Sankce jako pouhé šimrání: Putinovi je utrpení Rusů ukradené, diktátora zastaví jen tvrdá síla
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Válku může ukončit pouze Vladimir Putin, avšak dosavadní západní tlak i sankce na něj byly nedostatečné, protože na běžné Rusy nebere ohled a sám se cítí pouze mírně nepohodlně.
- Na rozdíl od USA nemají ruští občané kvůli neexistenci skutečných voleb možnost svou nespokojenost projevit a režim nijak neohrožují.
- K zastavení války je nutné přestat s polovičatou podporou a vyvinout skutečně účinný tlak, a to zásadním zpřísněním sankcí i umožněním ukrajinských úderů hluboko do ruského území.
Upřímně řečeno, už mě unavuje obracet oči v sloup pokaždé, když někdo rozebírá, jak zastavit válku na Ukrajině. Válku na Ukrajině může zastavit jen jeden člověk – Vladimir Putin. Ostatním zbývá jen snažit se mu znemožnit pokračovat ve válce, tedy vyvíjet na Putina tlak, aby se co nejdříve rozhodl válku ukončit. A pokud válka trvá už téměř pět let, znamená to, že tlak na Putina byl nedostatečný. V nějakém okamžiku dokonce úplně zmizel kvůli jeho vztahu s Donaldem Trumpem.
Nyní když si demokraté ve volbách do Kongresu zajistili většinu jak ve Sněmovně reprezentantů, tak v Senátu, první věc, kterou udělají, bude zahájení vyšetřování proti Trumpovi, a proto se americký prezident bude nyní zabývat spíše svou vlastní záchranou než záchranou svého přítele Putina. Dá se říct, že Američané prostřednictvím voleb vyvinuli tlak na ruského diktátora.
Proč dosavadní západní sankce Putina nezastavily
Prakticky v každém svém projevu Putin obviňuje Západ z toho, že Rusko oklamal a zradil. Ve skutečnosti by však Putin měl být Západu vděčný, protože tento ruský diktátor si téměř třicet let dělal, co chtěl – rozpoutával války, okupoval cizí území, zabíjel stovky a tisíce lidí a za nic z toho nebyl nijak potrestán. Pokaždé mu řekli „Už to nedělej“ a uvalili na něj sankce, na které kašlal.
Upřímně řečeno, myslím si, že mu na nich ani teď moc nezáleží, určitě nestojí ve frontě, aby natankoval auto, a pravděpodobně nemá žádné potíže s objednávkou pizzy kvůli tomu, že nemá přístup k internetu – všechny informace mu stejně přinášejí ve složkách – a asi se ani nerozčiluje, když vidí ceny v obchodech. Dřív se stravoval delikatesami a pokračuje v tom i nadále.
Dopad sankcí na ruské obyvatelstvo a nezájem režimu
Sankce zasahují Rusko a Rusy, ale ne samotného Putina, kterému jsou lidé naprosto ukradení. A Rusové se změnám přizpůsobují a berou vše jako samozřejmost. Zvykli si už na fronty u čerpacích stanic, na zvyšování cen i na výpadky internetu. Ze začátku sice nadávali a křičeli, ale časem pochopili, že to nemá žádný smysl, a začali se učit žít v nových podmínkách. Přece nebudou svrhávat cara, neblázněte...
Západ podnikal kroky na základě svých evropských zkušeností a předpokladů, že lid v Rusku má na něco vliv a že Putin nemůže nereagovat na nespokojenost vlastního obyvatelstva. Zkuste si na chvíli představit, že by někde v Evropě nebo v USA byly problémy s benzínem, zmizel by přístup k internetu a vzrostly by ceny… ale počkejte. Taková situace nastala ve Spojených státech, i když tam je s internetem vše v pořádku. A co udělali Američané? Vyjádřili svou nespokojenost prostřednictvím voleb.
Iluze ruských voleb a absence demokratického tlaku
V Rusku si něco podobného nelze představit jednoduše proto, že tam žádné volby nejsou. Formálně sice existují, ale jde jen o cirkus pro Západ. Falešné volby jsou potřebné k tomu, aby se Západu předvedlo, že v Rusku ve skutečnosti panuje demokracie. Kromě toho se však takové divadlo pořádá i pro samotné Rusy, aby se vytvořila iluze, že o něčem rozhodují.
Proto Putin pokaždé rozpoutává novou válku jednoduše proto, že to může udělat, a je si jistý, že mu za to nic nehrozí. Tak tomu totiž bylo po okupaci Krymu i po okupaci části Gruzie. Stejně tak uvažoval i v roce 2022, když zahájil vojenskou invazi na Ukrajinu. Tentokrát je na Rusko vyvíjen tlak, ale není dostatečný.
Efektivní řešení: Údery hluboko do ruského území a vojenská podpora
Myslím si, že po mnoha letech vlády Vladimira Putina už je na čase pochopit, že ekonomické sankce nemají takový účinek, jaký bychom si přáli, ale na druhou stranu vidíme, že účinný tlak vyvíjejí ukrajinské údery na území Ruska. A osobně se mi jeví jako logické, že v takové situaci je třeba dělat to, co má větší účinek, a to konkrétně: poskytnout Ukrajině možnosti pro údery hluboko do Ruska a prostředky na obranu vlastní země.
Jen si nemyslete, že chci říct, že sankce nemají smysl. Ne, mají svůj účinek, zejména ty osobní, a je to vidět na tom, jak se proti nim bouří a jak se snaží je zrušit. A kdyby sankce neměly vůbec žádný účinek, Putin by se jich nesnažil zbavit. Řekla bych však, že Putin kvůli sankcím nepanikaří, ale prostě se cítí nepříjemně. Toto slovo dokonale vystihuje stav, který Rusko a Putin kvůli západním sankcím prožívají. A je třeba je zesílit, aby se tato nepříjemnost stala kritickou. Západ musí sankce zvýšit natolik, aby se Rusko dostalo ze stavu „nepříjemného“ do stavu „nesnesitelného“.
Konec sezení na dvou židlích a cesta k úplnému vítězství Ukrajiny
Proč ale na Putina dosud nebyl vyvinut potřebný tlak? Protože místo jednoho silného úderu ho mlátili po troškách a čekali, jak zareaguje. Putinovi z toho zbyla jen modřina na rameni a nic víc, zatímco po silném úderu do obličeje by se z toho dlouho vzpamatovával.
Málokdo chtěl Putina rozzlobit a dodnes se najdou ti, kteří raději podlézají ruskému diktátorovi, než aby se mu postavili na odpor. Na jedné straně nechtěli Putinovu porážku, na druhé straně nechtěli vítězství Ukrajiny, protože ta by se pak stala lídrem Evropy, a to se mnohým nelíbilo. Proto se sedělo na dvou židlích, to znamená, že Ukrajině se pomáhalo, ale ne natolik, aby zvítězila. Myslím, že je na čase se konečně rozhodnout, na které židli sedíme, a určit, zda Ukrajině pomáháme až do jejího úplného vítězství, nebo ne.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zrušené stanice Echo Moskvy
