodu k výrazům rodu mužského není v češtině nijak problematické, umíme ženské pracovní pozice, funkce a tituly, vojenské i policejní hodnosti, obyvatelská jména i mnoho dalšího. Pokud zůstaneme u používání generického maskulina, v naší mysli se vytvoří rozdílné sémantické obrazy (představte si osobu kuchaře a poté kuchařky) a mnohé pracovní pozice budou nadále obecně spojeny s obrazem muže (chirurg, vědec, strážmistr, nadporučík aj).
Studnicí genderových stereotypů je v češtině oblast frazémů, to jsou přísloví, rčení, slovní obraty, pořekadla apod. Samozřejmě se nedá říct, že jsou všechny frazémy týkající se žen pouze negativní, a naopak ty mužské jedině pozitivní. Pravdou však je, že ty lepší vlastnosti jsou přisuzovány mužům, obraz mužů prostřednictvím frazémů sdělovaný je hezčí než obraz žen a na ženách se (ve frazémech) vždycky najde něco špatného.
V jaké situaci můžeme ženě říct – dokaž, že jsi chlap, nebo máš na to koule? Tohle prostě slabému pohlaví nepřísluší. Stejně tak je pro ženy nemožné být otcem myšlenky. Ženy mohou být holka pro všechno nebo domácí puťka, hledět si vařečky, a pokud dělají opak, potom chodí v kalhotách. Nejste klidná a vyrovnaná, pak jste ženská jako saň. Jste klidná až moc? Taková skleníková květinka, že?
Když je statný muž, je to chlap jak hora, ale žena je jako almara či kobyla. Máte, dámy, věk na vdávání? Pak spěchejte do mužské náruče, jinak můžete zůstat na ocet, stát se starou škatulí nebo starší dorostenkou, a pokud pečujete o svůj vzhled, pak taky starou nádherou.
Muži mohou prohánět sukně, dokud se z nich nestanou staří kocouři, ale ženy? To by byly lehké, povětrné a veselé v rozkroku. Ženy si musejí uchovat nevinnost, protože panenství je přece vzácná hodnota symbolizující čistotu. Ale nesmí to s tím přehánět a žít jako jeptiška nebo se stát starou pannou.
Jdete se projít? Pak byste se měla vznášet jako motýlek, protože vrtět zadkem a chodit jako pávice se neodpouští. Raději tedy pojedete autem? Jéje, další ženská za volantem… Můžete být pro ostatní holka zlatá a do nepohody, ale opovažte se hrát si na dámu. Umíte se ozvat? Pak jste ženská jako břitva a máte ještěrčí jazyk.
Ačkoli se muži klábosení nevyhýbají, drby se označují za babské a taky říkáme, že někomu huba jede jako kramářce, ne kramáři. Jako stará bába můžete být jedině ufňukaný, pověrčivý a zvědavý. Ostatně nedostatek statečnosti je zbabělost, tak kdo by u žen hledal dobré vlastnosti? Na opačné straně máme mužný, vzmužit se, postavit se k něčemu jako chlap, být jako jeden muž. Odvahu a bojovnost hodnotíme souslovím lví srdce vzniklým z mužského nositele přízviska Richarda I. Když se něco podaří, je to takřka husarský kousek, tedy úspěch mužského příslušníka armády. Muži se zkrátka mají jako hrabě, pán, kníže nebo jakobaron. Pokud si ovšem na krk neuvážou ženskou.
Jak vidíme na mnoha příkladech, jazyk nese hodnotové systémy naší společnosti. Ne všechny však lze považovat za spravedlivé. Proto bychom neměli otázku genderu v jazyce podceňovat.
