Dva póly výrazových prostředků v titulku jednoduše formulované jako „ozvláštnění“ a „stereotyp“ svádějí dnes a denně boj o čtenářovu pozornost. V české stylistické tradici se jim odborně říká aktualizace a automatizace a jsou to jevy typické pro publicistický styl.
Aktualizace je užívání jazykových prostředků, které budí pozornost. Jsou to formulace nové, proměnné, stylově aktualizované, ozvláštňující text. Za účelem získání pozornosti čtenáře pojmenovávají skutečnost neobvykle. Aktualizovaný výraz je překvapivější, osobitější a působivější, vzbuzuje zájem čtenáře.
Automatizací nazýváme takové jazykové prostředky, které jsou obvyklé pro určité vyjadřování, to pak nevzbuzuje pozornost, je přijímáno jako konvenční a je srozumitelné. Užívání stereotypních výrazových prostředků, neměnných sousloví a ustáleného slovníku je ze strany novinářů záměrné až zcela mechanické. Příliš stylizované vyjadřování by mohlo znesnadnit příjem a pochopení textu, protože by odvádělo čtenářovu pozornost od obsahu k formě.
Mezi oběma jevy nastávají dvoucestné procesy. Jednak jazykové prostředky dnes považované za automatizované musel někdo použít poprvé jako aktualizaci a teprve stálým opakováním a napodobováním se z nich postupně staly prostředky automatizované. A naopak prostředek automatizovaný se může aktualizovat, pokud je zasazen do jiné než očekávané souvislosti.
Každá doba má svá zautomatizovaná vyjádření. Pamětníci by mohli jmenovat například „boj o zrno“ v době, kdy „měly slovo secí stroje“, také „boj za mír“, „boj za lepší mezilidské vztahy“, „kulturní frontu“, „mírovou ofenzivu“ aj. Tyto fixní obraty byly úředně stanovenými klišé, která bylo možno jen mírně obměňovat a která do několika měsíců po listopadové revoluci z tisku zmizela. Překvapivě dlouhou životnost má v publicistice stále užívané spojení „vstup vojsk“ v souvislosti s událostmi srpna 1968, přestože pravý význam vojenského napadení je tím zamlžen, což bylo původně úmyslem, ale dnes již postrádá svůj účel. Ke dříve vzniklým, ale stále používaným fixním obratům patří také původně militantní „post ministra“ nebo také „ochlazení vztahů mezi zeměmi“, „start do nového roku“, „palčivé otázky“, „drtivá porážka“ a „bouřlivé ovace“.
Pomocí dat Českého národního korpusu, velkých veřejně přístupných elektronických databází psaných textů i mluvených projevů určených pro výzkum českého jazyka, můžeme prozkoumat a s velkou přesností říct, jak moc jsou které fráze v současnosti v publicistice stereotypní. K tomuto účelu nám poslouží největší korpus SYN verze 3, který v sobě zahrnuje psané texty od začátku 90. let do současnosti.
Jeden z příběhů o aktualizovaném vyjádření, které bylo časem v publicistice zautomatizováno, napsal Bohumil Hrabal, na jehož „ostře sledované“ v publicistických textech nezřídka narazíme. Výsledky hledání v korpusu dokazují, že po odfiltrování názvu knihy a filmu je spojení vlastní právě publicistickým textům a pojí se zde např. s výrazy případ, duel, proces.
K aktuálně „zneužívaným“ patří přídavná jména, která bývají často používaná v titulcích článků s úmyslem zaujmout čtenáře natolik, aby si přečetl celý text. Sami se zamyslete, kolikrát jste již četli o čemsi „tajném“ či „tajemném“, „mrazivém“ a „dechberoucím“, co bylo konkrétně pojmenováno až v následujícím textu. Vyhledávání výrazu „dechberoucí“ v korpusu dokazuje, že publicistika si toto slovo přivlastnila a obliba jeho užívání časem narůstá.
Naprosto stejná je také cesta slovního obratu „rozevírají se nůžky“. V korpusu opanuje téměř výhradně texty publicistické a v čase jeho frekvence užívání roste přímo skokově. Nejčastěji jsou to nůžky „mzdové“, „cenové“, „sociální“ a „pomyslné“.
Možná se ve vás „vzedmula/zvedla vlna nevole“, protože jsme si zrovna „nebrali servítky“ s jazykem českých publicistů. Rozhodně bychom si ale nepřáli „rozdělenou společnost“, a tak ještě dodáváme, že automatizace není ničím špatným a bez ní by nebylo aktualizace.
