Hrdina české proruské scény jde přes mrtvoly. Vance pohřbil Trumpa a chystá útok na Bílý dům
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Republikáni utrpěli těžkou volební porážku ve Sněmovně reprezentantů, Senátu i na úrovni guvernérů, přičemž Donald Trump odmítá osobní odpovědnost a vinu svaluje na kandidáty a média.
- Viceprezident J. D. Vance se začal od Trumpa distancovat označením války s Íránem za hlavní příčinu neúspěchu a fakticky zahájil vlastní prezidentskou kampaň pro rok 2028.
- Vanciho prezidentské vyhlídky však ohrožuje jeho těsné spojení s neúspěšnou politikou současné administrativy, vnitrostranické rozštěpení a jeho vyhraněný izolacionismus vůči tradičním západním spojencům.
Donald Trump svaluje volební porážku na všechny kolem, zatímco viceprezident J. D. Vance označil za hlavní důvod válku s Íránem. Vykopl tím start prezidentské kandidatury po deklasovaném Trumpovi, ale nebude to mít jednoduché.
Demokraté ve volbách ovládli Sněmovnu reprezentantů i Senát, kde mohou prezidentu Trumpovi účinně zatápět. Mají také většinu guvernérů, když vítězili i v tradičních republikánských baštách. Jejich nečekaně vysoká podpora je do značné míry daná protestem proti chování vládce Bílého domu a jeho administrativy.
Já nic, za prohru mohou kandidáti a média
Trump přijal debakl s nezvyklým klidem. Na povolební brífink pozval média do Bílého domu a ukazoval jim stavební práce na tanečním sále. „Představte si, že tu brzy budou všude lustry. Představte si mramorovou podlahu. Bude to nádherné. Tohle bude ta nejkrásnější budova,“ bájil sebestředně prezident, jako by se žádné volby nekonaly.
Stěží si lze představit větší odtržení od reality a pohrdání voliči, z nichž mnozí se potýkají s tíživými dopady jeho celních válek, ale hlavně nezvládnutého konfliktu na Blízkém východě, od února šroubujícího ceny pohonných hmot a energií.
Trump se k volbám vyjádřil později. Absolutně pominul osobní odpovědnost, i když se účastnil desítek mítinků a prohlašoval, ať si voliči představují, že kandiduje on sám. Hlavní vinu přehodil na neúspěšné kandidáty, jež si ovšem sám direktivně vybral, někdy navzdory mínění místních reprezentací.
Hlavním kritériem byla naprostá loajalita, náznak jiného názoru byl potrestán ztrátou šancí. Dnes se prezident licoměrně vyvléká, že jeho kandidáti nedokázali lidi inspirovat, aby šli volit. „Nebylo to o mně. Kdybych byl na kandidátce, vyhráli bychom drtivě!“
Připustil, že voliči nebyli spokojeni s cenami paliv. Válku s Íránem ale nepovažuje za chybu: „Udělal jsem správnou věc. Udělal bych to znovu.“ Ostře kritizoval i televizní stanici nakloněnou Republikánům Fox News: „Nese odpovědnost za tyto porážky, protože neustále a opakovaně dává prostor demokratické opozici a ještě horším věcem.“
Je pozoruhodné, jak nápadně se Trumpovy reakce přibližují ublíženým reakcím jeho provinčního následovníka Andreje Babiše po fiasku v senátních a komunálních volbách. Také on nic, za vše mohou zlá média a nemakačenkové v regionech, co kazí vynikající výkony vlády. Jako by pro populisty tohoto typu existovala jedna komunikační šablona.
Vance: Důvodem prohry je válka
Zatímco prezident házel špínu na všechny kolem, viceprezident J. D. Vance se pokusil o přímočařejší pohled. Trumpa sice přímo nejmenoval, ale distancoval se od některých klíčových aspektů jeho politiky: Od války v Íránu a agresivního postupu proti nelegálním migrantům.
„Důvodem, proč jsme prohráli, je válka. Pokud chcete argumentovat, že ztráta Senátu na dalších šest let stála za to, tak to udělejte,“ napsal Vance. V otázce přístupu k migraci navrhl: „Jsem otevřený myšlence, že bychom měli změnit vymáhání práva například tím, že se více zaměříme na podniky, které najímají nelegální pracovní sílu.“
„Naše ekonomické sdělení nebylo v závěru funkčního období dostatečně ostré,“ dodal Vance. Měl na mysli dobu, kdy Trump vyprávěl o „zlatém věku“, zatímco prudce rostly ceny benzinu a nafty. Chce ukončit válku v Íránu, zaměřit se na životní náklady a snížení inflace, postavit Ameriku na první místo a změnit vztah k Izraeli.
Tento výčet priorit a na americké poměry nezvyklý distanc viceprezidenta od hlavy státu je mnohými považován za odstartování kampaně v prezidentských volbách v roce 2028. Volební debakl definitivně utnul spekulace o třetí kandidatuře, s níž si občas v rozporu s ústavou pohrával Trump.
Ambiciózní Vance sice měl ještě v září v průzkumech mezi republikánskými voliči největší šanci v primárkách, ale nemá vyhráno. Ukázalo se totiž, že Trumpův kult přestává zabírat. Jaké jsou hlavní překážky, jež Vanceovi stojí v cestě prezidentské kandidatury?
Překážky v cestě k prezidentství
Přestože je přirozeným kandidátem na Trumpova nástupce, jeho pozice není zdaleka tak pevná, jak by se mohlo zdát. Vance paradoxně nemůže Trumpa veřejně kritizovat, jelikož je součástí jeho kultu, ale zároveň se od něj musí odlišit a nabídnout vlastní alternativu.
To je zásadní problém. Trump si chce stále uchovat vliv v Republikánské straně, pokud nedojde k nějakému zásadnímu zvratu, a kdyby viceprezident příliš tlačil na pilu a snažil se ho překrývat, mohl by nakonec ukázat na někoho jiného.
Druhým vážným úskalím je drtivá volební porážka. Vance byl jednou z hlavních tváří předvolební kampaně. Účastnil se řady mítinků a bude mít problém vysvětlit, proč by neměl nést menší odpovědnost za debakl než prezident, jehož politika byla odmítnuta.
Stejný problém bude mít s neúspěchy v ekonomické oblasti, jež tvoří základ Trumpovy porážky. Jeho administrativa slibovala snížení cen a inflace, dostupnější bydlení, růst pracovních míst a zvýšení životní úrovně dělnických vrstev. To se zatím nedaří a změna rétoriky Vanceovi stačit nebude.
Dalším problémem je prohlubující se rozštěpení Republikánů na dva proudy. Jedním je izolacionistické křídlo, jež kritizuje americké vojenské intervence, podporu Ukrajině a Izraele, a je silně kritické vůči tradičním spojencům v Evropě. Do tohoto proudu kolem kontroverzního moderátora Tuckera Carlsona stále více zapadá i Vance. To zároveň oslabuje jeho vyhlídky u představitelů druhého proudu.
Toto křídlo odmítá státní protekcionismus a oslabení role Spojených států jako světové velmoci. Nelíbí se mu omezování spojenectví se západními spojenci a přenechání neúměrného prostoru diktaturám v Rusku a Číně.
S Vancem z bláta do louže
Jaký respekt by měl u západních spojenců J. D. Vance jako prezident, jenž kázal Evropě, co všechno dělá špatně, vykládal jí o svobodě a demokracii, a zároveň otevřeně podporuje proruské síly v čele s Alternativou pro Německo?
Jak může moralizovat politik, jenž je svými odpůrci považován za součást režimu, který se podle nich chová jako autoritářská skupina fašistů? Toto chování přispělo k volební porážce Republikánů a bude předmětem vyšetřování Demokratů v Kongresu.
Vance by mohl být ještě horší variantou než Trump. Zatímco Trump je transakční politik měnící postoje podle svého politického a obchodního zájmu, Vance by byl sice vypočitatelnější, ale je pevnější ideolog, jenž by prosazoval vlastní ucelenou doktrínu.
Vance by mohl cílevědoměji oslabovat americké bezpečnostní závazky vůči Evropě a NATO a podporovat krajně nacionalistické síly blízké MAGA, usilující o rozklad EU. Byl by ještě méně ochotný podporovat Ukrajinu. Představa, že by aspoň zčásti napravil Trumpovy škody napáchané úděsným podlézáním Putinovi a poškozováním vztahů se Západem, je z říše fantasy.
Není divu, že je Vance hvězdou místní proruské scény zastoupené mimo jiné Rajchlem, Okamurou, Turkem a Macinkou. Jeho zvolení prezidentem by bylo z hlediska západních spojenců jen hozením z bláta do louže, nejen pro Českou republiku.
