V pořadu Sedmička na TV Nova se ministr Gross nedokázal vypořádat s otázkou, jak se případně změní postavení České republiky v rámci EU po přijetí evropské ústavy. Jeho soupeř v diskusi, Ivan Langr radostně opakoval, že pan ministr neříká pravdu a není dobře informován. Ale sám věc také neprojasnil. Moderátorka Jana Bobošíková se vcelku oprávněně ptala: jsou-li sami politici takto zmatení, jak chtějí věc vysvětlit občanům a jaký že smysl asi může mít Grossem obhajované refrendum o přijetí ústavy.
Nedávno jsem tu o problému referenda o přijetí ústavy už psal. Ale musím znovu. Připadá mi to jako zásadní věc. Díval jsem se na dikusi na webu Euroskop, kde je ostatně k dispozici i návrh evropské ústavy i jakýsi komentář k základním problémům, o něž nyní jde. V dikusi mě zaujal opět typický názor - k čemu referendum, vše bude stejně záviset na "předreferendní" kampani a na tom, jak se k problému postaví média. Jinými slovy - občan nemá šanci se ve věci vyznat.
Skutečně - na první pohled vypadá vše příliš složitě. Diskutuje se o dvou typech většiny - o většině kvalifikované a prosté, o většině volených zástupců a většině obyvatel, o klíčích, jak tyto většiny poskládat, hovoří se o tom, zda většina má být nadpoloviční nebo alespoň šedesátiprocentní, o počtu komisařů, o funkci evropského prezidenta, o tom, co vše už bylo či nebylo ve smlouvě z Nice… Když se k tomu připočte obecně sdílený pocit, že je to věc politiky a politika, je zase věcí mocných a "těch nahoře" a v rámci unie ještě navíc "těch nahoře" z velkých zemí, pak je zřejmé, že musí převládnout závěr, že referendum je jenom mrhání časem, energií a penězi.
Považuji za zcela evidentní, že je-li to tak, pak nemají smysl ani jakékoliv demokratické volby. Ani v nich přece nemá "běžný občan" šanci pochopit dopad daňové politiky na případný růst hospodářství, nebo posoudit, jak velký objem prostředků má jít do školství, zdravotnictví nebo ochrany životního prostředí. Poslouchal jsem včera v autobuse rozhovor dvou padesátníků, řidičů z povolání. Téma - za komunistů jsme se měli líp. Důvody byly dva - jednak ten, že měli relativně víc peněz. Jednak, že dnes se ještě víc krade než dřív, že ti nahoře si dělají co chtějí, že nahrávají cizákům, podporují velké firmy, po malém člověku se svezou, lžou, dělají dluhy…Typické. Preference KSČM logicky rostou.
A protáčí se tu začarovaný kruh: politici nejsou schopni srozumitelně formulovat svoji politiku. Občani předem rezignují na to, že by tomu mohli rozumět a mohli na to mít vliv. Referendum o přijetí evropské ústavy je v tomto ohledu zcela zásadní příklad - má význam pro přežití současné politické garnitury i pro přežití či spíš konstituování občanského sebevědomí. Prostě není přípustné, aby politici nebyli schopni jasně vysvětlit, oč tu jde a stejně tak není přípustné, aby občané to, oč tu jde, nebyli ochotni chápat.
Platí prostě, že máme takovou vládu, jakou si zasloužíme a není vyloučené, že politicko - občanská spolupráce této kvality přece jenom ještě jednou povede k tomu, že si zasloužíme vládu KSČM. Já osobně nevěřím tomu, že je to aktuální riziko. Ale doufám, že to riziko je natolik aktuální, aby fungovalo jako apel na rozum politiků i občanů.
