Několik dnů trvá křehké a již porušované příměří mezi Izraelem a Libanonem. Na obou stranách hranic se do poničených oblastí vracejí statisíce lidí. Účastníci konfliktu sčítají ztráty a přou se o to, kdo vlastně zvítězil. Vítězství si nárokuje Hizballáh i Izrael.
Údaje o ztrátách a škodách se liší v podání Izraele a Libanonu, různá čísla přinášejí různá média, odhady jsou bezprostředně po konci konfliktu jen přibližné. Je také otázka, co všechno k nim připočítat. Například: Libanon očekával nejlepší turistickou sezonu v posledních dekádách a ekonomický růst v řádu pěti procent. Turistická sezona ani růst se ovšem nekonají a konat nebudou.
Rámcově lze zřejmě odhadovat, že v Libanonu před boji uprchlo skoro milion lidí, že zničeno bylo několik tisíc domů – tady se údaje hodně liší od sedmi až po třicet tisíc -, že na jihu země byla zničena téměř veškerá infrastruktura – zejména mosty a silnice, že na mnoha místech je přerušeno elektrické vedení i dodávky vody, že zasaženo bylo několik desítek významných průmyslových firem. Že náklady na obnovu země se budou počítat v miliardách, možná v desítkách miliard dolarů. Že, shrnuto, Libanon, který se pomalu dostával z rozkladu po občanské válce, je zase tam, kde byl – v ekonomickém i politickém rozkladu. V kontextu těchto údajů, a to i kdybychom brali vážně jen nejnižší odhady, působí velice cynicky teze o „chirurgicky přesných“ zásazích izraelských střel, kterou si oblíbili někteří novináři. Buď se operace nepovedla, nebo byl sice chirurg přesný, ale blázen.
Izrael uvádí, že před střelami Hizballáhu uprchlo přibližně tři sta tisíc lidí, a že ztráty způsobené poškozením průmyslu a narušením turistické sezony představují hodnotu přibližně jedné a půl miliardy dolarů. Sever Izraele zasáhlo téměř čtyři tisíce nechirurgických raket Hizballáhu.
Během války přišlo o život nejméně 1300 lidí.
Podle počtu mrtvých a zraněných i podle ztrát na majetku vyhrál válku Izrael. Ale tohle kritérium není jediné. Především: Izraeli se nepodařilo zničit ani odzbrojit Hizballáh. Naopak – Libanon se v důsledku intenzity a bezohlednosti „chirurgického“ vedení útoků do značné míry sjednotil proti společnému nepříteli. A v této jednotě hraje Hizballáh podstatnou roli. V očích staticíců Libanonců je neporažený a neodzbrojený Hizballáh jedinou pevně organizovanou a silnou nadějí na obranu jejich životů, majetku a práv ve střetu s Izraelem a Západem. A Hizballáh podporovaný zejména íránskými zdroji toho samozřejmě dokáže využít – začal například vyplácet jednorázové odškodné lidem, kteří ve válce přišli o dům. Jeho popularita a popularita jeho vůdce stoupá.
Podle tohoto kritéria Izrael válku prohrál. Podobně jako ji prohrává „bushovská“ koncepce „války proti terorismu“ založená na představě, že teroristy je možno ubombardovat a na rozbombardovaná území států, které s nimi sympatizují, či je podporují, vyvézt západní typ demokracie a tak zajistit stabilitu.
Zatím vyváží „chirurgicky přesnou“ zkázu a chaos. A dováží stále více nenávisti a fanatismu.
