Lenin, masturbace a koncesionářské poplatky. Oldřich Kaiser nastavil zrcadlo oběma stranám barikády
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Herec Oldřich Kaiser vyvolal bouřlivé reakce veřejnosti svým videem podporujícím zrušení koncesionářských poplatků a následným vystoupením na demonstraci spolku Svatopluk, kde provokativně recitoval komunistickou budovatelskou báseň.
- Veřejnost i komentátoři si lámou hlavu nad tím, zda šlo o skutečný příklon k antisystémové scéně, nebo o dadaistický trolling vycházející z nekonformní undergroundové tradice Ivana Martina Jirouse.
- Celá kauza ukazuje na silnou polarizaci společnosti a sociálních sítí, které odmítají vnitřní rozpory a složitost jednotlivce a herce černobíle tlačí výhradně do role hrdiny, nebo zrádce.
Herec Oldřich Kaiser v posledních dnech ještě víc rozvířil už tak rozbouřené vody diskuze na českých sociálních sítích. Před týdnem ve videu natočeném ve Vídni podpořil zrušení koncesionářských poplatků, když řekl, že ani Ukrajina je nemá zavedené. V sobotu zase vystoupil na demonstraci spolku Svatopluk, kde přednesl budovatelskou báseň a naznačoval u toho obscénní gesta. Je to povedený trolling, nebo potvrzení vstupu na antisystémový názorový břeh? A záleží na tom vůbec?
Skutečný názor, nebo dadaistický trolling Oldřicha Kaisera?
Jedni se nad videi známého herce, který po dlouhá léta tvořil autorskou dvojici s Jiřím Lábusem, pohoršují, druzí ho chválí za vtip, který dokázal z pódia předhodit stovkám příznivců proruských stran. Do hlavy nevidím ani jemu, ani jeho partnerce Dáše Vokaté, písničkářce a jedné z vůdčích postav československého undergroundu. V případě prvního videa o poplatcích pro veřejnoprávní média potvrdila autenticitu, když uvedla, že si to, co dnes jednasedmdesátiletý herec tvrdí, skutečně myslí. V případě vystoupení na demonstraci Svatopluku zároveň ale na svém facebookovém profilu sdílela status, který označoval vystoupení za „dadaistický trolling“. Národe, vyber si.
Ironická linka v případě prominentního komediálního herce je samozřejmě nasnadě. A ukazuje na ni několik „nepřímých důkazů“. Zmínkou o Ukrajině ve videu tak jako tak chtěl Kaiser naznačit, že ani země, mohutně podporovaná v boji proti ruské agresi částí české společnosti, tedy vzor ctnosti, nechce po svých občanech platby za veřejnoprávní média. Tento argument se občas na proruských účtech objeví. Jestli je ale herec nekriticky přejal, nebo je karikuje, to je právě to jádro, které není tak snadné odtušit.
Budovatelská poezie a vulgární gesta na pódiu spolku Svatopluk
Na pódiu se vedle nadšeného předsedy spolku Svatopluk Petra Druláka Kaiser jal recitovat budovatelskou báseň Náš svět z roku 1924 od S. K. Neumanna, jednu z do zblbnutí opakovaných komunistických rýmovaček, která oslavovala revoluční zápal Sovětského svazu a Vladimira Iljiče Lenina. Z mikrofonu se tak ozývalo „Ztroskotali jsme tolikrát – my, dělná třída – proletariát“ i opakované „Lenin maják, Lenin zvon!“ To všechno za přítomnosti bývalé předsedkyně komunistické strany Kateřiny Konečné, v posvátný den pro komunistické hnutí, ve výročí bolševické revoluce.
U básničky ale Kaiser naznačoval vulgární gesta. Když opakoval zvolání o Leninovi, naznačoval u toho masturbaci. A svůj výstup zakončil konstatováním, že „z toho rozum i čů*ák zůstává stát“. To byla přímá reference na výrok Ivana Martina Jirouse zvaného Magor, tedy připomínka člověka, který komunisty z duše nenáviděl a oni nenáviděli jeho.
Rozpačité publikum i pohoršení zastánci nezávislých médií
Jestli se jednalo o ironii nebo vážně míněnou změnu postojů, to nám nepomáhá rozplést ani reakce publika. Nejdřív byla nervózní – podobně, jako když se sžíravou kritikou spolku Svatopluk na jedné z jeho konferencí dřív vystoupil nynější ministr zahraničí Petr Macinka –, poté demonstranti propukli ve smích a Kaiserovi nakonec se skandováním jeho jména bouřlivě zatleskali.
Moderátorka akce Jana Turoňová se nezmohla na víc než konstatování, že „promluvil umělec“, a to zejména v přímé reakci na ona Kaiserova gesta. Smáli se proto, že ironii odhalili a jsou ochotni se zasmát sami sobě? Pravděpodobně ne. Pochopili to jako výsměch České televizi, která pro ně je stejnou štvavou vysílačkou jako její cenzurovaná předchůdkyně? Možná. A taky jim mohlo všem jen stačit, že je do médií dostane výrazná tvář.
Velká část těch, kdo dnes protestují za nezávislost médií a pro které jsou antisystémové SPD a Stačilo!, jejichž členové se ve spolku Svatopluk sdružují, nepřáteli číslo jedna, se nad Kaiserem pohoršuje. Začala vytahovat různé epizody jeho života, zejména dlouhodobý zápas s alkoholem, a poukazovala na jeho dřívější zásadovost.
erce postavila do kontrastu s Jiřím Lábusem, který protesty několikrát podpořil a na úterní demonstraci organizace Veřejnoprávně ze záznamu promluvil i k demonstrujícím na Václavském náměstí. Někteří připomněli i to, že Kaiser dříve rozhodně nepatřil k typickým mluvčím na komunistických mítincích, obzvlášť, když před rokem 1989 podepsal protirežimní petici Několik vět nebo byl perzekuován komunistickou tajnou policií.
Vliv undergroundu: Dědictví Magora Jirouse a věčný odpor k establishmentu
Osoba Dáši Vokaté, Kaiserovy letité partnerky, však může dávat tušit, že v Kaiserově současném postoji i formě, jíž ho prezentuje, je cosi magorovského. Magor Jirous byl po sametové revoluci dál silným kritikem konformismu i české společnosti. Vzpomínám si, jak krátce před svou smrtí pro jeden pořad České televize kategoricky prohlásil: „Já jsem Ivan Martin Jirous, Magor, a mě českej národ nezajímá!“ Součástí jeho životní filozofie bylo „zůstat vždycky dole“ – a hájit široce pojatou svobodu proti konzumní společnosti, proti establishmentu a společenským konvencím.
Dnes ten boj proti konformismu může mít různé podoby. Je ze své podstaty antisystémový - jenže brojí proti každému systému, který se umyje, učeše si vlasy a nosí kravatu. Ať už je ten systém bolševický, demokratizující se anebo demokratický, underground bude vždycky v nějaké formě proti němu. Ty, kdo se podvolí moci, pokládá za zrádce.
A na Kaiserově případě je i proto, že existuje jistá personální souvztažnost mezi ním a Magorem, velmi těžké identifikovat, kam střelka jeho politického kompasu ukazuje. Protože je v neustálé bojovné tenzi. A protože na to bychom museli vědět jednu podstatnou věc: jestli je bojovat v podmínkách demokratického systému pro Kaisera přece jen únosnější než v podmínkách autoritářství. To je tu totiž klíčové: rozlišuje Kaiser mezi mocí, proti níž lze svobodně protestovat, a mocí, která by mu takový protest vůbec nedovolila?
Drulákova vize změny režimu a Kaiserovo zrcadlo absurditě
Ano, symbolem boje proti systému může být i Drulákův spolek Svatopluk. Na svých konferencích vyhlásil program změny režimu. Ten, který chce profesor mezinárodních vztahů a někdejší velvyslanec ve Francii vybudovat, má být kombinací slabých institucí demokratické kontroly, zúčtování s progresivismem a prosazení „tradicionalistického pochodu institucemi“ s proruskou orientací schovanou za „politiku všech azimutů“. Kaiser roku 1989, který si ve slavné scénce s Jiřím Lábusem dělal legraci z moci komunistické státostrany, by si nad takovou koncentrací moci odplivl.
Jenže stejně tak může Kaiser Svatopluk vnímat magorovsky jako další pseudointelektuální bandu, která chce jen nabídnout další nemocnou vizi, která obyčejným lidem nijak nepomůže. A na demonstraci jim podle této interpretace přišel připomenout tu absurditu – že se chtějí pod vlajkou „boje proti dezinformacím“ a za „svobodu slova“ znovu podvolit tmavě rudému světu bolševického jha. To, že se tomu příznivci Svatopluku smáli, svědčí o tom, že ani ti, kdo dnes můžou volit komunistické Stačilo!, nemají žádný zvlášť silný vztah k ideologickému balastu, který jim předlistopadový režim v podobě nedělních recitálů proletářských velikánů nutil. Umějí zato dobře řvát a ukazovat systému zaťatou pěst.
Černobílé sociální sítě a společnost rozdělená na dva tábory
V každém případě – v čem se ale liší od Oldřicha Kaisera? A záleží pak vůbec na tom, jaký je teď, v době pomíjivosti, kdy každá informace vydrží ve veřejném prostoru maximálně den, jeho deklarovaný postoj? Ve skutečnosti totiž ani ne. Celé to svědčí jen o tom, že oblíbeného herce chceme mít na svojí straně za každou cenu. Slovy Karla Kryla nám stačí, že „zaujímáme postoje místo abychom stáli“. Poukazuje to na to, že na obou stranách jsou lidé, kterým stačí, když jsou jejich symboly dostatečně výrazné.
A tahle polarizace a vykopané příkopy mezi dvěma tábory už vůbec nepřipouštějí možnost, že se to v Kaiserově hlavě všechno děje dohromady – tedy že politicky souhlasí se zrušením koncesionářských poplatků a zároveň má spolek Svatopluk za další kašpary. Redukce debaty na sociálních sítích tuhle možnost vůbec nezná, zná jenom hodného Kaisera nebo zlého Kaisera. Buď líbá jako Bůh, nebo jako ďábel – nic mezi tím.
