Vzletná a moudrá slova zněla na konferenci Fotbal a etika na Velehradě při Dnech dobré vůle, ale v nich se pouze objevovala Amerika a přesvědčení přesvědčovali přesvědčené. A to je podle mého soudu příliš naivní, ještě více formální a celkově strašně málo. Proč si to myslím?
„Církev nenabízí recepty na rychlá řešení, nýbrž chce nabídnout své zkušenosti“, prohlásil například při zahájení této konference olomoucký arcibiskup Jan Graubner, iniciátor akce. Ale jaké zkušenosti církve se tím myslí? Že by z doby inkvizice, to asi ne. Lze tedy mluvit jedině o církevní PR akci?
Premiér Mirek Topolánek zase prohlásil, že fotbalová korupce je odrazem korupce ve společnosti. "Není možné vytrhnout z kontextu jednu její oblast a tu se snažit řešit. Souvisí to s opatřeními v oblasti prevence a případně i represe a legislativních kroků v boji proti korupci obecně.“ Jistě, jak jinak, ale kolikrát jsme už tohle slyšeli?! Pak pravil, že je třeba zabývat se i nekázní fanoušků. Musí se s nimi pracovat (patrně myslel – vychovávat je), případně těm nepolepšitelným je nutné podle britského vzoru zabránit ve vstupu na stadióny. To je mi novinka! Přes deset let tohle vědí ve všech ligových klubech. Potíž je jen v tom, že zatím to v praxi nelze řešit legislativně a ani technicky.
Formální žvanivost tu tekla plným proudem. Mluvili politici, psychologové, pedagogové a sportovní kaplani jak od nás, tak i z ciziny, a dokonce i pan kardinál z Říma. Tvrdili mimo jiné, že dobrý sport se neobejde bez poctivosti a čestnosti, že přináší značnou fyzickou zátěž, a proto je úloha duchovního často nepostradatelná. Svatá pravda, ale co s tím dál udělat, vážení?
Řečníci přednesli projevy (jsou i ve sborníku, ta poutavá četba půjde jistě na dračku) a rozjeli se spokojeně do svých domovů. Bezradná katolická církev, jež neví, jak by měla pozitivně ovlivňovat dnešní společnost, si jen prostě udělala čárku a myslí si, že to postačí. Kéž by se za fotbal alespoň více modlila!
