Malíř ANDREJ DÚBRAVSKÝ (36) patří mezi nejvýraznější osobnosti slovenské výtvarné scény 21. století. Provokuje zobrazováním mužských těl, často s růžky na čele, stylizovanými autoportréty, ale i výjevy venkovské fauny. Velkou kauzu rozpoutal obrazem Úprimný bozk, za ktorý som zaplatil na OnlyFans – portrétem dvou líbajících se mužů, vůči kterému se vymezila tamní ministryně kulutry možná i proto, že Andrej tvoří pár se slovenským režisérem Petrem Bebjakem. V aktuální výstavě Good Boy v olomoucké galerii Telegraph autor vystavuje vedle zvláštní klubovny – jakési chajdy tužeb a neřestí, obrazů kohoutů a hmyzu – i fascinující sérii „tučných mužů“ na houpačce.
Proč korpulentní muži na houpačce?
Za téma mé olomoucké výstavy paradoxně může současná ministryně kultury Martina Šimkovičová (zvolená za SNS; poznámka redakce), která koncem listopadu prohlásila, že můj obraz vystavený v Galerii Slovenského rozhlasu je nechutný. A současná vládní klaka z Úprimného bozku nakonec udělala obrovskou kauzu s tím, že progresívní a liberální umění nepatří na veřejnost a že si nepřejí, aby podobné obrazy viděly jejich děti. Přitom obraz vůbec není explicitní, nejsou tam žádné penisy, jen se na něm líbají dva muži, jeden tlustý, druhý hubený. Mně se tuční muži líbí, i sex s nimi. Obraz vznikal bez jakýchkoli ambicí, čistě pro radost, jako součást jednoho z mnoha mých cyklů, k nimž se průběžně vracím.
Bez ambicí? Vždyť Denník N Úprimný bozk vzápětí otiskl na obálce.
Ten obraz jsem už rok předtím vystavoval na velmi navštěvované výstavě v Trnavě a nikdo nic neřešil, chodily tam i školní exkurze. Ale v prosinci to najednou řešilo celé Slovensko. Do té doby se mi nikdy nestalo, že o mé tvorbě nejen diskutovali kunsthistorici a psali v kulturních rubrikách, ale že se o ní mluvilo úplně všude. Postupně mi docházelo, že je ani tolik neprovokuje, že se na obrazu líbají dva muži, ale že jeden z nich má nadváhu. Začali do díla vkládat úplně jiné významy, dokonce tvrdili, že ten tučný, starší, si toho mladšího, hubeného, určitě zaplatil. Mě by ani nenapadlo, že pohled na korpulentního muže může vyvolat tak velké emoce, a tehdy mi došlo, že s tím musím pracovat dál.
Na té kauze je paradoxní, že Slovensko si o pár měsíců později za prezidenta zvolilo gaye.
Víte, na Slovensku nikomu tak moc nevadí, že je někdo gay, ale nesmí o tom mluvit. Pamatuju si, jak jsem někdy před deseti lety z dovolené ve Španělsku sdílel na sítích fotku, na které se na pláži v Malaze líbám se dvěma vousatými pány. Moje sestřenice ji ukázala naší babičce, která pak pohoršeně ronila slzy a spínala ruce k nebi. Po návratu jsem se jí zeptal, proč s tím měla problém, když ví, že jsem gay, a mému klukovi dokonce nalévala polívku. Odpověděla: „Mně nevadí, že je někdo homosexuál, ale měl by být inteligentní.“ Já na to: „Babi, co tím myslíš?“ A ona: „Že to neukazuje.“ Přesně díky téhle logice si Slovensko zvolilo Petra Pellegriniho. Všichni vědí, že je gay, ale protože to nestaví na odiv, jsou s tím v pohodě.
Proč Pellegriniho volili i slovenští Maďaři?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
