V pátek 18. února vychází jedna z nejočekávanějších konzolových her posledních let – Horizon Forbidden West. Jde o pokračování úspěšného titulu z roku 2017. Zjednodušeně se jedná o hru, kde zabíjíte robotické dinosaury pomocí luku a kopí, ale zdaleka to zdaleka není v této skvělé hře všechno. Pokud se vám líbil první díl, tento díl budete zbožňovat. Důležitější však je, že i pokud jste z prvního nebyli úplně nadšeni, měli byste dát druhému šanci. Jde totiž o skutečně zásadní kvalitativní skok dopředu v mnoha aspektech, a to hlavně v rámci volného pohybu po mapě a zmíněného zabíjení robotických strojů. Bez debat tu tak máme jednu z nejlepších her s otevřeným světem za dlouhou dobu.
Především pokládám za nutné zdůraznit, že Horizon Zero Dawn i právě vycházející pokračování jsou evropskými hrami. Ačkoliv hru vydává Sony Interactive Entertainment, obě hry vyvíjelo holandské studio Guerrilla Games a za oběma díly stojí režisér Mathijs de Jonge. Počátky studia Guerrilla Games lze vystopovat až do roku 1993. Do široké hráčské veřejnosti studio vystoupilo až poté, co je v roce 2005 koupilo Sony a stalo se tzv. first-party vývojářem pro konzoli Playstation. Do doby vydání prvního dílu Horizon byli známí jako vývojáři série Killzone. Své nejslavnější herní série vyvinuli na vlastním herním enginu Desima, který použili také tvůrci oblíbeného hororu Until Dawn (2015) i Hideo Kojima pro svou poslední hru Death Stranding.
Úspěch Horizon Zero Dawn mezi hráči i kritiky
První díl Horizon Zero Dawn vyšel v únoru 2017 a stal se z něho úspěšný hit a zpětně bývá hráči, novináři i herními influencery zařazován mezi nejlepší hry, které vyšly na PS4. Podle posledních zpráv se hry prodalo přes 20 milionů kopií a na serveru metacritic si drží průměrné hodnocení 89/100. Ve hře jste hráli za Aloy, která se ocitá ve světe okupovaném robotickými stroji. Tyto stroje mají svůj předobraz především v dinosaurech, ale některé byly inspirovány i žijícími zvířecími druhy. Lidé přitom v daném světě žijí spíše na úrovni domorodých kmenů.
Z hlediska náplně hry jste především lovili tyto stroje, a to pomocí luku, pastí, bodců a kopí. Mohli jste navíc způsobovat strojům různé živelné poškození, tedy poškodit je mrazem, ohněm nebo elektřinou. Jednotlivé stroje byly tvořeny různými součástkami, které jste během boje mohli zničit nebo od stroje odtrhnout, a zároveň každý druh stroje měl speciální slabosti či zvýšenou odolnost na jednotlivé živly. Boj se stroji byl tedy strategický, ale zároveň dost frenetický, protože jste se museli rozhodovat v reálném čase. Mířit na srdce obrovského stroje v momentu, kdy se na vás řítí, rozhodně bylo adrenalinovým zážitkem. Zkrátka, lovení robotů bylo něco unikátního a pro mě osobně velmi zábavného.
Hra bývá zároveň oceňována kvůli svému příběhu, ale tady musím souhlasit pouze částečně. Zatímco objevování příběhové pozadí světa, tedy toho, kdy se hra odehrává, co jsou stroje zač, kdo je hlavní hrdinka, proč lidé žijí jako domorodci a co znamená podtitul prvního dílu, bylo úžasné a podle mě zajímavě vymyšlené, příběh odehrávající se v samotné hře již tak poutavý nebyl. Příběh o boji mezi jednotlivými kmeny a pátrání po tajemném Hadesovi mě zkrátka neoslovil. Největší problém jsem měl s tím, že celková interakce s NPC mi přišla na poměry dané doby (tj. oproti třetímu Zaklínačovi) až podprůměrná. Svět Horizon Zero Dawn mi jednoduše nepřišel dostatečně imerzivní. Vedlejší úkoly také nebyly kdovíjak nápadité a objevování světa začalo být časem dost repetitivní.
Nejsem tak žádný velký fanoušek prvního dílu, ale zároveň na něj rád vzpomínám právě pro souboje se stroji. Na druhý díl jsem tak nebyl nějak extrémně natěšený, ale byl jsem zvědavý, zda studio dokáže alespoň zachovat to dobré (souboje) a vylepšit to horší (příběh a objevování světa).
Mimochodem, pokud jste hráli první díl v době vydání a chcete si připomenout jeho příběh, česká pobočka Playstation vydala shrnující video, a to dokonce s českým dabingem. Určitě doporučujeme si tímto způsobem příběh osvěžit.
Horizon - Bigger, Longer & Uncut
Druhý díl je podle mě vedle Demon's Souls a It Takes Two jedna ze tří nejlepších her, co vyšla na PS5. Standardní taktika pokračování, tj. všeho více, se zde vyplatila. Souboje jsou ještě lepší než v prvním díle. Objevování světa je díky několika novinkám mnohem zábavnější. Svět obsahuje různé biomy, takže si užijete jak poušť, sněhem pokryté hory i džungli. Technologicky je hra úchvatná – vypadá nádherně i běží plynule. Příběh mě opět moc neoslovil, ale zase lze ocenit výrazně zlepšení v dialozích a celkově cut scénách.
Co se týče soubojů, tak jak lze u pokračování předvídat, přibyly nové stroje, nové zbraně i nové zbroje. Určitě lze ale také zmínit nové živelné efekty, a to plazmu a kyselinu, a podstatně upravený vylepšovací systém zbraní a zbroje. Základ soubojů tak zůstal stejný – vždy je nutné najít slabiny daného stroje, podle toho přizpůsobit útok a zároveň se vyhýbat nepřátelským útokům. Tím, že je v druhém díle mnohem více zbraní, rozsáhlejší strom schopností, více živlů a více druhů strojů, jsou souboje však mnohem variabilnější. Stále je to pro mě nejsilnější aspekt hry a podle mě jenom kvůli tomu by si každý měl druhý díl zkusit. Skoro každý souboj se strojem jsem si užil a finální bitvy s těmi největšími byly neskutečným zážitkem. Nic ani trochu podobného na videoherním trhu není. Pro úplnost je třeba dodat, že stejně jako v prvním díle bojujete i s lidmi a stejně jako v prvním díle je to ta mnohem slabší část hry.
Největší pokrok od druhého dílu hra učinila ve vztahu k objevování světa. Hráč se nově může potápět, plachtit nebo přitahovat vystřelovacím lanem. Vedle toho se podstatně rozšířil počet strojů, které lze ovládnout a osedlat. Herní mapa je navíc poseta obrovským množstvím různých druhů lokací, kde buď plníte prostorové hádanky, nebo používáte postupem nabyté speciální schopnosti. Objevování světa mě tak, na rozdíl od prvního dílu, bavilo a několikrát jsem zažil „just one more game“ moment, kdy jsem pozdě v noci ještě dobíhal na neznámou lokaci a zjišťoval, jak získat kód k otevření dveří, za kterými byl poklad, tj. truhla plná vzácných součástek k vylepšení mého ostřelovacího plazmového luku.
Svět je navíc mnohem pestřejší než v případě prvního dílu. V jednotlivých částech se tak nachází jak klasické lesnaté oblasti, tak džungle, pouště, hornaté oblasti, zasněžené pláně, pobřeží s plážemi i zaplavené město. Pro někoho hra může působit, že nemá vlastní tvář a je jen slepencem základních biomů, nicméně já takový pocit neměl a změny v prostředí jsem si užíval.
Po technologické stránce je hra skutečně výstavním kouskem PS5. Hra skvěle využívá funkce ovladače DualSense, tedy adaptivní triggery a haptickou odezvu. Obě tyto funkce jako by pro boj v otevřeném světě s lukem byly přímo stvořeny. Díky SSD diskům konzole navíc trvá od zapnutí hry do samotného hraní jen pár vteřin. Od hraní vás tak nebudou zdržovat žádné dlouhé nahrávací obrazovky. Po grafické stránce vypadá hra nádherně – osobně se mi nejvíce líbila v pozdějších fázích hry, kdy se děj přesunul na pobřeží a do zatopeného města (ostatně i tuto část hry autoři nejvíce propagují a objevuje se i na přebalu fyzické kopie). Jak je již tradicí u PS5 her, můžete si zvolit režim preferující výkon nebo režim preferující rozlišení. Pokud nebudete hrát na některou z nižších obtížností čistě kvůli příběhu, tak doporučuji preferovat výkon. Horizon si navíc můžete užít s českými titulky, což v dnešní době rozhodně není samozřejmost.
Co se týče příběhu, tak budu pouze velmi obecný. Pokud se totiž chystáte na druhý díl, ale první jste vynechali, nechávám na vás, jak se seznámíte s dosavadním příběhem. Prozrazovat jej ale nebudu. Rozhodně si hru lze užít, i pokud jste první díl nehráli. Ta část příběhu, která mě bavila na prvním díle, zde logicky nemá takový prostor. Hlavní hrdinka už o světě víc skoro všechno, takže není moc co objevovat, pouze prohlubovat. Ve zbývajícím rozsahu je příběh zřejmě srovnatelný s prvním dílem. Dialogy a cut scény, včetně animace obličejů, jsou mnohem hezčí, přirozenější a více navazují na zbytek hry, ale ani na druhý pokus mě autoři ničím neoslovili. Osobně tam nevidím ani hloubku dialogů ani nápad v celkové premise hry. V případech, kdy postavy řeší vážná témata nebo dokonce se snaží filosofovat, je hra možná až trochu směšná.
Druhou výtkou může být skutečnost, že hra je skutečně obrovská. Dokážu si představit, že pro úplné dokončení všech vedlejších úkolů, výzev a získání všech legendárních zbraní a zbroje, člověk musí strávit ve hře přes sto hodin. Ani po šedesáti hodinách totiž zdaleka nejsem blízko tomuto cíli. Takhle obrovské hry v otevřeném světě mohou leckoho odradit. Je totiž možné se lehce ztratit v množství různých aktivit, které hra nabízí a které ne vždycky musí být tak zábavné jako samotný souboj se stroji (ve hře je například nově minihra a je úplně zbytečná a nezajímavá).
Do virtuálních i kamenných obchodů!
Pokud máte doma PS5, rozhodně s koupí neváhejte. Pokud se vám navíc první díl líbil, berte druhý díl jako jasnou povinnost – žádné zklamání se zde nekoná. Dokonce bych se nebál tvrdit, že pokud jste z prvního dílu byli spíše vlažní jako já, tak druhý díl může být mnohem příjemnější zábavou. Jestli vám první díl unikl nebo vás nezaujal, rozhodně neuděláte chybu, pokud zkusíte rovnou druhý díl. Asi lze říci, že jde o první skutečně velkou hru na PS5 od doby, kdy tato konzola vyšla. Paradoxně opět nejde o exkluzivní hru čistě na PS5, neboť hra vychází i na PS4 (tuto verzi jsme ale nerecenzovali). Děkujeme tedy studiu za skvělý zážitek a přejeme ještě větší komerční úspěch, než byl první díl.
